Britskú novinárku prestalo baviť, že musí všetkým vysvetľovať pocity ľudí s inou ako bielou farbou pleti. Jej priama esej berie diskusiu o rase z rúk nezainteresovaných, kritizuje dominanciu bielych politík, ale aj bieleho feminizmu. Ostro polemizuje, no zároveň hľadá riešenia, ako pristúpiť k rasizmu a priblížiť sa k spoločnej zodpovednosti za spravodlivejšiu spoločnosť. Reni Eddo-Lodge (1989) je

Korzárské spisy a Luteránské listy jsou zuřivým křikem smutné zraněné duše. Jsou výrazem dilemat levicového intelektuála, který stále ještě používá terminologii vzatou z marxistické teorie, i když si stále více uvědomuje, že tato terminologie je tvář í v tvář společnosti druhé poloviny 20. století neadekvátní - ale odmítá si uvědomit, že na této terminologii byl vybudován nejděsivější režim dvacátého

Z identity sa nedá vystúpiť ani utiecť, pretože tvorí stred našej integrity. Eseje Dany Podrackej načierajú do hlbín slovenskej identity. Originalita kultúry má svoju tvár, za ktorou sa ukrývajú známe i neznáme tváre histórie. Autorku zaujímajú myšlienky, postoje a činy tých, ktorí sa spolupodieľali na duchovných dejinách Slovákov. Nepostupuje lineárne, ale cez okruhy tém ako sú zranenia identity,

Paměťová studia, o jejichž boomu v podobě nejrůznějších pamětí, vzpomínek či memoárů není pochyb, tematizovala povětšinou paměť jako individuálního nebo kolektivní/národní. Rodině v tomto kontextu nebyla zatím věnována náležitá pozornost, a to přesto, že valná část našeho života se odehrává právě v rodině. Tato publikace nahlíží na rodinnou paměť inovativním a originálním způsobem, prostřednictvím

K životní moudrosti lze dojít cestou přemýšlení, cestou to nejušlechtilejší, někdy cestou napodobování, cestou nejlehčí, a posléze cestou zkušenosti, tedy cestou nejtěžší. Noe odpočítává dny je sice navenek nevtíravou a nenásilnou, možná ale o to závažnější a nezbytnější filosoficky laděnou zprávou o stavu země. Jak má prožívanou situaci reflektovat nejenom vědoucí, ale i vidoucí náš souputník a náš

Soubor článků, fejetonů a esejů, které autorka psala a vydávala v uplynulých 25 letech v různých českých periodikách (MF Dnes, Lidové noviny, Literární noviny atd.). V nich s ironií a vtipem sobě vlastními komentuje každodenní život kolem sebe, módu, kulturu, mezilidské vztahy, zajímá se ale i o vývoj na politické scéně či mezinárodní události, nejprve z pohledu významné osobnosti pražského uměleckého

Najnovšia kniha V poschodovom labyrinte je záznamom úsilia autora uchopiť fenomén postmoderny z pozícií medzinárodných reflexií, predovšetkým ako zjav rodiaci sa v zápase našich spisovateľov s totalitnou mocou a s iluzívnosťou ňou vnucovaného videnia sveta.

„Vypěstujte v sobě hluboké rozhořčení ze života,“ vyzývá Michel Houellebecq v eseji připomínajícím gnostickou parodii příruček osobního rozvoje. Ve výboru kratších prozaických útvarů potvrzuje pověst jednoho z nejoriginálnějších hlasů dneška, když nás zavádí na plátna němého filmu či před průčelí současné architektury. Prorok žlutých vest zde nahlíží i na průběh globalizace či liberalismus, a hlavně

Tretí zväzok súborného diela Ivana Kadlečíka obsahuje texty štyroch kníh z 90. rokov. Autor sa predstavil ako originálny rozprávač, spájajúci prvky prozaickej a esejistickej tvorby s lyrickými prvkami. Autor o sebe Dve skutočnosti zatienili môj život. Prvá je poznanie, že svet je nevysvetliteľne tajomný a plný utrpenia; druhá, že som sa narodil a celý život prežil v čase duchovného úpadku ľudstva.

