Kniha s podtitulem Devatenácté století mezi starým režimem a revolucí. Historička Mona Ozoufová se ve většině svých prací zabývá interpretací Velké francouzské revoluce a obecněji myšlenkami revoluce a demokracie v moderní době.

Kniha významnej zakladateľskej osobnosti slovenskej teórie modernej fantastiky. Tvoria ju dve eseje: Dobre organizovaný netvor a Metamorfózy človeka v (post)modernej fantastike.

Keď ideš sám za sebou môže sa ti stať, že stretneš odraz ozveny aj tých najtichších hlasov. Nie je to isté, - ale pravdepodobné.

Nejnovější práce (2021) polské bohemistky Joanny Goszczyńské zachycuje v jednotlivých studiích tvorbu vybraných českých modernistů prvních desetiletí a meziválečného dvacetiletí 20. století: Josefa Čapka, Ladislava Klímy, Jakuba Demla, Richarda Weinera a Vladislava Vančury. Jak napovídá název knihy, autorka se zaměřuje na „temnou tvář české literatury“; reaguje tak na jednostrannou, zdánlivě stereotypní

Josef Kroutvor není jen vzdělaný uměnovědec a bystrý esejista, ale také sugestivní vypravěč příběhů. Bohumila Hrabala poprvé osobně poznal v polovině šedesátých let, koncem dalšího decennia se začali stýkat pravidelně a přátelsky.

Kniha je věnována literární tvorbě francouzských autorek Marie Noëlové, Suzanne Renaudové a Sylvie Germainové. Jejich tvorba se rozprostírá po celém 20. století - a dokonce ho přesahuje.

Publikácia prináša zaujímavé a aj menej známe príležitostné texty. Vďaka vybraným príkladom veľmi dobre ukazuje široký záber príležitostnej tvorby.

Německý originál knihy byl publikován v roce 2017 v prestižní řadě „rukovětí“ nakladatelství Metzler a je reprezentativním kolektivním dílem současné české i zahraniční germanistiky zabývající se německy psanou literaturou českých zemí. Publikace je nejvýraznějším krystalizačním bodem a materiálově nejbohatší realizací nového přístupu k této literatuře, který odmítá zažité dělení na humanistickou a

Gendži monogatari (Příběh prince Gendžiho) je pravděpodobně nejznámějším dílem japonské klasické literatury. Vzniklo před více než tisíci lety a někdy bývá označováno za nejstarší román na světě.

Tato kniha se zabývá knižní sbírkou italských tisků kněžny Marie Ernestiny rozené ze Schwarzenbergu, provdané z Eggenbergu. V první řadě šlo o rekonstrukci kněžniny „italské knihovny“, tedy o vytvoření katalogu nejen jazykových, nýbrž i autorských a tematických italik ze souboru eggenberské knižní sbírky uložené na zámku v Českém Krumlově, jež nesla kněžnino vlastnické supralibros „ME“. Na základě

Vodník je jednou z nejvýraznějších postav českých pohádek a pověstí, bohatě ztvárňovanou nejen literárně, ale také ve výtvarném umění, na divadelních scénách, v hudbě i ve filmu. Zatímco zájem folkloristiky o tento motiv byl vždy značný, v literární vědě jeho reflexe dosud chyběla.

Slovenská literárna a výtvarná scéna 2014 v odbornej reflexii. Briškár - Sprievodca nezrozumiteľnosťou, Vášová - Menoslov, Šikulová - Medzerový plod, Vilikovský - Letmý sneh, Pupala - Návštevy, Podracká - Kubus, Dianišková - Zlaté pávy sa rozpadnú na sneh, Zbruž - Sothis, Ulej - Bodaj bi!, Macsovsky - Santa panica, Dovičáková - Fantastické ženské svety, Knížová - 2 strany 1 príbehu, Pixel Strom - Digitálna

David Danaher patří k nejuznávanějším americkým slavistům mladší generace. Jeho monografie o literárním díle Václava Havla, nazvaná Číst Václava Havla (Reading Václav Havel), jež současně s českým vydáním vychází anglicky v prestižním nakladatelství University of Toronto Press, je – jak už název napovídá – především literárněhistorickým a literárněkritickým rozborem Havlova uměleckého díla.

Súbor textov Meandre je venovaný synekdochicky slovenskej literatúre od prelomu 40. a 50. rokov po prelom 80. a 90. rokov. Jeho rozpätie evokačne možno vymedziť na jednej strane situáciou povojnovej emfázy a komemorácie „staviame ti máj\" (názov dobovo príznačnej krátkej prózy D. Tatarku) a na strane druhej melancholickou situáciou „sochy v meste sú zahalené, /už dlho\" (verše Š. Strážaya fixujúce

Soubor statí publikovaných v Literárních novinách mezi lety 1967-69. Mezi autory se objevují nejvýznamnější čeští myslitelé druhé poloviny dvacátého století (Milan Kundera, Karel Kosík, Robert Kalivoda a další). Od konce padesátých let se český kulturní týdeník zvaný Literární noviny nesměle pokoušel znovu začlenit českou kulturu do evropského kontextu a naopak.

Matěj Lukšů (1868-1931) patřil bezesporu k nejbližším přátelům Otokara Březiny (1868-1929). Jejich vztah trval od studentských let do smrti velkého symbolistického básníka. Za tu dobu přerostly jejich kontakty ve výsostné přátelství, v němž byl Lukšů Březinovi nejen společníkem, ale též rádcem a pomocníkem a nakonec, spolu s Emanuelem Chalupným, také básníkovým dědicem a vykonavatelem závěti.

Literárnohistorická práca prinášajúca pramennú dokumentáciu k historizácii a mýtizácii osobnosti slovanského sveta, v respektíve analýzu prameňov.

Výbor z díla doc. Pavla Nováka (1932–2007) představuje vůbec první samostatné vydání vědeckých příspěvků českého jazykovědce – obecného lingvisty, bohemisty a albanisty, který spojil své odborné působení především s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy.

Eseje autora, ktorého tvoraba sa stala podstatnou v existencionalisticky orientovanej literatúre 60. rokov 20. storočia, autora, ktorý ako jeden z mála prekonával ideologicky deformovaný obraz človeka a rozširoval priestor slobodného myslenia.

Uspořádat význačným osobnostem sborník k životnímu jubileu bývala dříve samozřejmost. Pro přispěvatele radost.