Hieronymus ze Stridonu čili svatý Jeroným napsal na sklonku 4. století podle modelu, zděděného od antických rétorů, první dějiny křesťanského písemnictví. Zahrnul do nich autory knih Nového zákona, teology pravověrné i heretické, i první autory duchovní poezie.

Reprezentatívna knižná publikácia slovenskej modernistickej prózy medzivojnového obdobia. V jednom zväzku prináša prózy publikované v časopisoch Svojeť, Mladé Slovensko a i., ako aj vydané knižne v dvadsiatych rokoch 20. storočia, niektoré s oneskorením. Vo viacerých prípadoch ide o verejnosti nedostupné či ťažko dostupné tituly.

Středoevropská etnika si vytyčila jiný cíl. Jejich tvářnost určil proces „národního obrození“. Byla to touha po vytvoření nikoliv byrokratického státu, ale soudržné lidské pospolitosti vyznávající společné hodnoty.

Kniha ukazuje přednostní zájem Petra Posledního o tři vzájemně propojené oblasti literární komunikace. První oddíl s názvem Vrstvy času zachycuje stylistické a významové souvislosti mezi zobrazeným časem a časem zobrazování fiktivních světů; následně druhý oddíl pod titulem Navržený prostor přináší texty pojednávající hlavně o českém a polském literárním životě a rozdílných možnostech vydávání a interpretace

Druhé, aktualizované a rozšířené vydání vážně nevážné knihy určené především studentům překladatelství a začínajícím adeptům tohoto řemesla, ale i všem zájemcům o překládání. Autorky, obě zkušené překladatelky z nizozemštiny, se zamýšlejí především nad praktickými aspekty překladatelské práce, o kterých se v teoretických pracích většinou nedočteme.

Publikace představuje dějiny českého a slovenského tisku v Argentině a seznamuje s 45 tituly česky a slovensky psaných periodik vydávaných převážně v Buenos Aires. První část knihy přibližuje v pěti kapitolách vývoj krajanského a exilového tisku v chronologickém pořadí.

Základem Otevřeného deníku básníka, esejisty, překladatele, editora a autora pohádek Jana Vladislava (1923-2009) jsou deníkové záznamy, které si jako signatář Charty 77 vedl v Praze od ledna 1977 do ledna 1981, kdy byl donucen odejít do exilu ve Francii. Po dobu dalších téměř třiceti let texty svých záznamů obohacoval o úvahové a esejistické pasáže a vytvořil tak summu své celoživotní spisovatelské

Maďarský bohemista, literární vědec, estetik a vysokoškolský pedagog István Vörös je především básník, třebaže doma i v zahraničí jsou oceňovány i jeho prózy a dramatické texty. A básník je to nápaditý, hravý, nekonvenční.

Autorka, literárna vedkyňa, ponúka svoje čítanie a reflexiu textov vybraných autorov formou fiktívnych rozhovorov, hoci s viacerými sa pozná osobne. Básnikov, prozaikov či literárnych vedcov necháva odpovedať na svoje otázky ich vlastnými textami a cez ne odkrýva ich myšlienkový svet.

Výbor studií československých sinologů světového renomé, Jaroslava Průška (1906-1980), Mileny Doleželové - Velingerové (1932-2012) a Zbigniewa Słupského (1934), kteří svým badatelským dílem z šedesátých a sedmdesátých let 20. století založili mezinárodně uznávanou tradici pražské sinologické školy (The Prague School of Sinology). Pětice původně anglickojazyčných studií v českém překladu se zabývá řadou

Kniha je v polském i českém kontextu vůbec první komplexní monografií věnovanou české hrůzostrašné literatuře. Na téměř pěti stech stránkách mapuje její autor vývoj tohoto žánru v širším kontextu dějin české literatury 19. a 20. století i jeho balancování na pomezí populární a umělecky náročné tvorby, včetně řady přesahů do jiných vědních disciplín, například filozofie či filmové vědy.

Předkládaná kniha má dvě části. V úvodní obsáhlé studii editor svazku Jan Zatloukal líčí historii česko-francouzských kulturních vztahů, které byly na vrcholu v období československé první republiky.

Příspěvky obsažené v tomto sborníku pojednávají o způsobech a formách performativity v české literatuře s válečnou tematikou. Zabývají se jak performativitou v rámci textu/díla samého (jejím procesem a jejími prostředky), tak díly s válečnou tematikou, která implikují takovéto strategie rodu/genderu a jazyka, jakož i performativitou v rámci interpretace textu/díla: čtenářskou recepcí a především pak

První svazek edice Bibliographica připomíná nedožité 70. narozeniny dlouholetého pracovníka Ústavu pro českou literaturu AV ČR, kulturního publicisty a zejména literárního a divadelního bibliografa Františka Knoppa, autora bibliografického kompendia Česká literatura v exilu 1948–1989 a spolutvůrce databáze Česká literární bibliografie. V intencích programu edice tvoří jádro svazku soupis jeho knižní

Osobitý charakter prostoru, který nás obklopuje – ať už jej obýváme, nebo se s ním seznamujeme na cestách – vstupuje do naší mysli, promítá se do uměleckých reflexí a stává součástí kolektivně sdílených obrazů a příběhů. Také ty pravděpodobně ovlivňují, jak jej napříště dokážeme sami vnímat.

Kniha obsahuje metodologickú diskusiu problému a popri filozofických aspektoch prináša aj ich aplikáciu na vedu o textoch. V ďalších kapitolách sa analyzujú jednotlivé roviny: fónika, slovo, syntax, metrika, sémantika a text ako celok.

Kniha ozřejmuje souvislosti, které v umění začátku 20. století charakterizují změnu paradigmatu označovanou jako nástup historické avantgardy. V konfrontaci s nejasně definovaným pojmem expresionismu, tradičně používaným při interpretaci některých projevů avantgardní poetiky v české literatuře.

V centre pozornosti čiastkových textov i celého textu tejto knihy sú predovšetkým otázky podstaty frazeológie, otázky jej sémantických, štylistických a pragmatických vlastností.

Publikace šesti autorů mapuje literární oblasti a žánry vědou i výukou na školách dost opomíjené – historickou prózu, memoárovou a legionářskou literaturu, přírodní beletrii, literaturu faktu a science fiction, triviální literaturu, literární kritiku a kulturní časopisy. Doplněno ukázkami a ilustracemi.

Publikace shrnuje poznatky, které vyplývají z autorova mnohaletého zájmu o literaturu polského baroka.Vedle vzniku nepochybných literárních a uměleckých hodnot se toto období polské historie vyznačuje i hlubokými politickými a společenskými změnami, jež vyústily v krizi polské společnosti v 17. a 18. století. Tento vývoj je v literární tvorbě intelektuálůplebejského původu provázen snahami o vytváření