Aj na básnika, ba na celú generáciu spisovateľov sa časom zabudne, ak ich nikto nepripomína. Zabudnutou mala zostať aj silná básnická generácia, pre ktorú bola lojalita ku komunistickému režimu povinným vízom pri vstupe do literatúry. A predsa akoby inkriminovaná doba bola živnejšou pôdou pre poéziu ako náš pragmatický dnešok. Dobrej poézii čas neublíži, naopak,dáva jej hlbší zmysel. A práve o tom

Kytica vďaky obdivu a úcty slovenskému historikovi Milanovi S. Ďuricovi,čestnému členovi Slovenského ústavu, k jeho 90. narodeninám. V tejto knihe sa zišlo 55 autoriek i autorov zo Slovenska i zo zahraničia, aby pri vzácnom životnom jubileu jedného z našich najznámejších historikov, univerzitného profesora Milana S. Ďuricu, spontánne spomínali na človeka, ktorý našim dejinám vrátil ich slovenskú tvár.

Desiaty diel postupne vydávaných zápiskov zo zápisníka autora je pokračovaním zápiskov zachytávajúcich čas intenzívneho priateľstva autora s Dr.Pavlom Straussom a ich vzájomnú korešpodenciu. /Záznamy zo zápisníka január-máj 1989/

Nie je v lyrike zvykom nechať si ujsť príležitosť na sebavyjadrenie. Nechať na cudzích slovách, nech sa prejavia. Pre tvorbu Nóry Ružičkovej je dlhodobo typický práve záujem o to, čo básnické sa dokáže udiať s textom, ktorý bol vyňatý z pôvodného neumeleckého prostredia a podrobený adaptácii. Ani v Súčasnostiach z konceptuálneho prístupu autorka nezľavuje. Do zbierky naaranžovala zväčša publicistické

Simon Bettina igazi költő, abban az értelemben, hogy már első kötetében sem mintákat követett, hanem keresgélt, gyanakodva, ironikusan figyelte saját hangját, és a költészet lényegére kérdezett rá. Második kötetének is ez a tétje: mi a vers? Erre a látszólag egyszerű kérdésre képtelenül nehéz válaszolni. A szerzőnek tökéletes formaérzéke van, de nem fitogtatja, csak beszél - versben. A sorokba tördelt

Druhá sbírka Kláry Notaro Čtyři tety a Vilém navazuje na debut Tři paní plavou v řece – má nadále deníkový a příběhový charakter, avšak epičnost zde mohutní a sdělení nabírá na naléhavosti. Úsměv a vtip se přesmykly v ironii a tragédii.

Básnická kniha o zlomenom srdci a možnosti druhej šance ako ich ponúka posledný román Jane Austenovej Persuasion (1818) je emocionálnou a intelektuálnou cestou, akousi stredoeurópskou ženskou Grand Tour alebo sentimentálnou cestou s literárnou hrdinkou knihy aj jej autorkou. Osobná skúsenosť sa vynára v kontraste so súčasnou imagináciou aj celou austenomániou.

Když Ivan Blatný v březnu 1948 emigroval do Anglie, zněly celou tehdejší kulturní obcí hlasy, že pro českou literaturutímto krokem zemřel. O čtyři roky později zvěstoval Československý rozhlas dokonce jeho smrt fyzickou.

Prvotina olomouckého básníka, redaktora, čajovníka....

Pýthijské zpěvy jsou druhým ze čtyř Pindarových cyklů vítězných zpěvů (epiníkií), který obsahuje dvanáct ód oslavujících vítězství v pýthijských hrách: v tradičních všeřeckých sportovních soutěžích, které se konaly každé čtyři roky na počest boha Apollóna v Delfách. Pindarova epiníkia, psaná zpravidla na zakázku bohatých aristokratů, mísí chválu patrona s tradičními mýty a hádankovitými úvahami o vztahu

Básnická skladba Jána Buzássyho Pláň bola napísaná počas horúceho leta 1970, keď už bolo cítiť, že sa skončili najslobodnejšie roky kultúry a literatúry v povojnovom Československu. Z úzkostného pocitu, spravodlivého rozhorčenia a sklamania, že sa premeškala životná šanca, začali vznikať Buzássyho verše Pláne, drsnej poémy, vychádzajúcej zčeskolsovenskej reality po roku 1968, zo situácie \"človeka

Krajanská poezie která radostně vnímá naši českou současnost. Aurorova čtvrtá sbírka.

Kniha Listy trávy je první český překlad původního vydání Leaves of Grass (1855) Walta Whitmana. Obsahuje i pasáže, které v pozdějších vydáních sám básník vyškrtal nebo poupravil.

Sbírka Teď přináší koncentrovanou výpověď o strázních člověka, který nesnadnost života chápe jako výzvu k jeho naplnění, jako věčný běh za ztracenou srozumitelností světa, jejíž unikavost paradoxně vzrůstá s její blízkostí. Hložkova čtvrtá básnická kniha je střídmě sestavena z významuplných detailů, sebekritických šlehů, palčivých vzpomínek, epifanických výjevů, které se dějí na hranici dvou okamžiků,

V nepřekonaném překladu Hany Žantovské znovu vychází výbor z básnického díla nglického romantického básníka Johna Keatse (1795–1821), opatřený poznámkami překladatelky a doslovem. Ne náhodou bývá jeho život a dílo i přijetí, jehož se mu dostalo od kritiků, srovnáván s osudy a dílem K. H. Máchy, byť se tito mimořádní básníci nikdy nemohli setkat.

Základním tématem sbírky Alchymie srdečního pulsu (přel. Aleš Kozár) slovinského básníka Primože Repara je láska, jejíž projevy autor zapisuje formou haiku, které, jak známo, nebývá výlučně spojováno s milostnou poezií.

Básnická zbierka Václava Vokolka. Jeho súčasná poézia si zahráva s romantizmom a autor ju venoval rodnej krajine.

Zbierka poézie pražského básnika. Drsné, na kosť holé, občas šokantné, ale vždy silné básne, bez akejkoľvek poetizujúcej maniery, tnúce priamo do živého.

Kanadský autor vo svojich veršoch načrtáva východiskovú situáciu, v ktorej sa ako chlapec nedobrovoľne ocitol, keď ho opustila matka, a keď ho v dome bez vody a elektriny vychovávala stará mama.

Svazek Knihy o umění představuje teoreticko-kritickou, esejistickou a fejetonistickou činnost Josefa Čapka, zahrnuje poprvé v úplnosti (textové i obrazové) práce o výtvarném umění a kultuře, které publikoval knižně. Navíc přináší jako přílohu dochované původní verze Umění přírodních národů. Tento Čapkův nejrozsáhlejší text o umění byl a je nejen objevitelskou a popularizační prací z dějin výtvarného