Libor Prudký je znám jako sociolog. Tato knížečka je jeho první básnická sbírka pro tisk. Prvotina v sedmasedmdesáti letech...

Dvousvazkové souborné kritické vydání básnických sbírek. První obsahuje prvních deset sbírek, počínaje Refrigeriem (1947) a konče Sedmi písněmi (1976), celkem 293 básní. Druhý svazek obsahuje dalších třináct sbírek, od Malých hór (1977) po Malé hóry (II) (1995), celkem 253 básní. Sbírky jsou řazeny podle roku prvního vydání. Oddíl Dodatky na konci druhého svazku (od s. 851) přináší výběr z knižně nepublikovaných

V jedné z bočních libeňských ulic, v předměstském činžáku, bydleli spolu v podnájmu dělník ve sběrně starého papíru Haňta a nástrojař z ČKD Vladimír. Dva samorostlí filozofové, kteří se o krásách skutečnosti vyjadřují různými uměleckými prostředky: jeden slovem, druhý graficky. Jejich věčně okouzlenýma očima pozorujeme tehdejší život. Slovo poezie v titulu knihy upozorňuje čtenáře na to, aby v textu

Reprezentativní výbor z díla české básnířky v dříve nepřátelském Německu žijící. Básně lesů a rašelin, básně krajin, lásky a smíření.

Autor (nar. 1970) kdysi začínal v širokém proudu spirituálně laděné poezie, ale časem se krusta této kanonické poetiky rozvolnila ve prospěch akordů spíše nekonfesních, civilních a formálně nesvázaných. Stöhrova pátá řadová sbírka shrnuje básně, které vznikaly od roku 2012, kdy vyšla jeho poslední knížka Smích ze snu. Básně jako lyrické nálezy, které se nenechaly odehnat. Zasuté vitráže vzpomínek a

Kniha Havaj: historie, mýty, poezie je prvním svazkem z literární pozůstalosti Václava A. Černého. Ten se od roku 1968 zabýval studiem polynéských kultur, jazyků a slovesnosti. Sestavoval slovníky a překládal moderní literaturu i tradiční lidovou slovesnost. Přítomný svazek přináší texty zaměřené výhradně na souostroví Havaj, obsahuje autorovo pojednání o dějinách Havaje, dobové dokumenty, mýty, překlady

Pernambuco zní jako zaklínadlo. Země z dávné dětské četby, daleká a znepokojivá. Když se to slovo rozkmitá, zaslechneme třeba Nabucco, trabuko V kouři doutníku se zjevují siluety z vybledlých fotografií, probleskují příběhy. Nebo to snad není kouř? V očích pálí velejemný písek: Ó Fato! Ó Morgano! Básnická sbírka roste z hloubi Wernischovy obraznosti a jeho svět se před vnitřním zrakem proměňuje: tragické

Pavel Čech je malíř. A hasič. A Indián. A kromě toho taky spisovatel, táta a ještě spoustu dalšího. Ale právě to, že je malíř, je pro tuhle knížku důležité. Jeho obrazy jsou okna do jiných světů, které je radost prozkoumávat. Tak nějak mi přišlo líto, že některé ty obrazy, které toho tolik říkají, zůstanou u malíře v ateliéru a případně u někoho doma na zdi. A vzpomněl jsem si na Františka Hrubína

Ukrajinský básník Váno Krueger (1986) je první známý nekrokomunista v naší galaxii. Čtenáře sevře do pařátů a odnese ho do Krasnokruegersku, města rudých stínů, kde komunistická mytologie vzkvétá tak, jako by se Velký říjen odehrál loni. Tenhle lidový komisař pro ideologii nechává ve svých básních vstát z hrobů Stalina, Beriju i Zoju Kosmoděmjanskou, aby se obloukem přes KLDR a Karadžiće dostal až

Tomanovy sbírky Sluneční hodiny (1913), Měsíce (1918) a Hlas ticha (1923), v nichž se básník soustřeďuje na hledání harmonie, krásy a přirozeného řádu přírody pomocí formálně oproštěných veršů a jednoduchých, výrazných motivů, se právem už téměř celé století řadí k tomu nejryzejšímu, nejhlubšímu a zároveň nejpřístupnějšímu, co česká poezie nabízí.

Anotácia, žiaľ, nie je k dispozícii.

Básnická sbírka ve svých krutě bolestných lyrických verších předkládá každodenní boj s nepřízní osudu. Nešťastná láska, všudypřítomná samota a zdravotní problémy mají příchuť zkaženého vína s pelyňkem, jehož číšku si musí každý vypít až do dna. Avšak i chmury se někdy nadzvednou, když do života vstoupí nová žena, která jej protřepe jak těžkou deku, předtím než se k vám zachumlá… Z bytí pak seškrábnete

Paměť s námi hraje svoje hry – a má v nich vždycky navrch. Nabízí se otázka: nežijeme vlastně jiné životy, protože si minulost pamatujeme špatně? Stalo se to přece jinak – ale to už nevíme, přeznačila to paměť i všechno, co následovalo. A co někdy následovalo právě proto, že jsme si minulost zapamatovali špatně. Sbírka o pasti paměti, vzpomínce jako přibližné mapě času i o „zlaté lásce zkratek“ a období

Nová básnická sbírka Ondřeje Macury (nar. 1980) s názvem Sklo je plná křehké, zimní obraznosti a nakažlivé krásy. Bohaté reliéfy lyrických nálezů vyvažují příběhy, ve kterých můžeme s autorem pobýt ve světě „přesné obraznosti“, pro kterou máme poezii rádi. Nejsou to světy náhradní a únikové, spíš pravá poezie dnešního dne! Ani v nové knize nechybí ironická echa, která jsou pro Macuru tak typická. Nepochybně

Nacházíme se v časech, kdy mezi sebou stavíme stále vyšší zdi a bouráme ty, jež ještě přednedávnem poukazovaly na odkaz našich předků. Proto bychom se měli zamyslet nejen nad tím, odkud jsme vzešli a jaký příklad si z otců lze vzít, ale i nad způsobem, jakým své příběhy a moudrost předávali dále. A právě o to se snaží básnická sbírka Óda na Ódina, jež v sobě snoubí starogermánský aliterační verš a

Výbor z díla – pozůstalosti – lékařky, matky, básnířky...

Novela Neobyčejný čtenář (The Uncommon Reader) oceňovaného britského dramatika Alana Bennetta (za svou hru The History Boys v roce 2006 obdržel šest divadelních cen Tony Awards) začíná popisem neobvyklé situace, kdy královna, když náhodou zabloudila do po

Žadatel v žádosti o grant uvedl, že se jedná o lyrické parodie, vykrádající literární identity, instituce či subjekty. Zajíc není pozorovatel, neumí ohledávat. Z čtenářů leckdo může vykřiknout: „Chyťte ji, smějící se Lassie!“ Ale to už se tak v obci na kraji města stává, že někdo utrousí moudro a lačný písmák ho hned třikrát vidlemi obrátí. Inu, v jednoduchosti je síla, mohlo by se objevit v lecjaké

Jedna z nejkrásnějších básnických sbírek dvacátého století od jednoho z nejvýznamnějších českých básníků, jehož knihy byly přeloženy do mnoha jazyků.