O egyptském pobytu Ježíše moc statistik nenapíšeme: a přece tam žil naplno. Kolekce básní chce stát na straně těch, kteří vnitřní zkušenost nepodřizují přehledným výkazům. Že báseň odpovídá životnímu stylu a není omnibus, který cokoliv sbírá a všechno bez rozlišení porozdává, souvisí se zápasem o krásné slovo.

Zná všechny řeky na světě, jejich délky a počty přítoků. Zná města, kterými tečou, pamatuje si množství oblouků jejich mostů...

Jde o autorovu literární prvotinu, sbírku, jejímž obsahem jsou většinou básně psané volným veršem. Reflektují jeho myšlenky, pocity a úvahy na intimní i společenská témata. Inspirací mu byly jak nádherné momenty lidského života, tak i jeho hořké a bolestné stránky. Nabízejí pohled na výhry i zklamání a jejich cílem je vyvolat ve čtenáři touhu přemýšlet o vnitřním i vnějším světě a hledat své vlastní

Krása života je v tom, že se okolo nás neustále něco děje, ať už jsou to věci milé, anebo nemilé. Tato sbírka básní pojednává právě o běžných věcech v životě, ať už je to láska, která nás naplňuje, či láska, která se ztrácí, a přichází rozchod. I to je potom jeden z důvodů, proč člověk navštěvuje všelijaké bary v domnění, že přítel alkohol na okamžik pomůže. Časem přijdete na jiné myšlenky a jak se

Básnická sbírka.

Sbírka básní opěvuje mladý život, přátelství, lásku, tradiční lidské hodnoty jako rodinu či domov a často si hraje s fantazií. Jiné verše, zvláště ty reagující na dnešní poměry, jsou pro změnu temné a nevybíravě upřímné. Pocítíte rozkvetlé kopce Českomoravské vrchoviny, odkud mladý autor pochází, odpoutáte se od tíživé reality v alegorických láskyplných dobrodružstvích či zakusíte hektický studijní

Láska, ta neodmyslitelná součást našeho života, po které všichni toužíme a bez níž si svůj život nedokážeme představit, je hlavním a jediným tématem básnické sbírky Dívka z kraje růžových čekanek, která je již druhým poetickým počinem Ivany Terezy Konečné. Sbírka je odrazem jejích snů a představ o lásce… a projevem víry v lásku. Hlavní motiv pak představuje růžová čekanka. Ten něžný a křehoučký kvítek

Básnická sbírka Michala Jareše „Začátek eposu\" prostupuje napříč časem: přináší útržky zpráv z předvěkých dob a zároveň zpřítomňuje běžné, zdánlivě banální situace, v nichž se čas na okamžik zastaví. Takto vzniklými průzory se k nám dere vesmír a spolu s ním reálno a věčnost – neúprosné, neosobní, a přece skýtající útěchu a hluboký mír. Jareš je básník originálního vidění s přirozeným citem pro rytmus

Propojením životních zkušeností, prožitků, pocitů a splněných i nesplněných snů v podobě slov, s obrázky mladého, životní krásou plného, energického talentu, vzniká příběh, jež ukrývá mnoho zviditelněných dotyků vlastní duše. Básně jsou zahaleny kouzlem vlastní síly, jako když se podíváme do zrcadla, každý v nich najdeme kousek své vlastní cesty. Fotografie dokreslují pocitovou autentičnost a tak spolu

Autor čerpá ze svého života. Zajímá ho všechno kolem něho... lidé, příroda, všední den, radost i bolest, zamilování a láska. Prozaická poetičnost jeho básní přináší do života krásu a naději. Některý čtenář přečte knihu jedním dechem, další se zastaví a o myšlenkách bude rozjímat. Verše jsou upřímné a neokázalé. Je z nich cítit radost, naděje a víra.

