Jednotlivé studie téo monografie zachycují nejvýznamnější herecké virtuosy ve francouzském, italském, anglickém, německém, polském a ruském divadle a snažií se blíž prozkoumat typ herectví charakteristický pro období pozitivismu, který předcházel divadelní reformy 20. století: Bernhardtová a Duseová Mounet-Sully, Coquelin a Salvini, Irving a Terryová, ale také Kainz a Komissarževská…

Kniha pojednává o participačním divadle s loutkami, ve kterém celá série participačních představení nese jednotící název Dobrodružství Pana Barvičky. Jednotlivá představení tohoto typu divadla jsou na sebe seriálově navázaná a z velké míry postavená na improvizaci loutkoherců.

Anne Ubersfeld patrila k zakladajúcim osobnostiam modernej francúzskej teatrológie. Podieľala sa na vybudovaní prvej špecializovanej katedry Études théâltrales, situovanej na Université Sorbonne Nouvelle – Paris 3. Etablovala priekopnícku teoretickú disciplínu, vyznávajúcu komplexnosť pohľadu na predmet výskumu a interdisciplinaritu.

Sborník obsahuje referáty z šesté mezinárodní konference o italských operách v Čechách v 18. století, konané v září 2020 pod názvem L’opera italiana – tra l\'originale e il pasticcio. Praxe tzv. pasticcií, tj. oper, které na divadelně lákavý námět sestavil obvykle místní divadelní impresário z úspěšných árií už prováděných oper, byla zvláštním fenoménem italské opery 18. století.

Monografie věnovaná českému herectví se věnuje nejen obecnějším otázkám spojeným s tímto uměním – co vlastně tvoří hercovo charisma, v čem spočívá symbolická potence hereckého umění, jak zkoumat jeho osobnostní zdroje, proč patří herectví k nejobdivovanějším i k nejzavrhovanějším uměleckým povoláním –, ale zaměřuje se i na konkrétní osudy těch, jejichž kariéru poznamenaly totalitní režimy, ať už šlo

Publikace je zaměřena na podněty německojazyčného konvečního dramatu, zejména na českou recepci vídeňského předměstského divadla (včetně Nestroye a Raimunda), stejně jako na recepci sentimentálního dramatu (zejména hry A. von Kotzebue a E. Raupacha). Tyto hry představovaly podstatnou část českého repertoáru. Proto je pozornost věnována konkrétní podobě jednotlivých překladů, a to v porovnání s originálním

Proslulá skladba spisovatele Huga von Hofmannsthal (1874–1929) z počátku 20. století odkazuje daleko hlouběji do minulosti: je v ní zpracován anglický Everyman, moralita z patnáctého století. Středověký námět oděl rakouský básník po pěti stech letech do jazyka zbarveného starodávnou němčinou.

Ako Michal Dočolomanský pristál s vetroňom na futbalovom ihrisku v Dolných Orešanoch? Ako Emília Vášáryová vzkriesila Vladimíra Menšíka?

Loutkářská, kostýmní a scénická výtvarnice Irena Marečková, jíž je věnován 9. svazek edice Osobnosti české scénografie, absolvovala obor výtvarnictví a technologie na Katedře loutkářství pražské DAMU, kde později také vyučovala (1990 – 2003, Katedra Alternativního a loutkového divadla, 2003 jmenována docentkou). Jako pedagožka též spolupracovala se studenty Katedry nonverbálního divadla HAMU v Praze

Profil života a tvorby jednoho z nejlepších současných režisérů v oblasti loutkového divadla, vytvořený formou „Pimprlové komedie o čtyřech dějstvích“. Pozoruhodný lidský i autorský příběh kovaného loutkáře zachytili ve svých textech Zdeněk A. Tichý, Nina Malíková, Pavel Vašíček, Václav Poul, Stanislav Doubrava, Vratislav Šrámek, Vítek Peřina, Jan Kerbr, Ivan Nesveda a řada dalších českých tvůrců,

Autorka charakterizuje svou knížku jako „pokus o využití francouzské zkušenosti po český přednes a jeho pedagogiku“. Od konfrontace českého a francouzského přístupu k uměleckému přednesu přechází k mystickým i zcela technickým souvislostem básnické tvorby a interpretace, přičemž své osobní herecké zkušenosti poměřuje se zkušenostmi jiných, reflexemi básníků nad vlastním dílem, svědectvími překladatelů,

V posudzovanom diele Dynamické telo - súčastný prístup k pohybu (1. časť) doc. Mgr.

Brněnská rodačka. Vystudovala režii na Divadelní katedře JAMU, kde v roce 1968 absolvovala.

Devátý svazek současné africké dramatiky, který vychází v edici Současná hra. Hlavní postavou hry je mladá černoška, která se jednoho dne objeví ve francouzském přístavu Nantes.

Kniha vyšla po prvý raz v roku 1961, neskôr vo viacerých reedíciách a v takmer dvadsiatich prekladoch. Autor v tejto eseji pracuje s pojmom tragédie na filozofickej báze, skúma základy a východická tragického pocitu, tragického vyznenia ľudského života.

Knihu O hercích a herectví píše zkušený divadelník. Spoluzakladatel a první umělecký šéf Činoherního klubu v jeho slavné éře 60. let, autor jedné z nejhranějších českých komedií Tři v tom, dramaturg, režisér a divadelní pedagog, který dokáže nahlížet na herce a jejich umění z různých úhlů: V době, kdy jsme všichni takříkajíc na scéně, sledováni kamerami a nejrůznějšími „novými technologiemi“, se herectví

V knihe sa približujú rozličné techniky a teórie hereckej tvorby, ktoré boli známe v divadle 20. storočia. Analyzujú sa herecké prístupy k interpretácii divadelných postáv, filozofické koncepty, psycho-fyzické cvičenia.

Veliká reprezentativní kniha o vzniku a činnosti Studia Beseda v kontextu českého divadla 80. let. V Hradci Králové se v letech 1980-1983 setkali tři významní divadelní režiséři (Jan Grossman - Miroslav Krobot - Josef Krofta) a výsledkem byl projekt studiové scény, která v té době hostila i pracovní setkání dalších spřízněných studiových divadel (Husa na provázku, HaDivadlo, Činoherní studio, Studio

Viola - to je neuvěřitelných čtyřicet sezón nejnáročnějšího a nezastupitelného umění, nepřerušená kontinuita vývoje od poetické vinárny s nabídkou poezie a jazzu ke komorní divadelní scéně jedinečné autorské, inscenační a zejména interpretační úrovně, kde je čtyři desítky let systematicky uváděno dílo nejvýznamnějších českých i světových básníků a dramatiků a kde stále působí elita herců, režisérů