První publikace u nás o ekologických aspektech, šetrnosti a soběstačnosti, ohleduplnosti a únosnosti, neplýtvavosti a obnovitelnosti, nových příznacích umělecké tvorby. Mladá autorka nás průkopnicky a objevně seznamuje s novými atributy umění a zejména divadla, které mají též nezanedbatelnou morální dimenzi - ekologickou mravnost.

Kdo to byl Michail Čechov? Jaká byla jeho divadelní metoda?

Divadelný ústav vydal knihu o slovenských divadlách počas pandémie vírusu covid-19. Hrali sme bez divákov v hľadisku – a slovenské divadlo počas pandémie covidu-19 žilo aj napriek lockdownu a herci boli dobrovoľníkmi pri testovaní či zachraňovaní kovidových pacientov.

Před dvaceti lety zaujaly čtenáře vzpomínky M. Macháčka Zápisky z blázince. Nyní vychází druhý svazek z pozůstalosti významného českého herce a režiséra, který vypovídá svou autenticitou o zážitcích a postojích autora z doby normalizace, která dramaticky poznamenala život a tvorbu českých umělců.

Často a s oblibou se říkává, že herectví ‘je jen jedno’. Nevyžadují ale různé divadelní druhy a žánry odlišné přístupy k performanci příběhu, který je základem každého divadelního díla? Jak označit interprety operet a muzikálů – jako herce, zpěváky, hrající zpěváky, zpívající herce nebo zcela jinak?

The motto Národ sobě – “From the Nation to Itself” – inscribed over the proscenium arch of Prague’s National Theatre symbolizes the importance theatre holds for the Czechs. During the National Awakening of the 19th century, theatre took the place of politics, becoming an instrument of national identity in the hands of the revivalists.

Příspěvek k pochopení skutečnosti, proč v listopadu 1989 byli nejpřipravenější a nejodvážnější profesní skupinou divadelníci, kteří okamžitě dali k dispozici nejen sebe (a osud svých blízkých), ale i svá pracoviště: divadla, včetně divadelní školy. Divadelní a další dramatičtí umělci totiž měli do listopadového mezníku – což dosud unikalo pozornosti – své profesní periodikum, jímž se napájeli: byl

Divadlo jako chrám, divadlo jako lidová slavnost, divadlo jako model pro nové uspořádání společnosti. Polské divadelní studio Reduta (zal. 1919) bylo jedním z reformních divadel, která se kromě inscenačních experimentů zabývala hledáním zcela nových modelů společenského uspořádání.

Pozvání na klauzury přijalo 21 hostů, kteří v 25 textech přinesli různorodé reflexe. Radoslava Schmelzová sledovala během obou semestrů specifika divadelní tvorby v netradičních prostorech a postihla její odlišnost od tradičních divadelních konvencí.

Unikátní knížka, která vychází při příležitosti padesáti let Divadla Járy Cimrmana, přibližuje obrazem i textem neznámou tvář nejslavnějšího českého divadelního souboru. Zdeněk Svěrák bilancuje jeho historii formou soukromého dopisu Ladislavu Smoljakovi a každý člen divadla přidal svou nejživější vzpomínku.

Edice Konvikt je zaměřena na uměnovědné obory (výtvarného umění, filmu, divadla, rozhlasu, hudby atp.) a je tvořena původními monografickými díly zaměřenými na historickou i teoretickou problematiku, ale také na současná témata jednotlivých uměleckých forem. Součástí edice mohou být i původní práce zaměřené na problematiku médií (televize, digitalizace), na intermedialitu atp.

Štěpán Pácl, jeden z nejpozoruhodnějších českých režisérů mladší generace, se s čtenáři dělí o zkušenosti z vlastní práce. Svým způsobem je tedy tato kniha ojedinělá, neboť nás nechává nahlédnout „do zákulisí“ divadelní praxe.

Devátý svazek současné africké dramatiky, který vychází v edici Současná hra. Hlavní postavou hry je mladá černoška, která se jednoho dne objeví ve francouzském přístavu Nantes.

Reprezentatívna publikácia syntetizujúca poznatky prof. Martina Slivku, popredného znalca slovenského ľudového divadla, ktorý sa danou problematikou zaoberá už viac ako štyridsať rokov.

Pri charakteristike alternatívneho divadla sa neraz príliš jednostranne zdôrazňuje iba jeho ideovo či politicky zafarbený charakter umeleckej práce i výpovede nasmerovanej voči oficiálnej dobovej kultúrnej politiky. Nedoceňujeme pritom, že celá jedna línia alternatívneho divadla, predovšetkým vysokoškolské študentské divadlo, demonštrovalo svoj kritický postoj voči oficiálnej - masovej štátnej divadelnej

Reprezentativní výbor dramat určený všem milovníkům Dálného východu. Melancholie a tesknota provází hry divadla nó, nešťastná láska končící smrtí v naději na společné znovuzrození v Buddhově ráji dojímá v dramatech džóruri, hrůzu a děs budí hororový příběh z divadla kabuki.

Vydaním sprievodcu si Divadelný ústav pripomína začiatky budovania archívnodokumentačných zbierok v bratislavskej pobočke Divadelného ústavu, ktorá vznikla pred päťdesiatimi rokmi. Významné jubileum je príležitosťou prezentovať prácu archívu a jej význam pre slovenskú kultúru.

Kolektívne dielo Dejiny slovenskej drámy 20. storočia prináša v prierezovom vnímaní a vo vývinových súvislostiach ucelený pohľad na vývin a stav slovenskej drámy v 20. storočí s presahom do storočia nasledujúceho. Kontextové kapitoly podávajú komplexný obraz o spoločenskom, politickom a divadelnom kontexte a takisto o stave javiskovej tvorby v jednotlivých obdobiach, medzinárodný kontext nevynímaj

Pri tvorbe diela Vývin pohybu v systéme Body-Mind Centering (R) (Základné neurologické vzorce a ich využitie v procese tanečného vzelávania) sa autorka sústredila na mimoriadne odbornú problematiku, v ktorej charakterizovala systémy využívajúce jednotu telaa mysle, a poukázala na ich základné princípy.

Kniha navazuje na současný badatelský zájem o kulturu oblasti východního Středomoří v poantickém a byzantském období. Zároveň vyplňuje mezeru v bádání o pozdně antickém divadle.