Sbírka Zpopelněné kopce zahájila třetí desítku básnických sbírek vydaných v posledních letech v nakladatelství Radix. Autor se básnické tvorbě věnuje přes 60 let, bibliografie jeho vydaných titulů čítá více než 50 položek. Některé jeho verše jsou náplní i mnoha písňových textů, které autor napsal pro desítky našich zpěváků (Lucie Bílá – Neposlušné tenisky, Karel Gott, Hana Zagorová, Věra Špinarová,

Text sbírky je důsledně psán tzv. du-formou a její specifikum, básnické sebeoslovování pointuje se tu ke grotesce filozofických maxim (Už jdeš, jen ses zamyslel.), tu k hravým imaginacím za účasti saint-john perseovské logiky snu (Zjistit, které noční zvíře spásá ocúny.), tu k rovině experimentu (Sny o snech. Moci si vybrat, vzpomněl by sis na něco jiného.). Nejvíce sympatické se však jeví nejen opakované

Slova, která klamou tělem Když básník vydá svou třetí sbírku, zdá se, že to s poezií myslí vážně. Že jinak svůj neklid utišit nedovede, stejně jako se nedovede zbavit pochybností o poctivosti své výpovědi při vědomí individuálních i objektivních hranic jazyka. A jakými stezkami své pomyslné krajiny vykračuje? Těmi, na nichž — nietzscheovsky řečeno — jsou nám „slova v cestě“. Slova, která unikají nespolehlivé

Mikropříběhy s ironizující poetikou, nahořklý humor, sklon k aforistické zkratce, tajemství skryté mezi řádky. To jsou poznávací znaky veršů Dušana Spáčila, které shromáždil v knížce Hvězdné války. Třetí sbírka známého básníka a novináře osobitě zrcadlí pocity, které přináší současná rozporná epocha „po konci světa.“ Rovnomocné ilustrace Jana Gablera povyšují knihu na grafický skvost.

Už název svazku napovídá, že jde o básně, které tíhnou k příběhovosti, k epice. První oddíl přináší tři básně (dost výstižné je označení básnické povídky) psané v pravidelných rýmovaných strofách z válečných let: První testament, Terezka Planetová, Cesta mraku. Druhý oddíl je souborem jedenácti dramatických příběhů psaných ve volném verši. Některé jsou autobiografické: Návrat, Prostě, Sbohem, Smrt

Básnická sbírka Karla Šiktance obsahuje básně z let 1998-2002. ´Básník všedního dne´ v nich strhujícím způsobem ukazuje, že ani počátkem nového tisíciletí neztratil nic za své schopnosti zachytit prostřednictvím pomíjivé přítomnosti tvář krajiny, v níž žijeme, a která navzdory všemu zůstává naším domovem.

Kniha šumperského rodáka Zdeňka Gáby nazvaná Dlažební kostky představuje osobitého básníka, prozaika a tvůrce aforismů. Mnoho próz i básní čerpá z nepřeberné studnice lidové slovesnosti. Celá kniha se snaží v co možná nejširší možné míře představit tohoto důležitého a méně známého básníka jak básněmi, tak prózou.

Prózu Vězeň č. 1260 napsal Jaromír Šavrda mezi zářím a listopadem 1982 během svého druhého věznění v Ostravě (1982-84). V knize popisuje poměry v komunistických kriminálech, ale i nejrůznější osudy muklů či absurdní historky, které bylo možné zažít jen v zemi, kde vládli straničtí pitomci spolu s tajnou policií. Kniha poprvé vyšla v autorově samizdatové edici Libri prohibiti (1985) v deseti kusech.

Román o člověku s rychle zrozenou závislostí na své moderní kalkulačce, která ho přivedla skutečně až na dno, i o jeho zmrtvýchvstání zásahem přátel. Exilovému autorovi se podařilo zachytit tísnivou a ubíjející dobu nedávné nesvobody v Československu a těžko uvěřitelných absurdit i pro ty, kteří ji nezažili anebo na ni postupem času zapomínají.

Básnická sbírka. Vychází u příležitosti autorových 91. narozenin.