Kniha hudobníka, speváka, herca, politika, spisovateľa a maliara o intímnom životeČechov a Češiek. Zber materiálu trval cez 50 rokov a výsledok autorovho úsilia zrkadlí tisíc hodín prekecaných s priateľmi na túto tému.

Kolik jsi viděl tváří, tolikrát ses setkal s člověkem. Říká se, že po čtyřicítce si za svou tvář můžeme každý sám.

Píše se rok 1992, od pádu komunismu uběhly tři roky, Československo se chystá rozdělit na dva samostatné státy a věhlasná tanečnice a choreografka Leonora Marty se vrací domů. Po návratu do země, kterou opustila, musí čelit třem vztahům: k městu svého mládí, k minulosti své vlasti a novému románku s německým ctitelem, Thomasem Aspergerem.

Sára Fukuharová, po matce Češka a po otci Japonka, žije v Jokohamě a zabývá se výzkumem vymírajícího úhoře japonského. Mezi její jediné přátele patří pan Nakadžima – postarší majitel domu s akvaristikou, ve kterém bydlí, a sousedka Miju, která neudělá krok bez dřevěného meče a celé hodiny tráví rozmluvami s úhořem Unagim.

Mickey Watts, dvaačtyřicetiletý obráběč z Maine ve Spojených státech amerických, který se dostal do Čech jako technik, je obyčejný chlapík. Zlom v jeho nevzrušivém životě nastane, když jednou v noci v zapomenutém koutě Slezska spatří dvojníka.

Výber z próz najvýznamnejšieho predstaviteľa českého romantizmu.

Kniha je výborem z díla Karla Čapka, do kterého byly zařazeny texty, čtené v rámci festivalu Město čte knihu. Obsahově je kniha členěna do kapitol - Povídky a podpovídky, Obrázky z cest, O zahradě psech a kočkách, Apokryfy.

Román Největší tma pojednává o psychospirituální krizi, do které se jeho postavy dostávají při definování svého místa ve světě. Tato krize se může odehrávat jak na přízemnější rovině a souviset spíše s touhou po materiálním zajištění a po nápravě starých křivd, nebo na vyšší úrovni spojené se skutečným hledáním spirituality.

Podle slov autorova syna spisovatele Milana Kundery není zajímavým ani tak text sám, ale okolnosti, za nichž se zrodil. Bylo to za první světové války někde na ruském východě blízko bojiště.

Již ve třetím, avšak třikrát rozšířeném vydání se ke čtenářům vrací záhadná bytost jménem Arsemid. Autor knihy, průkopník naší kybernetiky a badatel v oboru umělé inteligence Ivan M. Havel, je širší veřejnosti znám i jako šéfredaktor časopisu Vesmír – knižně vydal tři svazky sloupků, které pro tento list měsíc co měsíc psal.

Čeští skeptici jsou především knihou humoru. Údivu nad tím, co všechno je možné a čemu všemu jsme my lidé připraveni věřit.

Postavy v knize povídek Borjany Dodovy Inverzní kyvadlo jsou vyšinuty ze své dosavadní životní dráhy znepokojivě nevysvětlitelnými nárazy. Jejich tápavě polovičaté snahy vzdorovat postupujícímu chaosu Dodova ve své prozaické prvotině ohledává klipovou montáží scénických obrazů vykreslených lapidárně ironizujícím jazykem.

Tváře herců tvoří součást našeho světa, ale co o nich doopravdy víme? Poznáme, že někteří herci jsou docela fajn, ale jiní opravdu dobří?

500. publikace nakladatelství Torst přináší obsáhlý rozhovor Josefa Chuchmy snakladatelem Viktorem Stoilovem a stálým spolupracovníkem nakladatelství, redaktorem a editorem Janem Šulcem, kteří ve svém vyprávění zaznamenávají detaily z redakční, ediční a nakladatelské práce v letech 1990-2010 a hovoří o mnoha českých spisovatelích,fotografech, výtvarnících, editorech, redaktorech a dalších osobnostech

Do tohoto souboru vybral Arnošt Lustig nedlouho před smrtí své dvě povídky Poslední den ohňů a Chvíle hned po ránu, další dvě povídky přidala jeho dcera Eva – Bílý vítr a Sláva Chaima Steina. Vznikla tak výjimečná sbírka raných textů obou spisovatelů.

Pokiaľ by niekto dokázal poznášať na jednu hromadu všetky knihy sveta, vyrástla by na Zemi nová hora. Tá by sa s najväčšou pravdepodobnosťou volala \'Papíří\'. Príbeh zdanvlivo obyčajného knihovníka, ktorý stále verí, že v knihách nájde skryté sny.

Prozaik a esejista J. Jedlička písal v 50. a začiatkom 60. rokov po dobu viac než dvanásť rokov listy svojmu staršiemu priateľovi Václavovi Wildovi.

Deník z fronty, který zdaleka nemapuje pouze válečné události, od autora známého především pokračováním Osudů dobrého vojáka Švejka. Vaněk nekompromisně popisuje c.a k. pseudomorálku, revoluční boje v srdci Ruska a odhaluje jejich neštěstí a hnus.

Rozvedená třicátnice Martina žije pro své zahradnictví. Nikde není tak šťastná jako mezi jehličnany a bonsaji.

„Růže a floxy, helenium a coreopsis, denivka, mečík, zvonky a oměj a oman a rojovník a kopretina – bůh zaplať, ještě dost toho kvete na ty špatné poměry. Pořád něco kvete a něco odkvétá; pořád abys odstřihoval odkvetlé stvoly bruče (ke květině, nikoli k sobě): „Taky už je s tebou amen.“ Hleďte, tyhle květiny, ono to je opravdu jako ženské: TAK KRÁSNÉ A SVĚŽÍ, OČI BYS NA TOM NECHAL A NIKDY SE NEDOHLEDÍŠ