V knihe sú zozbierané „Knižné kútiky“, publikované v časopise politických väzňov Svedectvo. Ich cieľom bolo upozorniť na niektoré dôležité u nás nedostupné knihy, ktoré patria v Európe k prirodzenému konzervatívnemu diskurzu, či priam k základnému kánonu pravicovo-konzervatívnej literatúry. Keďže u nás nemajú veľkú šancu na vydanie, lebo „majiteľom peňazí“ by nevyhovovali, záujemca si môže si prečítať

Kniha Trblet v oku básnika, osamelého bežca Ivana Laučíka, obsahuje texty napísané pomimo básní – v dlhých riadkoch. Žánrovo sú mimoriadne pestré, a preto aj nezaraditeľné. Pohybujú sa na pomedzí poviedky, či fejtónu, najbližšie však majú zrejme k žánru eseje (a ešte aj tú presahujú). Laučíkove texty publikované v knihách a časopisoch medzi rokmi 1988-2006 sú osobitým záznamom „prelomu“ a následného

Esej o krizi kultury v evropském hlavním městě, o vztahu národních států a centrálních orgánů Unie a fungování demokratických principů. Autor měl původně v úmyslu napsat román o Evropě, prózu v duchu dekadentních pocitů typu „Evropa ve světle zapadajícího slunce“, jehož protagonistou se měl stát úředník Komise. Pobýval řadu měsíců v Bruselu a studoval prostředí, navštěvoval instituce a jejich pracovníky.

Kniha sa zamýšľa populárno-vedeckou formou nad fenoménom čítania na Slovensku v dlhom 19. storočí. Analyzuje čitateľov, preferovanú i zakazovanú literatúru, spôsoby, miesta i funkcie čítania a nakoniec i dôvody, ktoré viedli ľudí, že siahali po knihe. V storočí nacionalizmu mala kniha významné národnopolitické poslanie a nebolo preto vôbec jedno, čo deti, mládež, ženy, ale i obyčajní ľudia čítali.

Úvahy o živote, samote, láske, ľudstve a ľudskosti s nádychom irónie. Text obnažený od zjemňujúcich slov a dekorácií.

Kniha vzpomínek hudebního, filmového, divadelního a sportovního publicisty a básníka Jana Rejžka (* 1954), známého čtenářům z mnoha novin a časopisů, ale i z rozhlasových a televizních pořadů po dobu více než čtyřiceti sedmi let, je napsána lehkým, zábavným perem, které nezapře hlavní rysy Rejžkova psaní, jak ho dobře známe - ironii i sebeironii, sarkasmus, břitkost, nesmlouvavou kritičnost, ale i

Nagori je japonský výraz, doslova „stopy vln“, vyjadřující nostalgii z loučení, zejména zármutek, že určitá roční doba končí. Krátký text o pomíjivosti, zmiňující japonské poetické i kulinární umění, je zamyšlením nad naším vztahem k času, fascinující je v tomto ohledu srovnání japonského a evropského vnímání včetně jistého přesahu do politiky. Ve skutečnosti však původně šlo také o pozvánku pro stipendisty,

Etela Farkašová sa v novej esejistickej knihe vracia k fenoménom ticha/ stíšenia a pomalosti/spomalenia ako k parciálnym kritériám na prehodnocovanie spôsobu života v zahlučnenej, hektickej nonstop spoločnosti. Názov knihy naznačuje, že autorkiným zámerom je spochybňovať predstavy o správnosti súčasného civilizačného smerovania založeného na princípe nekonečného rastu. Emocionálna zaujatosť, s akou

Mal dvadsaťštyri rokov, za sebou niekoľko osobných tragédií, dva úspešné romány a sľubne rozbehnutú kariéru reportéra. Vyzbrojený mimoriadnou vnímavosťou, literárnym talentom a schopnosťou zachovať si odstup bez straty súcitu vyrazil v roku 1946 do Nemecka, aby napísal sériu reportáží pre švédsky denník Expressen. Tak vznikla ojedinelá zbierka štylisticky vybrúsených reportáží, ktoré zachytávajú apokalyptickú

V úvodním textu manifestu Xenofeminismus: Politika odcizení se kolektiv Laboria Cuboniks (založen 2014) zastává feminismu, který by byl současně racionalismem, a nabádá feministické myšlení k uzurpaci mocenských nástrojů ve prospěch univerzální vzájemnosti. (Xeno)Feminsitická Čítanka nabízí výběr textů, které ohledávají odkaz XF v letech následujících původní publikaci manifestu řeší vztah feminismu

Když se řekne Klub osamělých srdcí seržanta Pepře, tak mají jasno jak fanoušci slavného alba Beatles z roku 1967, tak i posluchači Českého rozhlasu. Pod tímto názvem byl v letech 2005 až 2019 vysílán pravidelný týdeník hudebního publicisty Jiřího Černého, který v něm formou krátkých vzpomínek prokládaných písničkami umožňoval nahlédnout do svého soukromí i zákulisí své práce. I ve třetím výběru z komentářů,