Španělský filozof Manuel García Morente (1886–1942) byl od roku 1912 profesorem etiky na madridské Universidad Central a roku 1930 podtajemníkem na ministerstvu osvěty v Berenguerově vládě. Od roku 1931 zastával funkci děkana na Filozofické fakultě, ale po vypuknutí občanské války byl zbaven vysokoškolské katedry a přinucen uchýlit se do exilu v Paříži. Tyto dramatické zážitky jej přivedly ke konverzi

Soubor Umění a psychoanalýza byl napsán v osmdesátých letech minulého století, kdy jeho autor Milan Nakonečný, tehdy odborný asistent vyučující psychologii na Filosofické fakultě UK v Praze, byl jako „politicky nespolehlivý“ vyhozen z vysoké školy a kdy také z politických důvodů nemohl vyjít tento soubor v knižní podobě. Po mnoha letech autor text, spolu s několika jinými, nalezl a rozhodl se ho v

Prostřednictvím případových studií kniha představuje historickou epistemologii coby snahu o produktivní propojení historických a teoretických přístupů k oblasti vědy a vědění.

Čtivá příručka vás seznámí se základy stoické filozofie a nabídne vám možnosti jejího praktického využití v každodenním životě. Kde najít radost?

Glosy a Fragmenty nejsou a nechtějí být odborným textem. Nekladou si za cíl zachytit konkrétní významové podhoubí, z něhož Fundovy texty geneticky vyrostly, a přímo neodkazují ani k doložitelné stránce jejich různočtení.

Kniha ukazuje různé koncepty dějin filosofie jako alternativy určení filosofie, je záměrně provokativní až subverzní, ne však alternativní po způsobu záhadologů a podobných „alternativců“. Autor nemiluje pochopení filosofie jako nejobecnější nebo dokonce humanitní vědy; upřednostňuje představu filosofie jako myšlenkového pohybu uvnitř pomyslného trojúhelníku vědy (hlavně přírodní), umění a náboženství.

Způsob, jakým se autor věnuje tajemství zla, by se dal nazvat mystickým. Nenabízí řešení, alespoň ne v rozumové oblasti.

Z řeckého originálu přeložil a úvodem opatřil František Novotný. Třetí, opravené vydání.

Príspevok tematizuje problematiku ľudských práv z hľadiska filozofie. Skúma otázku, či možno definovať pojem ľudských práv tak, aby bol racionálne platný a univerzálne záväzný.

V knize Kosmologie z pohledu filosofa sahá Karel Pexidr opět k jinému tématu, a to k možným filosofickým alternativám kosmologických koncepcí vyplývajících ze soudobého vědeckého poznání vesmíru. Výsledky přírodovědeckého poznání jsou v této publikaci plně respektovány a v široké míře se na ně odkazuje, zároveň se však poukazuje na jejich meze, omezenost kognitivními vlastnomi lidské psychiky a na

Filozofický zborník Univerzity J. E. Purkyňu.

Nejslavnější řečník antického Řecka Démosthenés musel vyvinout značné úsilí, než dosáhl svého věhlasu. Pod jeho jménem se dochovalo 60 řečí, řada listů a návodů k vystoupením.

Zborník textov zo 4 českého platónskeho sympózia, konaného v Prahe v dňoch 25.-26. 10. 2002.

Štvrtý zväzok Senecových filozofických úvah završuje edíciu jeho prozaického diela. Dominantou tohto záverečného zväzku je slávna konsolácia alebo útecha - O duševním klidu.

Kniha má svůj základ v přednáškách, které autor pronesl na Pedagogické a Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Jejich osnovu představil ve skriptech určených studentům všech humanitních oborů.

Morálna filozofia Jacquesa Maritaina (1882 – 1973) jedného z najvýznamnejších francúzskych a európskych mysliteľov 20. storočia, koincidujúca s názvom tejto monografie, predstavuje syntézu jeho intelektualistických ideí so širokospektrálnym a interdisciplinárnym rozhľadom, ktoré môžeme nazvať aj teo-filozofiou. Celoživotné ašpirácie tohto filozofa, diplomata, univerzitného profesora, muža kultúry otvoreného

Několik dílčích studií věnovaných Patočkovu filozofickému systému a fenomenologickému způsobumyšlení.

Mgr. Bc. Peter Fraňo, PhD. vyštudoval klasické jazyky a filozofiu na fakulte Trnavskej univerzity v Trnave.

Překlad dvou významných přednášek z roku 1953 (Otázka techniky. Věda a zamyšlení), které reprezentují Heideggerovo definitivní stanovisko k novověké vědě a moderní technice.

Nikdo ze smrtelníků neodhalí můj závoj“, stálo prý na podstavci sochy bohyně Isidy v Egyptě. Tento romantiky oblíbený motiv, symbolizující odhalení tajemství přírody, spolu se slavným Hérakleitovým výrokem o přírodě, která „se ráda skrývá“, se stává mottem rozsáhlého „eseje“ známého francouzského znalce novoplatónské filosofie. Hadot zde v širokém závěru, sahajícím od literatury přes filosofii, ikonografii