Vývoj lidského myšlení byl v dosavadních dějinách studován většinou na základě dochovaných písemných dokladů, v menší míře pak z hlediska z ústní tradice, ale jen málokdy jinak. V této knize autor usiluje o rozšíření tohoto dosavadního pohledu, přičemž se opírá o svědectví výtvarného umění, které poskytuje doplněk k přístupu filozofickému a historickému zejména v oblastech, kde psané doklady chybí

Mezi pozitivistickým filosofickým přístupem a Masarykovým realismem nacházíme mnoho shod, ovšem i mnoho zásadních odlišností, které nelze bez zevrubnějšího zkoumání jednotlivých etap vývoje Masarykova myšlení náležitě určit a zařadit. Důkazem toho jsou až extrémně odlišné výroky hodnotící Masarykovu filosofickou pozici z řad předních pozitivisticky i jinak filosoficky zaměřených myslitelů. Po stručném

Známý autor, povoláním přírodovědec, se vyznává ze své celoživotní inspirace modlitbou sv. Františka. Text, psaný původně pro mladé, oslovuje a zasahuje i ty, kteří jsou - bez ohledu na věk - mladí svojí vnímavostí a radostí z toho, co je nám Stvořitelem svěřeno.

Konrad Cramer (1933–2013) byl významným členem tzv. Heidelberské školy. Po vzoru jejího zakladatele Dietera Henricha (*1927) se zabýval filosofickým problémem subjektivity a spojoval současné diskuse k tomuto tématu s tématy novověké filosofie.

Revidované vydání Jungovy knihy z roku 1958. (První české vydání bylo součástí díla „Tajemno na obzoru“, které vyšlo v Brně v roce 1999.) Jung se v knize zabývá celosvětovým fenoménem UFO, když v jednotlivých kapitolách cílí na psychologické aspekty fenoménu a zkoumá 1) UFO jako vizionární pověst, 2) UFO ve snech, 3) UFO v malířství a 4) historii fenoménu UFO; v závěru se krátce věnuje také nepsychologickým

Představte si, že takhle sedíte se starším (moudřejším) rodinným přítelem třeba v kavárně u šálku silného espressa, a jak už to tak chodí, stěžujete si mezi řečí na X, Y, Z: pracovní, srdeční či rodinné problémy, zdravotní, finanční, psychické či jiné trable, anebo dokonce existenciální problémy typu utrpení, smysl života či strach ze smrti; prostě to, co člověka trápí, co svět světem stojí. Váš moudrý

Pozice, kterou Henry More (1614-1687) v dějinách filosofie zaujímá, je dosti specifická a rozhodně si zaslouží pozornost – a to navzdory tomu, že jej standardní výklady většinou spíše opomíjejí. Jako by totiž stál jednou nohou v tradici renesančního platonismu a druhou v novověké přírodní filosofii, jak ji formovali Descartes, Hobbes a později Newton.

Kniha přináší u příležitosti 50. výročí úmrtí Karla Jasperse syntetický výklad jeho myšlení a působení prostřednictvím jeho političnosti. Jaspers se stal jedním z nejvlivnějších moderních německých filozofů nejprve jako zakladatel filozofie existence, po druhé světové válce jako iniciátor jejího obratu k historické a politické rovině lidského bytí, která se nově ukázala jako nevytěsnitelná.

Maďarská filosofka Ágnes Hellerová (nar. 1929) patří ke světově uznávaným představitelům tzv. Budapešťské školy, kterou založil její učitel György Lukács.

Táto antológia prináša výber najdôležitejších súčasných štúdií z anglosaskej filozofie lásky a priateľstva, a to ako systematických, tak historických. Systematické texty z oblasti súčasnej teórie (časť II) a neoplatónské etické koncepcie (časť III) sú za účelom sprístupnenia ich hlavného inšpiračného zdroje doplnené historickými interpretáciami klasickej gréckej filozofie (časť I). Antickí autori venovali

Keď známy britský evolučný biológ Richard Dawkins vydal v roku 2006 knihu The God Delusion, okamžite tým rozpútal živú diskusiu v masmédiách aj na internete. Tento vedec už predtým napísal mnoho diel o vzťahu filozofie a vedy, v ktorých okrem iného usvedčoval vieru v Boha z iracionálnosti a poukazoval na jej negatívny vplyv na spoločnosť.

Výklad celkové intence Wittgensteinovy první a vlastně jediné knihy, známé pod názvem Tractatus logico-philosophicus, vedla autora ke snaze postupovat po linii, kterou sám Wittgenstein doporučil nakladateli Fickerovi, když se mu snažil přiblížit, proč by mu měla být blízká odborná kniha z oblasti, v níž byl Ficker naprostým laikem Kniha tak nakonec představuje raného Wittgensteina především jako schopenhauriána,

Kniha představuje aktuální studie a poprvé do češtiny přeložené primární texty, které pojednávají o ideji univerzity. Východiskem zkoumání je oblast německé klasické filosofie.

Práce je více filozofickou úvahou, avšak nepostrádající dějové události, jenž se odehrávají na pozadí rozhovoru skupiny lidí, kteří při svých denních starostech ztratili přehled o skutečném světě na jedné straně a starce, který naopak pozorně vnímá dění kolem sebe na straně druhé. Ve vypjaté atmosféře pak probíhá zamyšlení nad minulostí a postupné uvědomování si reálné přítomnosti.

Nietzcheho dielo Tak vravel Zarathustra obsahuje kritiky morálky založenej na kritike človeka ako indivídua s deformovanými vlastnosťami, ktoré z neho robia baránka namiesto dravého vtáka. Cieľom má by nadčlovek, ktorého obraz je filozofický mýtus individualistu konajúceho mimo akýchkoľvek noriem a princípov.

Jádro knihy tvoří spektakulární polemika F. H. Jacobiho s M. Mendelssohnem o Spinozově filosofii. Tato polemika, na níž se podíleli i Lessing, Goethe a Herder, definitivně vrátila Spinozu do filosofie.

Práca z filozofie vedy písaná na spôsob učebnice slúži ako pomôcka k problematike vysvetlenia a príčinnosti. Záhŕňa kapitoly o filozofii vedy, o teóriách vysvetlenia, teóriách príčinnosti a tiež slovník s kľúčovými pojmami.

Zborník textov k filozofii Jana Patočku a Eugena Finka z pražskej konferencie v r. 1997 pri príležitosti 90. narodenín J. Patočku.

Problematika vědy měla ve filosofii Martina Heideggera celoživotně zásadní důležitost. Tímto tématem se zabývá publikace Jany Kružíkové Heideggerovo pojetí vědy.

Fenomenologie a kultura slepé skvrny je soubor statí, které se z různých aspektů pokoušejí o kritický dialog s některými formami soudobého postmoderního myšlení. Analýzou přirozené, předjazykové zkušenosti světa se snaží nabídnout alternativu k postmoderním tezím o údajné nepřístupnosti tohoto světa a o relativní a plurální povaze našeho poznání. Kriticky je posuzován Derridův poststrukturalismus,