Autor je přímo zosobněním pojmu poeta doctus, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Protože je utvářen nejen rozsáhlým vzděláním, ale i vytříbenou invenčností. Sám se považuje za konkretistu, což znamená, že v zárodku jeho tvorby nalezneme vztah k Mallarméovi a jeho Vrhu kostek. Básník rozmisťuje osamělá slova na bílé ploše a vytváří tak mnohočetnou spleť možných, zřejmých i zaujatých významů. To

Básnická sbírka českého básníka, muzeologa, překladatele, výtvarného kritika a historika umění. V poválečném období se objevilo jen málo temnějších autorů, než byl Antonín Bartušek. Skutečné se zde s neskutečným potkává zcela přirozeně, život musí být stále silněji konfrontován se smrtí, ale ne ve výbušném a heroickém gestu. Spíše v tichosti, v neustálém a trvajícím zápasu, budícím otázky. Konečný

Ilustrovaná autorská sbírka básní z Jizerských hor a jejich údolí. Bílé sněhy, černé tůně, v našich duších cosi stůně.

Divoké a nespoutané básně Janele z Liků našly v této sbírce zklidňující úběžníky nalézání nového domova a blízkost ne vždy něžných hlodavců. Tyto dvě jistoty, nepodmíněná přítomnost zvířat, která člověka nikdy nezklamou, a intimita, již lze nakonec sdílet, ubezpečují básnířčinu mluvčí o tom, že složitost a nevlídnost světa, v němž se ocitá, má dveře, které lze přibouchnout, a spolehlivé radosti, jež

I když jsem ji často nazýval svým andělem, najednou pro mě byla nepolapitelným motýlem. Krásný, tajemný motýl plný barev, kterého jsem chtěl mít, kterého jsem chtěl dostat. V tu chvíli jsem ještě nevěděl, že láska spočívá ve volnosti. Motýl Ona je motýl, je prchlivá, s ní nemůžeš soupeřit v letu. Manévruje a vznáší se ladně a lehce jak chmýří odváté z pampelišky. Zaletí si, kam chce, svou krásu ukáže,

Struska, krom Erbenovy Kytice jediná česká básnická sbírka komiksem. „Rytmus Majakovského pochodů, levá, pravá. Slovo zahalené do komiksové podoby ostravského sochaře Petra Szyrokého, který uhelnou šlamovou přízí splétá entuziastický svět Ivana Motýla.“ Píše v doslovu ke sbírce básník Petr Čichoň.

Po předchozí trilogii básnických sbírek NU CO, LEDA ŽE a TAK JO (vydal RADIX 2015 a 2016) pokračuje autor v mapování citlivosti a paradoxnosti naší doby. Je to dynamická výpověď o naší tmě, o nedostatečnosti svítání… Jsou tu i oběti, o kterých se mlčí… Je tu hledání slov, která se brání svědectví… slov, která zrála na jidášově větvi, která touží po pointě, jež je někde v hodně nejistém nebi… nebi zářícím

Málokdo z české literatury se dokázal hlídat tak důsledně, aby nepsal zbytečně. A málokdo do svého psaní investoval tolik ze svého života jako Zuzana Brabcová. Dokladem je i její finální kniha Voliéry — intimní deníková výpověď o neuroticky přecitlivělém vnímání světa kolem nás. Jako v jejích předchozích dílech, i zde uhrančivě působí práce s jazykem, pulzujícím od strohého záznamu po výsostnou metaforičnost,

Po dvou letech vychází další básnická sbírka textaře Pavla Sobka. Jmenuje se Princové jsou na koksu, a je tematicky rozdělena do tří částí. První z nich odráží současná společenská témata. Druhá se vrací do dětství za totality a dob socialistického realismu. Třetí se obsahově vrací k první Sbírce milostných dásní a řeší vztahové propletence. Sobkovy básně jsou i tentokrát psány ve stylu pohlazení s

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný fi lozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho

Lyrická sbírka NU CO rozvíjí básníkovu celoživotní humornou notu. Je to humor veselý i smutný, sem tam blýskne ostří sarkasmu, tma paradoxu. Žena ve všech otázkách i odpovědích. Žena na kolenou i žena vamp. Nezapomíná se ani na smrt, protože ani smrt nezapomíná na nás. Básník umí zacházet virtuózně s veršem, ve všech formálních polohách, ve všech sděleních. Je to poezie tzv. vysoká i nízká, srozumitelná.

