Bibliografické informácie o všetkých cudzojazyčných kritických a analytických ohlasoch autorovho diela, pripojené sú podrobné informácie o spolupráci s divadlom, filmom, televíziou a rozhlasom.

Autor práce je popredný slovenský lingvista, slovakista a slavista. Pracuje v oblasti výskumu frazeológie, lexikológie, syntaxe, štylistiky a teórie spisovného jazyka.

Kolektivní monografie je prvním soustavnějším průzkumem vlastností českého vyprávění v průřezu žánrovým polem a několika desetiletími 19. století. Její metodologie – diachronní poetika vyprávění – odpovídá na jeden z požadavků současné naratologie: totiž respektovat historicitu narativů a interpretovat je v kontextu dobových kulturních norem a komunikační praxe.

Udělala z nás pandemie větší čtenáře, nebo spíše naopak? Vychýlila naše čtenářské zvyky?

Jiří Bartholdus Pontanus z Breitenberka patřil k významným autorům předbělohorské latinsky psané bohemikální literatury katolické provenience na přelomu 16. a 17. století. Byl jednak významným a vlivným představitelem katolické církve, jednak neobyčejně plodným tvůrcem, který po sobě zanechal rozsáhlé literární dílo, jež však dosud zůstávalo spíše stranou pozornosti literárních historiků.

Maďarská bohemistika se svou více než půlstoletou tradicí zaujímá mezi filologickými vědami v Maďarsku zvláštní místo. Výzkum českého jazyka, literatury, kultury a česko-maďarských kulturních vztahů dosáhl v posledních desetiletích velké popularity a vznikla řada vědeckých center, ve kterých probíhá bádání v oblasti bohemistiky na vysoké úrovni, vedle univerzitních kateder (v Budapešti, v Szegedu a

Jedná se o první český překlad práce z okruhu genetické kritiky. Prezentuje ji jako samostatnou disciplínu, jež studium zrodu díla nepodřizuje žádnému dalšímu zřeteli (např. edičnímu), a českému čtenáři poskytuje základní terminologickou a konceptuální výbavu pro danou oblast.

Monografia Juraja Dvorského Od naratívnej gramatiky k interdisciplinarite naratívu, ktorá vyšla v apríli 2017 vo vydavateľstve Verbum, sa najprv venuje základným naratologickým kategóriám, vypracovaným pre potreby literárnej vedy, konkrétne ide o nasledovné kategórie: postava, rozprávač, perspektíva, čas a priestor. V druhej časti si autor všíma súčasné teoretické uvažovanie o rozprávaní mimo literárnej

Maďarský bohemista, literární vědec, estetik a vysokoškolský pedagog István Vörös je především básník, třebaže doma i v zahraničí jsou oceňovány i jeho prózy a dramatické texty. A básník je to nápaditý, hravý, nekonvenční.

Kniha je soubor fejetonů o polských spisovatelích. Nejen o nich, také o českých literátech, kteří měli určitý vztah k polskému prostředí (J. E. Purkyně, Božena Němcová, Ervín Taussig ad.). Všechny příspěvky jsou doprovázeny autorovými fotografiemi, jež mají konkretizovat a doplňovat to, co bylo v slovesném textu řečeno.

Svazek obsahuje písemné verze příspěvků z 10. ročníku mezinárodní konference interFaces, která proběhla ve dnech 15. až 22. května 2015 na pražské Univerzitě Karlově. Mladí badatelé - studenti a doktorandi, kteří se zabývají bohemistikou, germanistikou či polonistikou - ze tří zemí a univerzit (Praha, německé Lipsko a polská Vratislav) se soustředili na otázky související s tématem vícejazyčnosti.

Autorka reaguje na soudobou snahu po metodologické inovaci translatologie jako integrované disciplíny. Analyzuje témata, která se v translatologii prosazují od r. 1990, a konfrontuje teoreticky i metodologicky českou tradici s hlavním proudem západní translatologie.

Literární historik a kritik Miroslav Zelinský se své studii Texty a obrazy (Stopy, které zůstaly) pokouší poukázat na to, jak ve dvou zcela odlišných znakových systémech jako výtvarné umění a dějiny národních literatur fungovaly a fungují podobné způsoby technik ovlivňování recipienta. Autor se zaměřil především na výrazové prostředky spjaté s dobou totalitních politických systémů a jejich způsobu

Prvou část knihy tvoří čtyři studie, v nichž může čtenář sledovat autorův výklad poutě díla Karla HynkaMáchy českým literárním světem se zvláštním důrazem na léta 1836-1858. P. Vašák se v nich věnuje i způsobu a proměnám recepce básníkova díla, vzniku a vývoji máchovské symboliky a podrobně pak zde rozkrývá i vliv dobové recepce Máchovy tvorby na proces geneze literárního programu skupiny májovců.

Výbor z celoživotních studií významného českého rusisty Jiřího Fraňka (1922-2007), profesora Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, obsahuje třináct studií zabývajících se převážně ruskou literaturou - Slovem o pluku Igorově, literární tvorbou starších i novějších ruských klasiků(kupříkladu tvorbou Gogola, Babela, Paustovského, Šolochova či Solženicyna). Do výboru jsou zařazeny rovněž texty věnované

„Proč je umění krásné? Protože je zbytečné!“ poznamenává v Knize neklidu Fernando Pessoa.

Hlava žáru zachycuje, jak se ustavovaly básnické vidění a poetika Vladimíra Binara od konce padesátých let a proměňovaly v následujícím desetiletí. První část tvoří výbor z básnických sbírek a textů z let 1959–1968, výrazných zvláště svou bohatou, světelnou i temnou obrazností.

Napriek tomu, že panegyrická spisba sa zaraďuje medzi funkčné žánre, medzi trnavskými panegyrikmi môžeme nájsť diela nadaných a invenčných autorov z cirkevného i svetského prostredia, ktoré sú výsledkom nielen premysleného systému jezuitského vzdelávania, ale zároveň dôkazom štylistickej a poetickej zručnosti trnavských panegyristov. Latinské panegyriky tvoria dôležitú súčasť novolatinskej literatúry

Curyšský nakladatel a novinář Carl Seelig v posledních letech pobytu R. Walsera v léčebném ústavu spisovatele pravidelně navštěvoval a finančně podporoval. Za společných vycházek po okolí zaznamenával rozhovory, které spolu vedli.

Monografický text o antropismu, vydávaný z pozůstalosti literárního vědce profesora Jana Blahoslava Čapka, je výrazně filosofického charakteru. Znalec odkazu J. A. Komenského a T. G. Masaryka v něm podal poměrně podrobný a ucelený projekt nového lidství v poválečné epoše dehumanizace a dobově reflektovaného odcizení, způsobeného meziválečnou krizí demokracie, historickou prohrou liberalismu a ofenzivním