V sérii studií o románovém stylu si autor klade několik základních otázek: Co utváří styl prozaické exprese? Podílí se tato stylová specifičnost konkrétního díla na jeho uznání a dlouhodobém setrvání ve společenském diskursu navzdory proměnám doby?

Deník spisovatele představuje dílo, jemuž doposud není v ruském a obdobně ani v českém a slovenském prostředí věnována stejná pozornost jako Dostojevského románům. Předkládaná monografie je tvořena sedmi kapitolami a o pozdním díle ruského spisovatele pojednává ze čtyř aspektů: žánrového, tematického, motivického a recepčního.

Václav Jelínek (1905–1967), který své romány podepisoval jako Sláva V. Jelínek a za nacistické okupace, kdy se „dal k Němcům“ pod jménem Willibald Yöring, byl fenoménem české brakové literatury let dvacátých až čtyřicátých. Byl neuvěřitelně plodný: během své spisovatelské kariéry vydal přes stovku „děl“, jejichž obsah sahal od červené knihovny po dobrodružství všeho druhu.

Lidská kultura stvořila nekonečné množství utopických, antiutopických a dystopických představ. Nejvíce antiutopických a dystopických textů jako výrazu nedůvěry v utopie se objevilo ve 20. století.

Zborník Poetika festivity (ed. Peter ZAJAC) autorského kolektívu René Bílik, Zora Prušková, Anton Vydra, Kristína Pavlovičová, Tibor Pichler, Aleksandra Hudymač, Marcela Mikulová, Daniel Domorák, Anna Kobylińska, Adam Bžoch, Fedor Matejov, Pavel Matejovič, Ľubomír Plesník, Dalibor Tureček, Peter Zajac je kolektívnym knižným výstupom výskumnej úlohy Poetika textu a poetika udalosti.

Jak číst texty žánru autobiografie, když v nich autoři na jednu stranu referují ke skutečným událostem, současně ale čtenáři prezentují svůj – často idealizovaný – obraz? Máme se zaměřit na historickou věrohodnost, výraz psychologie autora, nebo na vyprávění samotné?

Kniha Český spor o Milana Kunderu, již edičně připravil Jiří P. Kříž, shrnuje ve třech oddílech texty 40 autorů, které se z mnoha úhlů pohledu vztahují k obvinění vznesenému proti Milanu Kunderovi v týdeníku Respekt roku 2008 a ke knize Jana Nováka Kundera.

Kromě informací o jednotlivých dílech se také dozvíte, proč jsou v kulturních dějinách důležité. V knize jsou také popsané různé žánry, témata a techniky týkající se románů.

Kniha podává plastický obraz o výjimečné osobnosti české kultury a jejím díle: je věnována básnickému, kritickému, publicistickému, badatelskému a společenskému působení i osobnosti Andreje Stankoviče (22. 6. 1940 v Prešově – 12. 7. 2001 v Praze). První část vychází z příspěvků proslovených na konferenci, kterou Revolver Revue uspořádala v prostorách FAMU v Praze 24. října 2019. Druhý oddíl tvoří rozsáhlá

Moje zaujatie témou karpatskej hranice v slovenskej literatúre vznikalo postupne a spočiatku malo najmä privátny charakter. Iniciačný pocit kontaktu s ňou in natura som prežíval pri prázdninových hrách v okolí medzilaboreckej „malej“ železničnej stanice, neďaleko Lupkovského tunelu, ktorého dojznačná existencia na sklonku socializmu napĺňa chlapčenskú myseľ nepokojom.

Výbor Tanec mezi hroby představuje čínskou povídku 20. a 30. let 20. století. Povídky vznikaly v době, která byla v mnoha ohledech přelomová.

Publikácia prináša dvanásť ukážok kázňovej prózy autorov, ktorí formovali tvár modernej slovenskej literatúry. Pre celistvosť jej obrazu je dôležité poznať aj kázňovú tvorbu.

Jedná se o první český překlad práce z okruhu genetické kritiky. Prezentuje ji jako samostatnou disciplínu, jež studium zrodu díla nepodřizuje žádnému dalšímu zřeteli (např. edičnímu), a českému čtenáři poskytuje základní terminologickou a konceptuální výbavu pro danou oblast.

Kolektivní odborná monografie obsahuje příspěvky jednadvaceti autorů k reflexi fantastického vyjádření v literární a divadelní tvorbě. Pět tematických oddílů (O utopičnosti v literatuře, Sdílení příběhu, světa a jazyka, Ke kořenům nejen české fantastiky, Kreativita a fantastičnost – příběhy nejen pro děti, Středoevropská postmoderna) představuje možnosti zkoumání fenoménu fantastična z hlediska literární

Ako sa číta báseň je už druhou knihou, tentoraz 22 autorských interpretácií, ktorá by tvorivým čitateľom mala dodať odvahu a tým menej skúseným pomôcť pri vzrušujúcom čítaní básne, na konci ktorého nie je trauma, ale radosť a umelecký zážitok. V stratégii tohto projektu je úsilie odbúrať neadekvátny a niekedy už v školskej praxi získaný rešpekt (či dokonca odpor) k básnickému textu. 22 súčasných slovenských

Již druhá Kombercova monografická studie (předtím Filip Komberec: Petr Pazdera Payne / literární studie, Cherm 2012) klade důraz na možnosti, jak interpretovat Rejchrtovu lyriku a její tvůrčí principy. Všímá si fenoménů autorovy tvorby jako inklinování na jedné straně k modlitbě, na straně druhé k dada či k nonsensu, dále zkoumá žánrové rozpětí Rejchrtova básnického díla, způsoby dekonstrukce básnického

Spisovateľ Ján Štrasser (1946) začal svoju literárnu dráhu v polovici šesťdesiatych rokov minulého storočia ako básnik, no zároveň sa v tom čase profiloval ako literárny kritik so zameraním na vtedajšiu mladú poéziu. Patril medzi ťažiskových autorov časopisu Mladá tvorba.

Reflektivní glosy známé české jazykoložky týkající se její rodné Prahy a magického světa v ní. Praha představ, obrazů a tajemných historických příběhů.

Publikácia pokračuje v mapovaní podôb populárnych žánrov, a zároveň chce predviesť širokú škálu kultúrnych diel, ktoré využívajú prvky utópie a antiutópie. Nejde len o pôvodné opisy fiktívnych spoločností v klasických utópiách.

\'Zlo v rozprávke nemá a nemôže mať absolútnu ambíciu. Rozprávkové zlo nepochádza zo zla a nie je zlom.\' Autor sa v knihe zaoberá poetikou rozprávky a jej princípmi.