Memoárový text výtvarníka Aleše Lamra pokrývá období od druhé světové války po současnost. Momenty ze soukromého života se v knize prolínají se vzpomínkami z oblasti výtvarného umění. Lamr Popisuje například poválečná léta v Litovli, kde v prostředí dědečkovy keramické dílny získával první výtvarné zkušenosti. Vzpomíná na setkání s historiky umění, či s kolegy výtvarníky, zejména z Křižovnické školy

Román v dvoch častiach zachytáva vzájomné vzťahy medzi inteligenciou, meštianstvom a sedliactvom. Koreňom sa v diele myslí stará sedliacka rodina Drevanskovcov a jej výhonkami mladá generácia... + výber z publicistiky.

Ve 12. století vznikl v Číně cyklus deseti obrazů a textů k nim, které zobrazují člověka, jenž se vzdálil sám sobě a cosi beznadějně hledá. Spatří však stopy býka, objeví jej, svede s ním zápas, posadí se na jeho záda a vše zmizí. Pak se objeví kruh, vrba a v posledním obraze se člověk vrací zpět mezi lidi, pije rýžové víno a na každém, s kým mluví, ulpívá něco z lesku nebe. Mnoho století nenechával

Zbierka Staré pověsti české vyšla prvýkrát v roku 1849 a výnimkou protektorátu vychádza opakovane až dodnes. Popisuje udalosti z českej histórie založené na ľudovej slovesnosti aj historických faktoch. Kniha vychádza v reedícii s novou obálkou a s ilustráciami Věnceslava Černého.

Kniha Koukej, bude to oukej nenavazuje na první povídkovou knihu Mysli na nesmysly, ale v lecčems jsou si podobné. Jde především o nás, obyčejné lidi postavené před zásadní životní rozhodnutí. Osud se s nimi nemazlí a budoucnost je pro ně všechno, jenom ne růžová. Nedaří se jim v práci, rodinném ani milostném životě. Tahle kniha je o tobě. O nás všech. O vztazích, které máš, o situacích, které denně

Po řadě knih esejistických, uměleckohistorických a básnických se historik umění a esejista Josef Kroutvor rozhodl napsat knihu, v níž vzpomíná na svůj vlastní život. Kroutvor nikdy nebyl a nechtěl být autorem obsáhlých monografií, tlustých svazků a vyčerpávajících studií. Vždy se snažil psát tak, aby jeho texty byly srozumitelné pro každého, přístupné a sdělné. V tomto duchu napsal i svou vzpomínkovou

Jak napovídá název, v knize jsou zařazeny povídky lehčího provedení s humorným obsahem, které střídají další útvary, zaměřeny k tomu, aby se čtenář zamyslel nad problematikou, která je v současné době v naší společnosti aktuální - otázka dlouhověkosti, zločinu, mezinárodní situace či netradičním způsobem pojaté krátké cestopisy z míst, které autor osobně navštívil. Jednu z povídek, která si jednoznačně

Leona studuje třetí ročník antropologie v Praze a vypadá to, že kromě studia pro ni není nic důležité. Dokud nepotká Vlada. S ním se naučí dotýkat se hranic svých možností, jak v oblasti citů, tak i sexu, ale s postupujícím časem začíná tápat v tom, co je ještě možné ve jménu osudového vztahu snést… Příběh s lehkostí přenáší čtenáře do let nedávno minulých a s nesentimentální nostalgií oprašuje kouzlo

Povídky z období normalizace od předního českého filmového scenáristy jsou plné příběhů lásky a zloby. Drsná skutečnost pochmurných dob se v nich mísí s fantazií spisovatele obdařeného darem pozorování , schopností humorného nadhledu i neotřelým, krásným jazykem.

