Básnickou tvorbu Jiřího Koláře (1914–2002) představujeme čtyřmi knihami z vrcholného období padesátých let. Kolářovo literární novátorství a rovněž nesmlouvavá společenská obžaloba způsobily, že se deníková kniha Prometheova játra dostala ke čtenářům až se značným zpožděním, navíc v upravené podobě. Přítomná edice se poprvé vrací k původnímu znění prostému cenzurních zásahů a rovněž poprvé společně

Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Svazek opět představí přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnovaná publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu. V roce 2015 se

A verseskötet időrendben második – Szabadság ellenszélben (1968-l974) című – ciklusának első darabjai még 1968-1969-ben, Bodnár Gyula szülővárosában, Királyhelmecen, születtek és láttak napvilágot az az idő tájt a pozsonyi Irodalmi Szemlében jelentkező „kilencek” nemzedékének ihletésére, egyszersmind Woodstock, a diáklázadásokkal fűtött korszellem, valamint nálunk a 68-as események hatására. Ugyanis

čistá duša prichádza s druhou zbierkou textov, ktoré sú tak trochu básničkami, aforizmami či slovnými hračkami. Všetky texty sú o láske, v rôznych jej podobách. Na rozdiel od prvej knihy, tieto texty ešte neboli zverejnené na sociálnych sieťach.

Měl jsem jednou tu čest doprovázet autora této sbírky do provizorního stánku dopravního podniku na jinak sympaticky vintage hlavním vlakovém nádraží Bratislavy. Šel si vyřídit seniorský průkaz, aby mohl bezplatně cestovat autobusy nebo električkou po svém rodném městě. Navštívit kamarády, postarat se o hrob a tak. Po těžkém úraze si Jáno přesně nepamatuje názvy ulic, někdy se mu vytratí i jména osob,

Hledání opory v proudu, který nás strhává. Klimatická změna, sucho, ale i jiné krize nás proměňují a je stále těžší nalézt zdroje rovnováhy.

Výber z takmer päťdesiatročnej tvorby si autor zostavil a pripravil na vydanie ako labutiu pieseň básnika. Jeho ironicko-sarkastické a filozofické videnie sveta je prítomné aj v jeho poézii, kde dominujú motívy partnerských vzťahov, lások, rozchodov, bolesti, osamelosti, smútku, depresie, staroby a smrti.

Kniha aforizmov a miniatúrnych básní v próze. Róbert Gál je autorom dvanástich publikovaných kníh na pomedzí filozofie, poézie a prózy, napríklad Nihil sub sole novum (1995), Epigraffiti (2001), Znaky a príznaky (2003), Krídlovanie (2006), Agnómia (2008) a Uzly (2013). Niektoré z jeho kníh vyšli aj v prekladoch do češtiny a do angličtiny.

Básnická sbírka. Zóna je území s jasným rytmem a nejasnými pravidly.

Ďalšia básnická zbierka Stanislavy Repar je pokračovaním autorkinho básnického výskumu mnohotvárnej identity ženy – ten sa síce naplno prejavil až v zbierkach Nahá v tŕní (2006) a Tichožitia (2011), no jeho stopy sme mohli zaznamenať už v 90. rokoch – v básnickom debute Zo spoločnej zimy (1994) a zbierke Na hranici jazyka (1997, 2000). Trojité Echoechoecho v názve predznamenáva rozčlenenie zbierky

Útla zbierka krátkych poviedok inšpirovaných snami z pera slávneho patafyzika Pera Le Kveta. Pero sa narodil v roku 1988 ako dvadsaťtriročný.

Výbor básní nazvaný Zakázaný jazyk přináší průřez zralým tvůrčím obdobím této \'žijící klasičky\', tvorbou, již kritici někdy označují za autorčino \'druhé životní dílo\'. Jde o poezii iniciovanou devátou básnířčinou sbírkou Utószó (Doslov, 1996), reflektující problematiku křehkosti lidské existence, a pokračující sbírkami A bűnök számbavétele (Evidence hříchů, 1998) a Üdvözlégy, utazás! (Buď pozdravena,

Básnická sbírka vyšla k autorovým padesátinám. Krysař z Nejdku u Karlových varů připravil průřez svojí tvorbou.

Výber veršov jedného z najvýraznejších predstaviteľov mladšej írskej generácie, ktoré sa prevažne venujú prístavnej štvrti mesta na severoírskych hraniciach.

Nejnovější sbírka Karla Šiktance (1928) přináší básnické texty z let 2007-2010. Kniha je ilustrována originální počítačovou grafikou Jana Koblasy.

Henri Michaux (1899-1984) je jedním z největších básníků dvacátého století. Jeho poesie je tvrdá, někdy až krutá.

Slunečné západní pobřeží Spojených států se během pár dní promění v pustinu. Za všechno mohou teploty hluboko pod nulou a oslepující sněhová bouře, jež se prožene Los Angeles. Bazény se proměňují v kluziště, cesty jsou neprůjezdné, opuštěné automobily zasypává hustá vánice. Tímto však noční můra nekončí. Radikální náboženské hnutí považuje katastrofu za konec světa – Armagedon – po němž bude nastolen

Dielo predstavuje výber básní zo siedmich básnických zbierok Blanky Poliakovej. Od básnického debutu, ktorým pod názvom Požičaj mi deň vstúpila do literatúry v roku 1963, cez zbierky Zaklínadlá (1965), Malý svet (1977), Listy (1984), Nepovedala som nahlas (1998), Skôr ako potemnie slnko (2003) a Leto v kolíske jabloní (2015) píše svoju citovú autobiografiu, cez búrky, vzplanutia, sklamania, straty.

Almanach básní sestavil Jan Antonín Pitínský.

Sedíme na římse tmavého světa, u stolu, hájeného hrstkou elektronů z mýtické elektrárny. V parčíku ve větvích zachycený kus igelitu, znamení nevalné naděje, která si protiřečí. Ale zůstáváme sami sebou. Trváme na svém, jako zvířata nebo rostliny. Být sám sebou obnáší permanentně se vydávat skutečnosti. Neschovávat se za psaní, výlety, rozhovory… Připouštět touhy, vnikat a unikat .