Hegel ve Francii Francouzská recepce Hegelovy filosofie času

Autor je popredný súčasný kresťansky orientovaný francúzsky f?ilozof (1913?–?2005) ovplyvnený fenomenológiou, štrukturalizmom a hermeneutikou. V tomto diele analyzuje stvárnenie času f?ikčným rozprávaním a v ňom čas z hľadiska teoretickonaračného i f?ilozof?ickohermeneutického. Analýza sa začína premenami tvorby zápletky, pokračuje štrukturalistickými „logickými“ modelmi, hrami s časom na základe dialektiky

Kniha se věnuje filosofii na přelomu 19. a 20. století a obsahuje detailní výklad hlavních myšlenkových proudů té doby soustředěných kolem filosofie života a existence. Zahrnuje širokou škálu myslitelů od S. Kierkegaarda a F. Nietzscheho, přes H. Bergsona

Nicolas Malebranche je nedoceněnou postavou dějin filosofie, ačkoli jeho hlavní dílo Hledání pravdy se ve své době těšilo veliké popularitě. Autor si v něm dal za úkol vypátrat a odhalit všechny zdroje lidských omylů a chyb a poskytnout na ně lék. Jako východisko mu sloužilo myšlení sv. Augustina Aurelia a René Descarta, jehož nedostatky se snažil opravit. V prvním dílu své knihy se zabývá chybami

Řecké slovo gnósis znamená „poznání“, které se podle gnostiků týkalo především odhalení skutečné povahy pozemského světa a vlastní spřízněnosti se světem božským. Úkolem člověka je svou božskou část „probudit“, a otevřít si tak možnost pro opravdovou spásu (která představovala návrat do světa božského). Gnostické interpretace se napájely z mnoha tradic (náboženských, filosofických i mytologických),

Autor sa v tejto monografii venuje niektorým projektom spirituality 20. storočia, ktoré prichádzali ako ponúkané odpovede na problémy dnešného človeka. Ide o spirituality, ktoré sú z hľadiska katolíckej viery na hrane. V knihe autorovi nejde o ich propagovanie, ale o ich prijatie ako výzvy a možnú inšpiráciu pre hľadanie obnovenej kresťanskej spirituality. Monografia je rozdelená do štyroch kapitol.

Kniha uvádí do systému Leibnizovy filosofie v jeho vývoji od prvních náčrtů, klonících se k atomismu a mechanicismu, až po definitivní formulaci spirituálního dynamismu.

A lelkiismeret fogalma és tapasztalata uralta sokáig a keresztény erkölcspszichológiát, a modern kor azonban igyekezett megszabadulni tőle és gondjaitól. Legfeljebb kényelmes erkölcsi hivatkozásként maradt meg benne. A Szabadságolt lelkiismeret című munka a lelkiismeret tapasztalata és fogalma történetével foglalkozik. Bemutatja a tapasztalat különféle értelmezéseit és a fogalom különböző jelentésváltozatait,

„Hegel a pruský stát si postupně vyšli vstříc.“ Podrobný, ale přitom jiskřivý a interpretačně svébytný rozbor tohoto vztahu, který ve své disertaci Hegel a stát podal teprve šestadvacetiletý komentátor, ohromí vedle suverénní znalosti celku Hegelova písemného odkazu především hloubkou autorových historických, právních a politických znalostí, jichž však Rosenzweig využívá k tomu, aby Hegelovy Základy

Španělský filozof Manuel García Morente (1886–1942) byl od roku 1912 profesorem etiky na madridské Universidad Central a roku 1930 podtajemníkem na ministerstvu osvěty v Berenguerově vládě. Od roku 1931 zastával funkci děkana na Filozofické fakultě, ale po vypuknutí občanské války byl zbaven vysokoškolské katedry a přinucen uchýlit se do exilu v Paříži. Tyto dramatické zážitky jej přivedly ke konverzi

