Novela srovnatelná s Vančurovým Rozmarným létem, jeden z prvních postmoderních textů(ještě před tím, než byla postmoderna vynalezena), dlouho nevydávaná perla české literatury - to vše a mnohem víc je Větrník Karla Matěje Čapka-Choda. Zábavné poodkrytí tvůrčího procesu, anebo těžce ironické účtování s kritikou?

Padesátá léta v Československu byla dobou děsivého komunistického teroru, který znejistil mezilidské vztahy. Mnohdy nebylo vůbec jasné, komu lze a komu nelze věřit.

Soubor deníkových próz s názvem Stmívá se… obsahuje zápisy spojené s autorovým pobytem v protialkoholní léčebně Lnáře. Jde o relativně homogenní část víceméně fluidního souboru záznamů z doby před léčbou a po ní.

Pořád se něco děje, a na železnici zvlášť! Příběhy a povídky, podané s lehkou nadsázkou, vycházejí ze skutečných událostí, které se na dráze přihodily. Nezáleží na tom, zda jste vlakvedoucí, závorář, výpravčí či strojvůdce – všude tam, kde se lidé setkávají s technikou není nouze o zajímavé situace.

Román o svobodomyslných ženách a pytlácích, kšeftmanech s textilem a spiritistech se odehrává v sudetské vesnici první poloviny 20. století. Češi a Němci tu žijí ve smíšených manželstvích, ale taky se handrkují o to, k jaké národnosti se kdo přihlásí při sčítání lidu, kdo dřív vystaví novou školu a kdo komu zamordoval psa jménem Masaryk.

Šestý svazek Spisů Jakuba Demla představuje jeden z výkyvů jeho duchovního i politického světa, totiž plody jeho angažmá v Sokole z let 1923-1925. Nečekané ztotožnění se sokolskou organizací i se sokolským myšlenkovým světem dává dobově smysl – vzhledem k Demlovu znechucení světem katolickým i k slovansky laděnému nacionalismu, jenž ho se Sokolem spojuje.

Tři sourozenci středního věku (televizní publicistka, novinář regionálního listu a soudce) a mladá striptérka na společném lyžařském výletě, který jen díky náhodě neskončí vraždou — to je zápletka slavného románu Michala Viewegha. Rafinovaná kompozice, rychlý dějový spád, slovní a situační humor a v neposlední řadě i autorova schopnost empatie jsou už tradiční zárukou čtivosti jeho knih.

Samotáři nežijí jen na Šumavě. Aleš Palán, autor bestselleru Raději zešílet v divočině, přináší setkání s dalšími solitéry žijícími stranou civilizace.

Ve své čtvrté knize, románu Česká krása, se prozaik a zároveň stomatolog Leoš Šedo vrací po deseti letech do medicínského prostředí. Příběh jeho románové kolegyně a vrstevnice Evy je mikrosondou do „typického“ většinového rodinného života s drobnokresbou mezilidských vztahů a zároveň s citem pro historický detail zaznamenává peripetie českého národa smýkaného tzv. „velkými dějinami“ od šedesátých let

Co se stane, když objevíte deník své matky? „Na klín si položila batoh a vytáhla knihu v tmavě hnědých deskách s nápisem „1985“ – matčin deník z toho roku, který vzala asi před měsícem z jejího trezoru na šperky.

Drozdova novela, napsaná v době začínající normalizace a dostupná pouze jako samizdat, patří k vrcholům onoho typu prózy, který by se dal nazvat sebezáchovným. Smyslem pro detail, psychologickou drobnokresbou, schopností jemného odstínění drobných nuancí a pomalého pronikání pod povrch zdánlivě nepodstatných věcí působí tento text jako malý zázrak.

Všední lidské životy v okamžicích, které se později stanou historickými . Kdo byl chlapec, kterému mladý Ludwig Wittgenstein namaloval krémem na boty pod nos knírek? Proč si pomocník pražského kata Robert Týfa vzal do práce rezervní košili?

Sbírka Daniely Fischerové přináší šestatřicet mistrně pointovaných povídek. Vyprávějí o lidských vztazích, o náhodě, o lásce nešťastné i šťastné, o té první i o té poslední.

Třetí román úspěšné české autorky. Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení.

Dílo Bohumila Hrabala (1914—1997) je dnes uznávané nejen jako jedna z dominant české prózy druhé poloviny dvacátého století, ale je známé i v evropském a světovém kontextu. Přední znalec Hrabalova díla Milan Jankovič vybral pro Českou knižnici soubor kratších autorových próz z celého rozsahu jeho prozaické tvorby od počátku padesátýchlet až po léta devadesátá.

Dvacet uvedených povídek nepopisuje jen dvacet zvířecích osudů, ve kterých se ústředními postavami děje stávají hroch, slon, tygr a řada dalších zvířat, chovaných v pražské zoologické zahradě. Podmínky pro život ve volné přírodě se pro drtivou většinu těchto dokonalých tvorů rok od roku zhoršují.

Svazek soustřeďuje v úplnosti samostatnou prozaickou a dramatickou tvorbu J. Čapka (1887–1945) do roku 1930: povídkové knihy Lelio a Pro delfína, časopisecky publikované práce Živý plamen, Tři prózy, Podzim 1914 a Chlapec, divadelní hru Země mnoha jmen a torzo dramatu Gassirova loutna, filmová libreta Lakomec a Moc pověry a konečně i prózu Stín kapradiny. V chronologickém uspořádání představuje Čapkovu

Celé vyprávění se v časových saltech vrací k příčině: za komunistické diktatury uznávaný spisovatel vyzradil ke konci války při mučení v nacistické káznici ve Straubingu své přátele, z nichž mnozí byli popraveni a několik jich přežilo. Po roce 1948 se po krátké emigraci vrací zpět do Československa, kde ho zakrátko STB zatýká a vydírá jeho zradou.

Dve novely básnika a filozofa žijúceho od polovice 90. tych rokov v Bratislave. V novele Epizóda Egon Bondy popisuje fiktívne stretnutie F. X. Messerschmidta s rabi Meierom.

Helena kdysi utekla na samotu do lesů a dnes se vrací do města, kam tvrdila, že už nikdy nevkročí, a i Petra odešla na venkov za novým životem. Co bude muset dokázat Pavla, aby ji sousedé ve vesnici konečně přijali?