Slovník kolektivu autorů z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy tvoří pendant k úspěšné Praktické encyklopedii žurnalistiky, jež se dočkala několika vydání. Obsahuje přes dvě stě padesát výkladových hesel, která umožňují základní orientaci v klíčovýchkonceptech oboru.

Manipulativní techniky a jak se jim bránit – tváří v tvář i na internetu. Pojišťovákovi jste sympatičtí, zkusí vám vyjednat speciální nabídku.

Můžeme ještě v dnešní době hovořit o oddělení technologií a člověka? Nebo přístroje s lidmi už zcela splývají?

Předložená kolektivní monografie zaměřuje pozornost na týdeník Přítomnost v meziválečném období a je čtvrtým pokračováním ediční řady nazvané Kapitoly z dějin českého myšlení o médiích 1918–1938, která je vydávána pod vedením Martina Charváta a Jana Jiráka v rámci řešení vědecko-výzkumného záměru na Metropolitní univerzitě Praha. Studie se zabývají výkladem rozličných tematických celků, jenž se na

Všichni známe ten typ lidí, co z každého setkání udělá kovbojku – kolega v práci, který pokaždé něco špatně pochopí, příbuzní, kteří si neustále stěžují nebo ostatní urážejí. Soužití s takovými lidmi je náročné a vyčerpávající.

Každý ví, co je televize. Hodně lidí ji má doma a každý den se na ni dívá.

Obraz diváků televizních seriálů a dalších pořadů jako pasivních konzumentů je zakořeněný i dnes, v éře internetových televizí, streamování a obsahu dostupného kdykoli „na přání“. V době, kdy americký kulturní a mediální teoretik Henry Jenkins psal svou knihu Pytláci textů (1992), však byla tato charakteristika přijímána takřka bez výhrad i odborníky z oblasti mediálních studií.

Predkladaná publikácia si kladie za cieľ reflektovať základné otázky spojené steóriou publika, ato zperspektívy funkcií médií, vybraných komunikačných modelov ahlavne zpohľadu dichotómie aktívneho apasívneho publika. Keďže zvolená problematika je vslovenskom mediologickom priestore zachytená len okrajovo, analýzu existujúcich zahraničných výskumov ateoretických textov dopĺňa ovýsledky autorových výskumných

Kniha čtenářům představuje velmi kontroverzní téma mediálního pokrytí jaderného testování a jeho vliv na americkou společnost čtyřicátých, padesátých a šedesátých let dvacátého století. Zároveň dokazuje, že zástupci americké administrativy úmyslně manipulovali s médii, aby rizika jaderného zbrojení bagatelizovali, nebo naopak v Američanech vyvolávali pocit strachu, když to pomáhalo naplnit jejich osobní

Tento sborník obsahuje devět textů věnovaných problematice regulace médií. Autoři jednotlivých příspěvků, kterými jsou odborníci na ústavní právo (akademici, soudci, advokáti) a také aktivní novináři, se ve svých textech zabývají širokým spektrem problémů.

Naprostá většina uvedených „zázračných“ smart technologií a řešení již dnes existuje a je používána, autor však těchto 99 „všedních“ technologických zázraků soustředil do jediného města. K Synopcity vedou inteligentní dálnice s vozidly bez řidičů, autonomními vlaky a letadly, vedle kterých si to ve vakuu sviští kapsle Hyperloop Elona Muska a jednou ze zastávek je jeho nedaleký kosmodrom, kde právě

Kniha francouzského významného politologa Dominique Moiseho (* 1946) se neotřelým způsobem zabývá otázkou emocí v dnešním světě, jež vysvětluje na podkladu současných nejpopulárnějších televizních seriálů (Hra o trůny, Dům z karet, Okupace, Homeland, ale i Panství Downton). Autor upozorňuje na to, že od 11. září 2001 zasahuje světová politika stále více nejen do našeho každodenního života, ale i do

Publikace je zevrubnou studií veřejného prostoru. Jako veřejný prostor přitom autor chápe například i prostor médií, internetu a v zásadě jakýkoli prostor volně přístupný ostatním.

Publikácia je zameraná na kompetencie hovorcu vo verejnej správe, na rozpracovanosť kompetencií hovorcu v domácej a zahraničnej literatúre, ale aj na etymológiu slova hovorca a na vymedzenie pozície hovorcu v systéme masmediálnej komunikácie. Poskytuje odpovede na otázku, kto je hovorca, ale aj na vývoj tejto pozície na Slovensku, keďžetu má pomerne špecifické postavenie, a hľadá aj odpovede na potreby

V posledních zhruba dvaceti letech sílí varovná až panická tónina politicko-mediálního diskurzu, která – byť v podstatě nevyřčeně – operuje s představou hluboce dysfunkčního stavu veřejné diskuze a oslabení, či snad dokonce ochromení možností demokratického rozhodování. Konstitutivním rysem tohoto výkladu současné situace je právě zmíněná nesmiřitelná polarizace (a neochota se angažovat). Předkládaná

Kolikrát se vám stalo, že jste v nějaké situaci nějak zareagovali, a později jste si říkali: „Měl jsem to říct jinak, takhle.“ To už ale často bývá pozdě. Je ale možné se dovednosti říkat ta správná slova ve správný čas naučit?

Mediálny inštitucionalizmus by sa mal uskutočňovať z perspektívy teórie konania a teórie inštitúcií. Z pohľadu jednotlivca preto ide vždy o to, vytvoriť súlad medzi hľadiskami prospechov a spravodlivosti, t. j. konať tak, aby pri sledovaní vlastných cieľov nevznikali konflikty s postulátmi spravodlivosti.

Kniha zkoumá, zda je deixe použitelná jako hledisko výkladu světa médií, veřejného prostoru a komunikačních interakcí v něm probíhajících. Soustředí se na vztah těchto interakcí k vytváření kolektivního vědomí sociálních aktérů: kdo je z veřejného prostoru vylučován a jakými komunikačními strategiemi se toho dosahuje; jak vzniká povědomí skupinové příslušnosti a jak se jazykově formuje společná vůle

V našem veřejném prostoru se dlouho neuskutečnilo žádné multidisciplinární setkání k tématu televize, její role, účelu a směřování. Literární akademie v Praze společně s Filmovou a televizní fakultou VŠMU v Bratislavě proto v roce 2013 uspořádaly mezinárodní vědeckou konferenci, která podnítila vznik této publikace.

Publikácia objasňuje podstatu a zmysl u nás nového oboru zvaného informačná veda.