Celý čas sa snažím sebe samému protirečiť. To neznamená, že mažem stopy, ale chcem získavať nové skúsenosti.

Podstatu úsilí našeho předního – a dnes tak opomíjeného – divadelníka první poloviny 19. století (1808–1856) tvoří formování divadla a herectví pomocí psaných textů a v konfrontaci s těmito texty, to na jedné straně, a na druhé straně vliv herců či hereček a herectví na zpodobování dramatických postav slovem. Pro pochopení originality Tylova přístupu k hereckému souboru a dramaturgii užívá autorka

Nonverbální divadlo se stává stále přitažlivějším druhem dramatického umění. Kniha chce zachytit, kde se tu vzalo, jak se rozvíjí a jakých forem nabývá od roku 1989 do současnosti.

Prvý časový celok Súborného diela Stanislava Vrbku ohraničený rokmi 1955-1969 obsahuje tieto zväzky: Kritiky divadelných inscenácií Divadelné súvislosti Osobnosti Rozhlas, film a televízia Kritika ako každodenná tvorba Stanislav Vrbka bol kritikom, pre ktorého systematická každodenná umeleckokritická činnosť nebola len zamestnaním, ale najmä nadosobným zameraním. Vo svojej divadelnokritickej činnosti

Esejistický průzkum souvislostí radikálního myšlení a divadelní dramaturgie se pokouší odpovědět na otázku, jak vrátit tomuto oboru sociální a politický význam ve světě individualizovaných „nomádů“ soutěžících o pozornost na uměleckém tržišti. Prostřednictvím dialogu s myšlením filozofa Martina Bubera a anarchisty Gustava Landauera autor podniká výpravy ke kořenům moderního dramatického umění jakožto

Ladislav Čavojský (1932 – 2014) patril ku generácii prvých vysokoškolsky vyštudovaných slovenských divadelných vedcov. Jednou z konštantne prítomných línií v jeho výskume boli analýzy uvádzania inonárodnej drámy do nášho kultúrneho kontextu.

Publikace pojednává o současné situaci loutkového divadla v České republice. Pojmenovává a definuje, co může dnes znamenat loutka jako objekt, a jak se na ni dívá odborná i laická veřejnost.

Kniha představuje tři Handkeho divadelní texty z různých období tvorby, jejichž spojníkem je svět mezi samotou a láskou, ostychem z lidí a slávychtivostí, jazykem, filozofií a politikou, mezi snem a světem.

Milana Šimečku a Petra Karvaša spájalo i spája viacero životných postojov a udalostí. Obaja boli ľavicovo orientovaní intelektuáli, ktorí videli nedokonalosti nastoleného spoločenského systému a obidvoch napokon režim vyhostil na okraj spoločnosti.

Ukončením niekoľkoročnej práce kolektívu renomovaných slovenských teoretikov a historikov v oblasti divadla pod vedením Vladimíra Štefka sú dlho očakávané Dejiny slovenského divadla Divadelného ústavu. Prvý zväzok, Dejiny slovenského divadla I., poskytuje koncentrovaný a prehľadný obraz o vývinových tendenciách slovenskej divadelnej tvorby na profesionálnych javiskách do roku 1948, zachytený na primerane

Kniha s názvem Divadlo, můj osud. Setkávání s Bořivojem Srbou sestává z deseti rozhovorů s předním českým teatrologem, historikem, dramaturgem a pedagogem Bořivojem Srbou (1931-2014). Tyto rozhovory odvysílal v roce 2000 Český rozhlas Brno pod názvem Divadlo, můj osud.

Téma této studie tvoří Stanislavského pojetí herectví jako tvorby, což souvisí s fenoménem tak charakteristickým pro období modernity, jaký představuje objev lidské kreativity. Proto nebylo možné pominout vývoj, který K. S. Stanislavskij (1863–1938) dovršuje.

Desátým svazkem edice Osobnosti české scénografie, kterou od roku 2014 vydává Institut umění – Divadelní ústav, je monografie věnovaná scénickému a kostýmnímu výtvarníkovi Karlu Glogrovi (nar. 1958). Glogr v letech 1977 až 1984 studoval scénografii u profesorů Jana Duška a Alberta Pražáka na Divadelní akademii múzických umění v Praze, kde od roku 1999 dosud působí pedagogicky. Jako scénograf byl v

Umělecká kniha je o životě a tvorbě předního českého herce, pedagoga a recitátora, jenž celý svůj život spojil sBrnem: Ladislav Lakomý je český herec a divadelní pedagog, jenž svůj profesionální herecký život strávil v Brně. Od roku 1965 působí jakožto člen činohry Národního divadla v Brně.

Ideológia „gréckeho divadla, pôvodného divadla a pôvodu divadla“ je mimoriadne ironická k súčasnému západnému etnocentrizmu, ktorý spája vágnu sociológiu opojnosti, demokratický humanizmus a zdrapy diskurzu o literatúre všeobecne. Vznáša sa vo vymyslenej európskej pseudointelektuálnej hmlovine, kde sa vznášajú bok po boku tancujúci Dionýzos a satyrovia zababraní vínnym kalom, improvizujúc nadávky v

Komponovaným výborem ze svých kritických textů z let 1990–2015, zaměřených zejména na současné české divadlo, ale i film, literaturu a společnost, Terezie Pokorná mapuje příznačné formace kulturní krajiny, nahlížené z perspektivy právě uplynulého čtvrtstoletí. Ve svých recenzích, portrétních esejích i příležitostných glosách vyzdvihuje vzácné projevy podnětných a obohacujících tvůrčích a myšlenkových

Touto knihou sprítomňujeme umelecký život a dielo Ferdinanda Hoffmanna - \"zázračného dieťaťa\" slovenského divadla, nášho prvého moderného režiséra. Na mape našich kultúrnych dejín zapĺňame jedno z mnohých bielych miest.

Učebnica Tendencie súčasného (západného) divadla spĺňa hneď niekoľko funkcií: okrem jej prvoradej pedagogickej závažnosti a využiteľnosti v pedagogickom procese, vo veľkej miere zapĺňa aj prázdne miesta v spracovaní uvedenej problematiky v slovenskej teatrologickej literatúre a tým pádom sa jej dopad a dosah rozširuje aj na omnoho širšiu skupinu používateľov/čitateľov.

Jedno zo základných diel európskej divadelnej literatúry 20. storočia. Režisérove zápisky a výber ďalších statí, prednášok a režijných výkladov.

„Iveta Škripková je v divadelnom svete známa nielen ako riaditeľka Bábkového divadla na rázcestí, ale aj ako organizátorka festivalov, stretnutí divadelníkov, seminárov a iných spoločensko–divadelných podujatí, ale predovšetkým ako odborníčka na divadlo pre deti, o čom svedčí mnohoročná práca s deťmi, ktorá je pokračovaním a rozvíjaním divadelného zážitku. Publikácia je zostavená ako výkladový slovník