Nonverbální divadlo se stává stále přitažlivějším druhem dramatického umění. Kniha chce zachytit, kde se tu vzalo, jak se rozvíjí a jakých forem nabývá od roku 1989 do současnosti.

\"Autorka práce Divadlo a výchova (úvahy o oboru) souhrnně zpracovává problematiku historického vývoje a současnosti oboru Divadlo a výchova. Zásadní z mého hlediska je, že práce rekapituluje historii existence Ateliéru Divadlo a výchova na DIFA JAMU v Brně a současně zachycuje genezi oboru Divadlo a výchova.

Komediální alegorie Betrug der Allamoda z pera vídeňsko-pražského barnabitského kazatele Costanza Arzonniho byla v roce 1660 dvakrát inscenována v Martinickém paláci na Hradčanech před šlechtickým publikem na počest hostitele, nejvyššího purkrabí Bernarda Ignáce z Martinic. Unikátní, důsledně dvojjazyčná česko-německá publikace, jež vzešla z interdiciplinární spolupráce historiček a historiků divadla,

Publikace Divadlo actor-specific: Downův syndrom jako divadelní stylizace odkazuje svým názvem na jeden z možných způsobů práce s herci s Downovým syndromem: Downův syndrom nevnímá jako handicap, ale jako divadelní potenciál, z něhož je třeba vycházet, jako by to byla daná divadelní stylizace. Termín actor-specific je pak obdobou termínu site-specific: zatímco divadelní projekty site-specific se inspirují

Sborník obsahuje referáty z šesté mezinárodní konference o italských operách v Čechách v 18. století, konané v září 2020 pod názvem L’opera italiana – tra l\'originale e il pasticcio. Praxe tzv. pasticcií, tj. oper, které na divadelně lákavý námět sestavil obvykle místní divadelní impresário z úspěšných árií už prováděných oper, byla zvláštním fenoménem italské opery 18. století.

Je skutečně s podivem, že české prostředí prozatím dílo a působení Antoina Viteze do značné míry ignorovalo. Estetika jeho inscenací a jeho myšlení o divadle přitom přesahují ryze francouzský kontext a rozvíjejí otázky spjaté s evropskou činohrou a její tradicí obecně: podvojnost divadla dramatu a divadla hereckého mimování a tzv. velké a malé činohry; divadlo jako umění konvence a stylizace, které

Tato monografie vychází z potřeby definovat a ohledat území, ve kterém se nachází loutka a loutkové divadlo ve vztahu k současnému postmediálnímu diskursu. V následujících kapitolách se setkávají přístupy teoretické i praktické v záměru představit co nejširší úhel pohledu na současný vztah technologie, loutky, magie k našemu světu.

Kniha představuje dnes již většinou pozapomenutá expresionistická dramata, která byla napsána mezi lety 1910 a 1924. Protože však editoři použili při sestavování teritoriální hledisko, obsahuje antologie vedle her, jež utvářely podobu českého meziválečného divadla, také ve stejnou dobu vzniklé hry německy píšících dramatiků, tehdy rovněž žijících na našem území.

V pozdní modernitě se požadavek tvořivosti a originality, spojené s vytvářením něčeho nového – požadavek vyhrazený do té doby zejména umění – stal čímsi všeobecně vyžadovaným. Aby také ne, vždyť stálý růst produkce nezbytně vyžaduje její permanentní inovaci i estetizaci a součástí trhu se stala také produkce zážitků! Je jasné, jaké důsledky na proměnu samotného pojmu i podobu umění může mít a má vznik

Zásah policejních složek proti demonstrantům 17. listopadu 1989 se odehrál přímo pod okny Národního divadla, které se tak – pokolikáté už v dějinách! – symbolicky stalo očitým svědkem počátku společenských změn v celé zemi. Kniha Zpětné zakreslení cesty, v níž vyprávíme příběh Činohry Národního divadla od konce roku 1989 až do roku 2015, sleduje, jak se společenské události promítaly do divadelního

V najnovšej útlej knihe s názvom Eseje o bábkovom divadle (Brno, 2018) sa Dagmar Inštitorisová venuje existenciálnym otázkam, ktoré sú späté s bábkarským umením. Práca je súborom ôsmich esejí s názvami Bábka a tajomstvá textu (polemická rozprava na tému bábka, interaktívnosť a hranice zneužitia divadelných postupov), Prečo sa bábky pri klaňačke nedržia za ruky, Bábka sa nikdy nechce meniť, Bábka sa

Skriptum je shrnutím technologií prostoru, stavby, světla azvuku od divadla řeckého až po současnost. Zabývá se také pronikáním technických vynálezů do divadelního prostředí a důvody jejich využívání.

Přední ruský teatrolog a znalec Bulgakovova díla Anatolij Smeljanskij ve své knize zpřístupňuje čtenářům vzácné dokumenty z archivu Moskevského uměleckého divadla, sleduje zápas autora s divadlem o vlastní poetiku a současně vytváří obraz společenského klimatu doby stalinismu, kdy nepohodlní tvůrci byli umlčováni i fyzicky likvidováni a kdy svoboda uměleckého projevu byla jen prázdným pojmem. I Bulgakov

27. a 29. októbra 2009 sa konalo v Ľubľane sympózium ako súčasť projektu TACE, venované experimentálnemu divadlu v rokoch 1945 až 2000. Pozornosť sa venovala priestorom používaných experimentálnym divadlom, či skôr zaberaním nedivadelných priestorov, teda ich urbanizovaním a socializovaním.

Jedno zo základných diel európskej divadelnej literatúry 20. storočia. Režisérove zápisky a výber ďalších statí, prednášok a režijných výkladov.

\'Je to kniha o scénografii, ale díky všem antinomiím a paradoxům, jimiž dokáže neustále obracet známé pojmy a převracet je, jako by tu scénografie byla jen proto, abychom se přes ni a skrze ni dostali úplně jinam. Při čtení - a musím přiznat, že poutavém a také značně zneklidňujícím - jsem měl často pocit, že vstupuji spolu a autorem na pole umělecké tvorby vůbec, a snad i jakékoliv tvořivé činnosti,

Kniha zahŕňa väčšinu textov, ktoré Jan Schmidt napísal o divadle alebo o témach, ktoré sa divadlatýkajú.

Známý historik-pragenzista nám zprostředkovává opět jednu z kapitol pražského kulturního života. Tentokrát se jedná o historii karlínského varieté od jeho počátků na konci 19. stol. až po \"zlatá\" meziválečná léta.

\"Veselosť mám rád. Ale vo svojej podstate som skôr smutný a zamyslený...\" - Jozef Kroner.

Robert Wilson opět v Národním divadle! Inscenace svébytného mága světové režie založená na dvou světoznámých opusech. Na počátku byl Jaroslav Hašek a jeho Osudy dobrého vojáka Švejka a Karl Kraus a monumentální drama Poslední chvíle lidstva.