Hudebník David Stypka publikoval v období od února 2019 do listopadu 2020 na Instagramu básně, jimiž reagoval, obvykle s ilustrací nebo fotografií, na různé okamžiky a vytvářel jakýsi deník ve formě postřehů, komentářů, pocitů. Plánoval je vydat formou sbírky, pro kterou měl i název: Kráky. Finální podobu dokončit nestačil, podle jeho představ ji k vydání citlivě připravila jeho kolegyně a kamarádka

Básnická prvotina Natálie Nerové přichází po mnoha letech, kdy tato autorka, píšící ve dvou jazycích, časopisecky publikovala doma i v zahraničí. Mapuje, glosuje a reflektuje vykořeněnost někoho, kdo strávil mnoho let jinde a nyní se vrací do původní vlasti, aby narazil na zjištění, že vlastně nikam nepatří. Relativně krátký soubor zahrnuje básně z poslední doby, zejména posledních dvou let. Úhel pohledu

Po dlouhé době opět básnický debut, v němž máme co do činění s autorem hotovým, s autorem, který neředí svou básnickou sbírku publikováním nedodělaných a netrpělivých „náčrtků“.

Budete-li mít doma jenom jednu knihu poezie, měla by to být Píseň písní, zvaná Píseň Šalamounova. Její verše přesahují hranice poetiky a v dějinách se staly útěchou a povzbuzením pro lidi v těžkých situacích. Pro ty, kdo naopak prožívají radost a životní štěstí, byla vždy inspirací či jakýmsi ukazatelem cesty. Mnohokrát byly a jsou v milostných obrazech Písně spatřovány přenesené duchovní významy.

Stěžejní díla klíčového meziválečného básníka Josef Hora (1891–1945) byl překladatelem, novinářem, kritikem, hlavně ale básníkem. Ty byly vždy jeho primárním vyjádřením. Celý život se ho hluboce dotýkalo soudobé dění. Věřil ve změnu poměrů, ale tato víra často dostávala podobu deziluze. Pro Horu jsou klíčové čas, jeho plynutí v básních až zvučí, a ticho, místy až zhmotněné. Pro jeho dílo mělo velký

Kniha s CD. Zlodějka vás přivítá ve světě poezie, který tvoří řada cizích lžiček. Prochází od dětských přes svět matčin, zkoumá lžičky hrdinské, ráda si s vámi nabere lžičku z atmosféry domova nebo poodhalí různé podoby zlodějek. Co báseň, to malý příběh nebo inspirace člověkem, jenž kdysi vlastnil lžičku. Buď ji daroval, nebo mu byla ukradena. Některé už není komu vrátit. Zlodějky jsou také výtvarně

Kytice je nejproslulejším dílem českého spisovatele a básníka Karla Jaromíra Erbena. Poprvé byla vydána v roce 1853 pod nezkráceným názvem Kytice z pověstí národních. Pozoruhodná sbírka třinácti skladeb inspirovaných lidovou slovesností poukazuje na hodnotu mezilidských vztahů. Erben v ní věnuje velkou pozornost ženám, povětšinou matkám, neboť podle jeho názoru je nejzákladnějším lidským vztahem pouto

V básních a písňových textech Josefa Fouska z let 1969–2021 se mísí – podobně jako v řece života – naděje a melancholie. Cesta bezpartijního samovzdělance, trampa či spíše bohéma byla křivolaká a stejně tak i dílo oblíbeného autora je odezvou pestrého a často nemocemi ovlivněného života na periferii společnosti. Výbor obsahuje proslulé texty, které zhudebnili a zpívali například Petr Spálený, Eva Pilarová

Třetí kniha autorské dvojice Jiří Weinberger (texty), Petr Wohl (ilustrace). Jejími předchůdci jsou Jak stalagnát! a Anebo jen nezvyk? V knize jsou na rozdíl od předchozích ilustrace z větší části barevné – předlohami k nim byly olejomalby Petra Wohla.

Sbírka poetické poezie jihomoravského básníka, který donedávna psal jen popularizační články z oblasti historie, národopisu a jazykovědy. Pak si přečetl Čelakovského. Básničky ne jako vzkazy, ale jako fotografie momentálního stavu mysli. A vznikla tato knížka básní, které doprovází ilustrace autorovy dcery.

V třiceti básních zpočátku třetího tisíciletí se básnířka vyznává ze svých citových postojů k životu. Opěvuje krásu, radost, lásku, tvořivost, ale nezapomíná přitom také na pochybení, zklamání a bolest člověka. Přestože z některých veršů zaznívá lehce satirický až kritický tón, nevzdává se víry, že…zítřek zlá rozhodnutí změní, naděje umírá poslední.

Básnickou sbírku V hodině dvanácté sestavil Jaroslav Hulák v létě 1998, kdy byl hospitalizován v motolské nemocnici, vnikla tak sbírka na rozloučenou s přáteli a blízkými – odtud její název a úvodní věnování. Některé texty, které Jaroslav Hulák do svého výboru zařadil, vznikly již během válečných let (Dobrý den pane Gauguin, Chvála aviatiky, Jízda vlakem, Tkání pavučiny a další). V letech 1943–46 vznikla

Zbierka vyšla po prvýkrát v roku 1907 a je najčastešie vydávaným dielom A. Sovu.

Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše (např. Maminčina kytice, Mlýnek na kávu, Všední den, Dědečkův pohřeb, Vijío, Krabice na čaj, Domov... ) opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás. Tentokrát je doprovázejí ilustrace Jany Kiselov

Nejznámější české vánoční verše a koledy s ilustracemi a kolážemi ze starých obrázků a pohlednic připomenou tradiční pohodu Vánoc z dob našich babiček. Z časů, kdy byly Vánoce ještě svátky klidu a míru a znamenaly pokoj lidem dobré vůle.

Ve své další knize se Bohumila Grögerová, jedna z nejvýznamnějších osobností naší literatury, vrací do časů svého dětství. Dva zelené tóny je básnická knížka rafinovaně prostá, prodchnutá něhou a laskavou vyrovnaností. Plně se v ní projevuje svrchované umění této výjimečné autorky.

Výbor těží, s výjimkou prvotiny, ze všech autorových dosud vydaných sbírek básní i z jeho nových rukopisů. Básně se věnují tématům „milostným i nemilostným“, která, jak taky jinak u básníka s romantickými kořeny (i když otužovaného nejrůznějšími vratkostmi a skepsemi), zůstávají jeho autentickým zrcadlem.

První básnická sbírka Filipa Peška - rodilého Pražáka, vystudovaného teoretického fyzika, ředitele vesnické školy, webdesignéra a programátora, obdivovatele východních filosofií. Sbírka obsahuje texty především z osmdesátých a z devadesátých let. Skládá se z několika tématicky odlišných celků - kromě úvodní části Vesnice, inspirované přírodou a staročeským venkovem, obsahuje oddíly Bouřkový obloze

Sbírka knížete pornofolku, která překvapí. Záviš i ve své nové sbírce „Muzikant“ více či méně vtipně akcentuje především směšnost pokrytectví a manipulátorského blbství téhle naší „amorálně konzumentské“ doby, která doopravdy „je zlá“.

Jako je dvojznačný název poetické sbírky Martiny Pšeničkové, nedá se hledat jednoznačnost ani v textech, které ji tvoří. Nejen že odkazují na řadu klasických děl literárních, výtvarných, filmových či společenských událostí, o nichž by měl mít čtenář alespoň povědomost, ale také pracuje s prvky gregerie, dadaismu, minimalismu atd. V tomto duchu vytváří autorka podivuhodné koláže slov, vět, sdělení,