Knižní debut Olgy Anny Marie Lisové je pohádkou. Pohádkou pro děti, které už nejsou tak úplně dětmi, protože ani tato pohádka není úplně pohádkou. V příběhu, který se odehrává v malé chaloupce kousek od moře a stranou velkých měst a každodenního shonu, se sice setkáte s potetovanou babičkou, anděly nebo jednorožcem, stejně tak se v ní však autorka dotýká současnosti, palčivých společenských témat a

Není kněz jako kněz – Zbigniew Czendlik je toho skvělým důkazem. Studium Bible je podle něj nuda, nerad zpovídá své farníky, a chce-li někdo pokřtít, dlouho ho odrazuje. Miluje ženy, rád si pochutná na dobré whisky, v hospodě je jako doma. Co má napsáno na dveřích ložnice? Proč se mu nelíbilo ve Vatikánu? Jak zvládá celibát? K čemu by vedl své děti a co je v životě nejdůležitější? Ale hlavně – jak

Smutné i humorné příběhy skrývají často trpké stáří vesničanek, zvláště, pokud jim neslouží zdraví a nemohou se samy o sebe starat. A pokud nemají hodné děti nebo jak se říká z božího dopuštění musí chodit po vsích žebrotou. Mohou skončit život za nepříznivého drsného vysočinského počasí tragicky a bez lidské pomoci. Samy mnohdy pomáhaly dětem na svět, ale také někdy dokázaly i bez příčiny značně ublížit;

Co se stane, když si manželé po patnácti letech soužití, kdy se začínají stupňovat hádky a nedorozumění, řeknou: „Takhle to už dál nejde!“ Shodnou se na tom, že je potřeba to řešit a vyhledají pomoc odborníka, který pro ně má originální řešení. Každý si musí po nějakou dobu psát deník, kam bude popisovat každou hádku nebo nepříjemnou chvilku, kterou s partnerem zažije. A že jich bude... Příběhy rodiny

Slavný příběh o spalovači mrtvol, podivínském Karlu Kopfrkinglovi, je podobenstvím o patologickém vývoji malého člověka k přijetí zla. Filmové zpracování z roku 1968 patří ke zlatému fondu české kinematografie.

Eleně se pomalu blíží padesátka. Je celkem spokojeně vdaná, děti už má dospělé. Ví, že její manžel během těch pětadvaceti let, co spolu žijí, občas uklouzl do jiné než jejich manželské postele, ale nějak se s tím vyrovnala. Když jí ale manžel najednou oznámí, že se zamiloval a hodlá si svoji milovanou vzít – ergo s ní se potřebuje rozvést – zhroutí se jí svět. Ale jen na chvíli. Pak se totiž rozhodne

Kniha Jany Jiráskové, spisovatelky novodobého undergroundu konzumní společnosti, je syrovou výpovědí o neobyčejných emocích v obyčejných chvílích. Je knihou o lásce, po které celý život všichni toužíme a kterou občas nalézáme. Obsahuje 37 povídek, momentek všedního života, viděného v pozoruhodných a mnohdy bizarních obrazech.

Rádi nasloucháte příběhům ze starých časů? U krbu, ve kterém praskají polena, zatímco vítr ohýbá koruny jedlí v hlubokém šumavském hvozdu? Rytíř a láska, padouch a žvanivý sluha, bytosti lesa a noci... Petr Motýl, zkušený prozaik, prožil dětství v „bráně Šumavy“ v městečku Klatovech a této knize se vrací do světa vyprávění, které slýchával jako malý kluk, do světa dobrodružných knih z dávných dob,

Kaspián se vrací do Vinegie, jenom aby našel město v područí nepřítele. Jeho přátelé jsou pryč, spojenci v žaláři nebo mrtví a kdesi v temnotě číhá Ufiel, aby mu zasadil poslední ránu. Spojence nachází v místech, kde by je vůbec nečekal: mezi zločinci. Bude to ale stačit k tomu, aby svrhl tyrana?

Vodáčtí hrdinové knih Zdeňka Šmída za sebou mají dlouhou cestu. Žádná česká řeka zrovna není v dohledu - v pralese na Borneu kolem nich teď tančí domorodci a vodáci Bongo, Sumec a Keny zjišťují, že i když zdejší lovec lebek sem tam někoho sežere, neznamená to ještě, že by to nemohl být slušný člověk. Tanec lovců lebek aneb Proč bychom se nevrátili je posledním z vyprávění o vodácké partě, kterou Zdeněk

Slovo „podpovídka“ poprvé užil spisovatel Karel Čapek k označení velmi krátké povídky, obsahující pouze pointu. Přesně taková je i kopa četnických podpovídek, časově zasazených do doby Čapkových Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy. Jednotlivé podpovídky vycházejí ze skutečných případů a událostí, se kterými se setkávali četníci během výkonu své náročné služby. V případě pověsti o trestném