V době, kdy se stalo módou „bojovat proti rakovině“ i na stránkách knih, přichází Jan Jícha s úplně jiným poselstvím: v nemoci je potřeba se především smát. A příležitostí k tomu nabízí ve svém autentickém románu bohatě dost.

Druhé vydání povídkové tvorby Jana Pelce. Kromě té, která již vyšla pod tituly...a povídky, ...a máš mě rád? a ...a golpotoni táhnou, tvoří více než třetinu povídky mimo tuto sbírku nevydané.

Soubor úvah, vzpomínek, drobných povídek a úvah je dílem zlínského publicisty Františka Bobáka (1926–2008). V mládí patřil k tzv. Baťovým mladým mužům, potom absolvoval studium na Filozofické fakultě UK v Praze, působil jako středoškolský profesor, ale v době komunistického režimu nesměl dlouho ve školství pracovat (bránily tomu jeho politické názory a to, že se hlásil ke katolické víře). V listopadu

Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc.

Metal je víra i zákon. Hlavní hrdina dystopického románu hudebního publicisty Karla Veselého (Hudba ohně, Všechny kočky jsou šedé) podle něj žije, i když svět okolo něj se má trochu jiná pravidla.

Kdybyste teď zemřeli, hledal by vás někdo? Igor je bez práce a bez vize.

Chci počkat, až ostatní zákazníci odejdou, chci být úplně poslední. Ale nejde to.

Výbor fejetonů, které vznikaly jako sobotní zamyšlení pro Český rozhlas Plus v letech 2013–2015, ale pro knižní vydání se proměnily v komponovaný celek, který nás provádí nejen jedním kalendářním rokem, ale i více než sedmdesáti lety autorova života. Začínají s koncem války a pokračují znárodněním, Prvními máji, školními lety, ilegálním skautingem, studiem na vysoké škole, exilem, 17. listopadem až

Nový román známého publicisty a spisovatele Aleše Palána zavádí čtenáře do prostředí domácího hospiceEma, pracovnice domácího hospicu, který poskytuje péči umírajícím klientům v jejich domovech, zažívá během jediného dne několik zásadních životních zvratů.Po rozchodu se svým přítelem míří neplánovaně k umírající klientce paní Neomytkové a jejímu psychicky labilnímu synu Borisovi. Stará paní není jen

Prozaický soubor Štěstí napodruhé se časovým i tematickým obloukem vrací o šedesát let zpět. Jednotlivé prózy totiž pocházejí z krabic náhodně nalezených ve sklepě pod schody, kam je kdysi ukryla Jitka Stránská, aby manželovy texty uchránila před příslušníky StB při domovních prohlídkách.

Kniha – již uspořádal a k vydání připravil editor Michael Špirit – navazuje bezprostředně na definitivní edici Hančových Událostí, vydanou v nakladatelství Torst v roce 2016. Svazek obsahuje nově nalezené Hančovy literární texty, které nejsou zachovány jako sekvence zápisů v sešitech, ale na jednotlivých listech.

Námětem románu je válka dvou chlapeckých gangů na předměstí italského Turína. Odehrává se na pozadí euforie pro technické vynálezy „věku páry“ a současně tvrdých sociálních a politických střetů Itálie poloviny 19. století.

Vypravěč románu je typickým nehrdinou. Žije ve fungující rodině, má dobře placenou práci a volný čas tráví lezením po horách nebo v hospodě u piva.

Prózu Vězeň č. 1260 napsal Jaromír Šavrda mezi zářím a listopadem 1982 během svého druhého věznění v Ostravě (1982-84). Vknize popisuje poměry v komunistických kriminálech, ale i nejrůznější osudy muklů či absurdní historky, které bylo možné zažít jen v zemi, kde vládli straničtí pitomci spolu s tajnou policií. Kniha poprvé vyšla v autorově samizdatové edici Libri prohibiti(1985) v deseti kusech.

Podprůměrného cirkusového iluzionistu osloví jednoho dne ďábel, nabídne mu neomezené schopnosti aza tento \'dar\' nic nechce na oplátku. Taková nabídka se neodmítá a ani Kryštof si tuto příležitost nenechá ujít.

Jeden den a jedna noc. Pět příběhů na konci léta.

Vzpomínkovou prózu Psí víno autorka dopsala roku 1983, vydala ji v roce 1992. Tato edice přináší její druhé, přehlédnuté vydání.

Je to procházka pamětí, nebo jen sladké přemítání? A záleží na tom?

Autor, smýšlením venkovan, hledá právo měst na existenci, odhaluje zástěrku „nezištné“ solidarity zahraničních spojenců, porovnává kvality generálů naší současnosti a minulosti, odmítá slova, jimiž se nám cizí síly snaží vnutit pokřivené vidění světa, na prstech sčítá poslance a senátory obdařené morálkou, svědomím a zodpovědností. Vzníceně reaguje na úslužný voluntarismus dnešní žurnalistiky, tvrdí,