Makroskop je přístroj, který ostří na cokoliv myslitelného, co svět nabízí. V jeho čočce se nejeví nic podřadné, vždy dává příležitost objevit ve věcech jejich poetiku. A oddálíme-li, odhalíme širší souvislosti mezi nimi, spojí se nám jako puzzle zapadající do velkého celku. Druhou nedocenitelnou funkcí makroskopu je obrácení jeho zraku opačným směrem, do nitra básníkova. Ten není pozorovatelem nezávislým.

Irena Obermannová o svém básnickém debutu říká: \"Celý život píšu básničky. Neříkám básně, protože ty moje jsou malilinké, zpěvavé a neučesané. Jsou to vlastně takové říkanky, které mi táhnou hlavou, když nemůžu spát, když je mi ouvej, když se zamiluju nebo když jdu na procházku lesem. Nepovažuju je za nic zásadního, ale přesto je tvrdošíjně zapisuju na lístečky se seznamem věcí, které je potřeba udělat,

Kniha poetických pohádek o přírodních cyklech, které ovlivňují svět. V každém cyklu je skrytý živel a v každém živlu jedna malá víla. „Kéž by se alespoň jedno dětské srdce rozhořelo láskou k přírodě a krásné literatuře!“ Příběhy Hlas Země vznikly díky louce, po které běhala malá modrooká kudrnatá holka, často špinavá, ale šťastná ve chvílích, kdy si povídala s mravenci nebo honila barevné motýly. Bylo

Kniha Soví kámen je vstupenkou do světa moderní poezie skloubené s tradičními prvky české lyriky. Rozsahem drobnější básně reprezentující průřez tvorby a zrání autora zde postupně přecházejí do miniaturních eposů obsahujících autobiografické prvky básníkova života, kterému byla druhým a někdy i prvním domovem lesní paseka či voňavý krmelec. Básník pokračuje v nastoupeném kurzu, jenž poprvé vyhlásil

Poezie doprovázená ilustracemi Markéty a Karla Cudlínových.

Básnická sbírka.

Milí člověčí, \"Šachovnice zvaná svět, by mohla mnohé vyprávět.\" Symbolika je klíčem k pochopení zákonitostí fungování částí v celistvosti širšího vnímání. Šachy - Hra Všeho-míra. Změnila se časomíra. Figurky - hráči - vedení. Taju-plné vědění. Šachovnice světa. Stačí jedna věta. Sbírka Šacho-tvorní VRANÍCI, dává možnost hravou formou nalézt odpovědi na otázky dlící hluboko v nás. Grafická stránka

Pavel Čech je malíř. A hasič. A Indián. A kromě toho taky spisovatel, táta a ještě spoustu dalšího. Ale právě to, že je malíř, je pro tuhle knížku důležité. Jeho obrazy jsou okna do jiných světů, které je radost prozkoumávat. Tak nějak mi přišlo líto, že některé ty obrazy, které toho tolik říkají, zůstanou u malíře v ateliéru a případně u někoho doma na zdi. A vzpomněl jsem si na Františka Hrubína

V životě jste nebyli v Indii, představte si to. Teď se ocitnete v indickém Bangalore, uprostřed kraválu, smradu, vřavy dopravy a lidí, a nemáte proti tomu obranu. Jste v bezpečí hotelu a konferenčního centra, a přesto jste vyděšenej jak malej králík. Odvážíte se ven a dojdete do slumu. V nepřehledném davu žen v sárí uvidíte indickou dívku v obyčejném triku a džínách. Vyfotíte si ji, protože je to jediné,

Vydání experimentální poezie, kterou autor tvořil v první polovině 70. let stranou oficiálních literárních proudů. Svými průzkumy, rozklady i novotvary proniká pod povrch veršotupectví a tvořivě se brání marasmu dobového znehodnocení jazyka. Usiluje pomoci slovům, aby „sbírala z kalamity“. A z tohoto pohledu dostávají někdejší čtyřicet let staré výboje svěží a aktuální rozměr.

Svazek básní klasika české poezie vychází v České knižnici již potřetí. Jde o upravenou reedici předchozích vydání (1997, 2002), obsahující vedle Máje a dalších proslulých textů také autorovy prvotiny, německy psané básně a verše z jeho próz. Svazek uspořádal a komentoval Miroslav Červenka, edičně připravila Marta Soukupová, současné vydání aktualizovala Markéta Selucká.

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný fi lozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho

Může to potkat i vás. Smutek. Nemoc. Beznaděj. Každý prožívá své pocity jinak a odpustit sobě i jiným v těžkých chvílích není snadné. Melancholická sbírka básní popisuje boj se sebou samým, bolest, ale i naději na lepší zítřky. Kniha je především o frustraci životem s depresemi. Snaží se zachytit jak výšky a pády, tak i prostor mezi nimi, kdy vše splývá dohromady v mlze. Jak se s tím vyrovnat? Stojí

Sbírka z pozůstalosti duchovního vůdce českého undergroundu, bývalého manažera Plastic People, básníka a kulturního teoretika. K vydání připravil, ediční poznámku a medailon autora napsal Martin Machovec.

Kde končí stromy a začínají hvězdy je sbírka lyrických básní. Autor se v ní otevírá se svými niterními prožitky, píše o milostných i úpadkových tématech. V knize se objevují básně různých stylů, především sonety, které si zaslouží pozornost pro své formální zpracování, ale i volný verš. Básně navíc doprovázejí malby Jiřího Vlacha, v rukou tak držíte dílo hned dvou autorů.

Ve své druhé sbírce se Ladislav Zedník nezříká poetických prostředků prvotiny Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly (např. hutné a invenční metaforičnosti), uchyluje se ale často i do civilnějších poloh: sbírka je tak výrazově pestřejší, nostalgie je vyvažována ironií, tradiční kulisy jsou stavěny do kontrastu se zcela všedními výjevy (nedělní oběd, čtení novin, loupání brambor…). Navíc je sbírka pestřejší

Stanislav Denk. Narodil se 1962 v Brně. V občanském povolání učitel ve Velkém Týnci u Olomouce, kde žije a působí v místní správě. Vydal básnické sbírky Kámen mlýna (Host, 2008), Obruče vzduchu (Dybbuk, 2011) a Hrana ohně (Dybbuk, 2015). Uveden v ročence Nejlepší české básně 2011 (Host, 2012) a antologii Krátká báseň (Protimluv, 2020). Výbory jeho básní byly přeloženy do angličtiny, polštiny a srb

Svět, kde žijeme, se nám mnohdy jeví jako neradostné místo. Pokud občas podléháte tomuto pocitu a chcete se ho zbavit - kupte si novou básnickou sbírku Aloise Marhoula Tanec o život. Marhoulův optimismus a humor tváří v tvář i neradostným stránkám žití hřeje jako pověstná posilující slepičí polévka. A připomíná, že lépe je s našimi dny protančit, než proplakat.

Sbírka básní.

Prvotina básníka, překladatele a historika umění Davida Vody nabízí průzračně čisté milostné básně, které jsou psány neznámým „erotickým“ jazykem: překvapivě nově je v této knize využíván dávný princip makaronské poezie, prolínání více jazyků: češtiny, slovenštiny, němčiny, ruštiny, angličtiny. Voda vytváří sugestivní jazyk lásky, přesný i upovídaný, vážný i bláhový. Skvělý záznam počínajícího vztahu,