Posolstvo knihy Záhrada Pravdy prekračuje nielen hranice jazyka akademikov, historikov, religionistov, teológov a filozofov, ale i samotný súfizmus, keďže sa dotýka kľúčových otázok zmyslu existencie človeka. Oslovuje každého jednotlivca na Ceste a nabáda ho, aby sa stal tým, kým v skutočnosti, vo svojej najhlbšej podstate je, a obnovil zmysel pre posvätné vnímanie sveta a prírody. Kniha má preto predpoklad,

„Értelmiségi ?válaszutak 1945 után” volt a címe és tárgya a Magyar Tudományos Akadémia 2017. évi közgyűlése idején a Filozófiai és Történettudományok Osztálya által tartott egész napos tudományos ülésnek. E rendezvény bizonyos értelemben folytatása és kiteljesítése volt a két évvel korábban tartott – ugyancsak a „History könyvek” sorozatban közreadott – konferenciának, amely „A konzervatív társadalomtudósok

Posledné dielo autorky celého radu odborných a vedeckých statí či publikácií Dr. Jarmily Drozdíkovej sa pozerá na dianie na území Izraela (Palestíny) a na židovsko-muslimské spory z trochu menej tradičného, ale o to dôležitejšieho uhla. Kniha približuje vzťah židovstva a islámu z perspektívy eschatologických vízií a ich vplyvu na spoločensko-politický vývoj na Blízkom východe. Ako autorka správne poznamenáva,

Jungova myšlenka individuace jako procesu morální evoluce je myšlenkou navýsost duchovní. Nejde tady už o dokonalého a odtažitého Boha, který shůry shlíží na člověka v jeho marném a hříšném úsilí stát se dobrým, ale o zaníceného a stále se vyvíjejícího Boha, jehož vědomí závisí výhradně na lidském vědomí. Jung zde nemluvil o Bohu ‚tam venku‘, ale o samotném kolektivním nevědomém bytí. Jednoduše řečeno

Hlavními tématy drobné knížky korejského myslitele AHAE jsou láska a pokora. Svými úvahami, které vznikly ve vězení, kam ho osud na čtyři roky zavál kvůli jeho hluboké víře, poukazuje na to, že současná společnost potřebuje nějaký motiv. Láska, jako jedno z hlavních témat biblických textů, které dlouho provázely vývoj evropského myšlení, totiž není jen o sexu či nezřízených touhách, ale o jemném odevzdání.

Na Modrovousově hradě je rozsahem nepříliš dlouhý, myšlenkově ovšem nesmírně hutný a po jazykové i argumentační stránce strhující esej, jímž se George Steiner zařadil mezi přední filozofy kultury své doby. Tematicky navazuje na studii T. S. Eliota z roku 1948, jež zkoumá podstatu kultury a její postavení v západní společnosti.

Publikace je věnována kritickému myšlení a kognitivním zkreslením. Kritické myšlení je jednou z nejpotřebnějších dovedností pro 21. století, ale zároveň je jednou z dovedností, která ve výuce na všech stupních škol nejvíce chybí. Dovednost kriticky přemýšlet je důležitá zejména proto, že svět se stává rychlejším a komplikovanějším.

O duchu zákonů představuje dílo významné v několika ohledech. Montesquieu přináší originální typologii zřízení (republika, monarchie, despocie) a rozebírá, jak zřízení určitého státu ovlivňuje nejen politické, ale též občanské zákony dané země.

Z čeho žije moderní sekulární stát a kde je možno hledat zdroj jeho legitimity? Nakolik lze říci, že náboženství patří ke kulturnímu podloží, z nějž tento stát, navzdory svému sekulárnímu charakteru, vyrůstá?

Neusporiadanosť, nejasnosť, zmätok a deformácie sfér sociálneho života existujú tak v našej žitej prítomnosti, ako aj v súčasnom teoretickom uvažovaní o štáte, demokracii a občianskej spoločnosti. V myslení o problémoch demokratického usporiadania sa štát a občianska spoločnosť často nevhodne stavajú do protikladu a zanedbáva sa artikulácia sociálnych sfér.