Paměť s námi hraje svoje hry – a má v nich vždycky navrch. Nabízí se otázka: nežijeme vlastně jiné životy, protože si minulost pamatujeme špatně? Stalo se to přece jinak – ale to už nevíme, přeznačila to paměť i všechno, co následovalo. A co někdy následovalo právě proto, že jsme si minulost zapamatovali špatně. Sbírka o pasti paměti, vzpomínce jako přibližné mapě času i o „zlaté lásce zkratek“ a období

Jiří Šotola coby autor veršů je v současnosti spíše relativizován, ne-li úplně přehlížen. Přitom jeho básnická tvorba provokuje i tím, co o ní dodnes vlastně spíš jen tušíme a co v ní na nás ještě čeká k objevení. Strach, úzkost i sarkastická nota jsou narovnávány a doplňovány ideálem, snem, budoucností. Kontrast i polemika (mnohdy se sebou samým) vede básníka pomalu, ale jistě k výraznému teatrálnímu

Kniha shromažďuje texty z let 1995–2001 a lze ji chápat jako obsáhlou a pestrou syntézu autorovy „prozatímní“ básnické tvorby. Groteskní rozměr intelektuálního naivismu, který nutkavě touží přizpůsobovat metaforiku rýmům, připomene dikci Starých zpěvů, básně psané volným veršem se v motivech navracejí k přírodně a milostně lyrickým momentům Cizrny. A ovšemže i v této knížce autor nahlíží svět osobitě

Básně tohoto svazku názorně dokládají oblíbenou tezi, že experimentální poezie je rozkročena mezi literaturu a výtvarné umění. Po roce 2010 Ladislav Nebeský volně navázal na svoji původní myšlenku binárních básní a vypracoval nové, zcela originální konstrukční principy. Cestou k poetickému sdělení je zde konfrontace různorodých obrazců tvořených černými a bílými čtverečky s obsahy nápisů na jejich

Josef Svatopluk Machar (1864–1942), jeden z iniciátorů České moderny, je považován za předního představitele básnického realismu. Jeho prvotina Confiteor (1887, definitivní vyd. 1889 s názvem Confiteor I) vyvolala po svém vydání podobný skandál jako Máchův Máj nebo Nerudovo Hřbitovní kvítí. Macharův věcný, střízlivě mluvní styl, jeho ironie a sebeironie, neúprosná kritičnost, úsilí o pravdivost a deziluzivní

Nová řadová sbírka oceňovaného básníka. Soubor uvozený větami z díla A. P. Čechova: Umět v tomhle městě tři jazyky, to je zbytečný přepych. Dokonce ani přepych ne, ale cosi zbytečného navíc, něco jako šestý prst. Dílo básnické zralosti oddávající se svobodě, tajemství a melancholii snu. Jako stíny do něj proniká vědomí konce, environmentální žal, vzpomínky i smíření, zakoušené ponejvíce na cestách.

Tato knížka sdružuje dvě básnické sbírky: Celníci a námořníci a See Emily Play 2. Miroslav Fišmeister (* 23. dubna 1976) se narodil a žije v Brně. Amatérský přírodovědec, pošetilý pohádkář, Starý muž příbuzný s koněm, čtvrtý Profesionál. Po jednom z jeho ruských předků je pojmenován archipelag. Dva roky studoval FF MU (filosofie, religionistika, angličtina), dva roky pracoval v brněnské zoo (osli,

V rámci sedmisvazkového souborného vydání díla básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (19311984) vychází po svazcích Nápěvy a Básně třetí rozsáhlý svazek jeho poezie, jímž se vydávání Zábranových básní uzavírá. Obsáhlá kniha shrnuje dosud netištěné Zábranovy básně z let 1954 až 1970, rukopisnou sbírku Jeviště jednoho jara, dosud jako celek nevydaný cyklus osmi monotónních básní, nedokončenou

Sbírka básní, kterou autor hodlá naplnit populární, jinak však neúspěšné heslo \"Třikrát a dost!\" Zdeněk Dragoun Narozen 28. 10. 1946 v Březnici, žije v Praze, povoláním archeolog.V roce 1991 vydal v nakladatelství Paseka sbírku Říkanky k pivu, vínu, chlebu a vodě (2. rozšířené vydání 1992). V roce životního jubilea mu péčí přátel vyšla další útlá knížka Měrný pes (Nakladatelství Zdeněk Cibulka -