Velkolepo poňatá a veľmi premyslene komponovaná kniha o literatúre Číny od jej počiatkov až do konca 5. stor.n.l. s rozsiahlym úvodom Olřicha Krále...

Tato publikace poprvé zveřejňuje – ve výboru – deníky Anny Lauermannové-Mikschové (1852–1932), která jako spisovatelka vystupovala pod jménem Felix Téver a vedla literární salon ve svém domě na Jungmannově náměstí v Praze. Dochované deníky, pokrývající období let 1872–1929, přibližuje také úvodní komentář editorek.

Publikace etnoložky Anny Veliké je věnována dějinám bádání o lidové pohádce ve středoevropském prostoru. Po teoretické stránce vychází text z problematiky žánru evropské lidové pohádky, jeho definice a znaků.

Monografie představuje výsledky průzkumu více než pěti desítek německy a česky vydávaných časopisů, a dalších soudobých médií, v nichž se v letech 1770–1805 vyhraňovaly představy o literatuře a její sociální roli. Zabývá se pravidly literární komunikace, jak je pro své čtenáře v českých zemích vnášeli první, často zvnějšku přicházející kritikové.

Monografie Aramejština knihy Zohar přináší přehled základních morfologických jevů zoharické aramejštiny. Úvod seznamuje čtenáře s rozsáhlou vědeckou diskuzí o povaze aramejštiny knihy Zohar a zachycuje vývoj jejího vnímání od doby prvních vědeckých prací, které ji prohlašovaly za pokleslý umělý jazyk, až do současnosti, kdy je klasifikována jako přirozený literární jazyk a součást širšího proudu aramejské

In his book Josef Hrdlička opens the question of what exactly constitutes Exile Poetry, and indeed whether it amounts to a category as fundamental as Romantic or Bucolic lyricism. He covers the intricately complex and diverse topic of exile by exploring selected literary texts from antiquity to the present, giving due attention to writers that have influenced the exile discourse; from Ovid, Goethe

Kniha nabízí rozbor prozaické tvorby portugalských spisovatelů Branquinha da Fonseky (1905–1974) a Domingose Monteira (1903–1980) z hlediska modality „neobvyklého“, známé v románských jazycích pod termínem „insólito” (fr. insolite). Teoretické vymezení konceptu se inspiruje především výzkumem brazilských badatelů, pro něž se jedná o modalitu sloužící k literárnímu vyjádření něčeho mimořádného, nadpřirozeného

Ladislav Ťažký začal svoju životnú dráhu pod jedľami čiernobalockých hôr, v jednoduchom dedinskomprostredí. V mládeneckom veku ho ošatili uniformou a odvelili urýchlene dospievať v prostredí všeľudských konfliktov druhej svetovej vojny.

Literárni historici Jozef Minárik a Ján Mišianik za sebou zanechali úctyhodné vedecké dielo, ktoré je dodnes podnecujúce a inšpiratívne, a v mnohých ohľadoch stále východiskové. Obaja bádatelia boli svojho času vedeckými pracovníkmi Ústavu slovenskej literatúry SAV (Doc.

Publikace se zabývá satirou jako svébytným žánrem římské literatury. Vymezuje satiru v rámci diachronního vývoje žánru a zasazuje ji do kontextu, uvádí její zvláštnosti a specifické problémy, na něž se při jejím zkoumání opětovně naráží.

Kniha přináší kompletní Dvořákovu kritickou, esejistickou a publicistickou tvorbu od mladistvých počátků (časopis Svítání), do doby těsně poválečné (časopis Vyšehrad). Jde po svazcích O Jakubu Demlovi (Cherm 2007) shrnující Dvořákovy práce demlovské a Inflace slova v našem věku (Cherm 2009) shrnující poválečnou Dvořákovu esejistiku a publicistiku již o třetí Soldánovu edici v rámci nakladatelství

Obsáhlý výbor, jehož název i podtitul vychází z úvahy Františka Halase, je ojedinělým pokusem podat širší čtenářské obci podrobnou zprávu o proměnách vnímání tématu české lidové a zlidovělé písně v literatuře a publicistice posledních dvou staletí. Kniha se skládá ze třinácti oddílů, od obecných úvah, esejů a statí, definujících pojem lidové písně (Erben, Kolár, Kuba, Hostinský), přes články věnující

Zuzana Husárová je autorkou experimentálnej (hlavne elektronickej) literatúry, ktorej sa venuje aj ako teoretička. Vo svojej tvorbe pracuje s rôznými médiami.

Profesor Viliam Marčok (1935-2013) sa okrem iného systematicky venoval aj tvorbe Kláry Jarunkovej, ktorú považoval za jedinečnú osobnosť slovenskej literatúry a zároveň poukazoval na jej svetovosť. K životu a tvorbe autorky publikoval mnohé hodnotiace štúdie a články, pripravoval dlhodobejšie skice k jej novému portrétu s osobitným zreteľom na analýzu Jarunkovej epického sveta ako permanentného prizývania

Základom výberu Belákovej knihy Slovo robí človeka (vydal Spolok slovenských spisovateľov, 2015) sú glosy uverejňované v Slovenských národných novinách v rokoch 2005 – 2009 a v revue Kultúra a Kultúra slova v rokoch 2009 – 2013. Zaoberá sa praktickými otázkami jazyka a jazykovej kultúry.

Monografie přibližuje osobnost Aloyse Skoumala (1904–1988), kterého autorka konfrontuje se všemi sférami kultury dvacátého století, do nichž během svého života aktivně vstupoval a zanechával v nich svou stopu. Na základě studia zdrojů, jež formovaly jeho duchovní svět, dochází k závěru, že vědomě přenesl nonkonformní pozici staroříšského Josefa Floriana do zcela odlišných podmínek prostředí i doby

Prvý diel dvojzväzkového knižného projektu obashuje literárnovedné state o modernej literatúre a jej autoroch.

Monografia mladého germanistu prináša prvú zasvätenú analýzu literárnovednej diskusie v rámci recepčnej estetiky.

Publikácia ponúka osem textovz oblasti filozofie, teológie, žurnalistiky a teórie vedy, ktoré sa snažia ukázať, či jazyk môže byť platformou porozumenia a komunikácie vedy a náboženstva.

Aká je súčasná slovenská literatúra? Šestica generačne blízkych literárnychvedcov – Karol Csiba, Michal Jareš, Radoslav Passia, Veronika Rácová, Ľubica Schmarcová a Ivana Taranenková – sa podujala na hľadať odpovede na túto otázku.