Kniha Ztracen v dějinách je věnována osobnosti dnes již takřka zapomenutého publicisty, esejisty a prozaika Jana M. Kolára (1923–1979), který byl jako politický novinář a kulturní publicista aktivní od roku 1946. První část knihy tvoří dílčí sondy do klíčových témat a problémů autorovy publicistiky a esejistikyz let 1946–1965, zasazené do kontextu širšího kulturně-politického dění v poválečném Československu

Dějiny česko-německo-rakouských, resp. rakousko-německo-českých (či snad německo-rakousko-českých?) slovesných vztahů na sebe poutaly odjakživa značnou pozornost. A právem.

Monografia Evy Urbanovej ťaží z osobného zaujatia poetkou Evou Lukou, ktorej podmanivá poézia sa stáva fenoménom posledných rokov. Urbanová komponuje monografiu ako sprievodcu po skutočnom a fikčnom svete Lukinej poézie a v chronologickom poradí sprevádza čitateľov od počiatkov k najnovším knihám poetky.

Představímeli si dějiny lidstva jako jeden rok, dostavuje se v něm písmo (i čtení) až 20. prosince, od té doby se jich ale drží jako klíště. Publikace představuje, co všechno se na této kulturní prosincové párty událo, počínaje vynalezením písma a konče dobou digitální.

Svazek představuje překlady a adaptace, které Jiří Gruša připravil sám či ve spolupráci s Karlem Krausem a Josefem Balvínem. Tato zčásti známá, zčásti nově zpřístupňovaná zpracování děl Franze Kafky, R. M. Rilka, Paula Celana, Ericha Frieda, Sofokla, Emanuela Schikanedera a W. A. Mozarta, J. N. Nestroye, Petra Hackse a dalších autorů představují nejen pozoruhodnou kapitolu z dějin českého překladu

Čítanka obsahuje základní literaturu o Jiřím Kolářovi z let 1956–1986. Jedná se o eseje a práce přehledové, snažící se uchopit básníkovu osobnost, jeho genetiku, typologii, stylizaci a vývoj – čili směřující k „portrétu a syntéze“. Přestože se výběr přidržuje chronologie, není jeho cílem postihnout vlastní kritickou recepci díla výrazně zasaženého cenzurou.

Americký pragmatismus, spojený se jmény W. Jamese, Ch. S. Peirce a J. Deweyho, částečně ovlivnil českou filozofii a estetiku prvních desetiletí 20. století, literární vědy se však příliš nedotkl. Jeho renesance pod nálepkou neopragmatismu, o níž se od sedmdesátých let zasloužili Richard Rorty, Hilary Putnam či Richard Shusterman, nabízí literární vědě, estetice či kulturálním studiím ještě mnohem zřetelnější

Jan Zábrana patřil k nejvýraznějším českým spisovatelům a překladatelům druhé poloviny 20. století. Komunistický režim mu až na malé výjimky umožnil publikovat pouze překlady, jeho vlastní tvorba zůstala do roku 1989 zcela ve stínu jeho rozsáhlého a uznávaného překladatelského díla.

Je to prvá vedecká monografia o polopredikatívnych konštrukciách v slovenčine. Autor v nej nadväzuje najmä na svoje predchádzajúce práce z oblasti slovenskej syntaxe a predkladá vlastnú koncepciu tohto špecifického druhu syntaktických konštrukcií, ktoré slúžia na zhusťovanie nášho vyjadrovania najmä v prejavoch náučného štýlu.

Kafka je virtuozem dvojité negace: nejistotu obsaženou již v každodenním úzu – co není nepravda, nemusí ještě být pravda – opakovaně využívá jako součást lstivé strategie. Podrobný rozbor Kafkova jazyka, východisek zvolených pro vyprávění, ale i soukromých dopisů ukazuje, jak tento autor nenápadně buduje nejistý svět tvořený pravidly, výjimkami a výjimkami z výjimek.

Autoři nabízí poučný pohled na společenské, myšlenkové a estetické proudy moderní španělské literatury, vyvíjející se nejen v jedinečných vazbách středozemních románských literatur, ale i ve společném kontextu euroafrického a euroamerického světa. K českému čtenáři se tak dostává čtivě formulovaná informace o španělské próze, poezii, divadelní tvorbě a o jejich představitelích.

Profesor Viliam Marčok (1935-2013) sa okrem iného systematicky venoval aj tvorbe Kláry Jarunkovej, ktorú považoval za jedinečnú osobnosť slovenskej literatúry a zároveň poukazoval na jej svetovosť. K životu a tvorbe autorky publikoval mnohé hodnotiace štúdie a články, pripravoval dlhodobejšie skice k jej novému portrétu s osobitným zreteľom na analýzu Jarunkovej epického sveta ako permanentného prizývania

Marie Rút Křížková (* 1936) se vedle vydávání díla Jiřího Ortena edičně zabývala tvorbou dětí v terezínském ghettu, vedla rozhovory s teologem Josefem Zvěřinou, edičně připravovala knihu pamětí Miloslavy Holubové, napsala dějiny salesiánů v českých zemích, zpracovala korespondenci Jiřího Lederera a věnovala se řadě dalších témat. Její závěrečnou prací jsou vzpomínky s názvem Slyšet a odpovídat, které

Topos lesa fuguruje v množstve významných diel a stáva sa dôležitým kompozičným a významotvorným činiteľom. Topos je tu chápaný ako \'miesto s príbehom\'...

Kniha analyzuje jednotlivé smery, skupiny a ich významných predstaviteľov od vzniku moderny až po postmodernu, a to na základe nových poznatkov, uvolnených archívnych a iných materiálov, publikovaných v Rusku i v zahraničí.

Kniha se zabývá přehlíženou problematikou ekonomických souvislostí literární práce, jejím tématem je vztah spisovatelů k penězům, vznik a parametry literárního trhu v českých zemích, ustavování a proměny honorářové praxe, podoby patronátu, mecenátu a státní kulturní politiky v českých zemích. Jednotlivé studie napsali čeští i zahraniční literární historici, historikové kultury, odborníci na autorské

Štvrtý zväzok Stručných dejín umeleckého prekladu na Slovensku sa zaoberá maďarskou literatúrou v slovenskejkultúre v rokoch 1860 - 1918. Bilinguálne maďarsko-slovenské vydanie..

Kniha navazuje napředchozí publikaci Die Wiener Wochenschrift Die Zeit (1894–1904) als Mittler zwischen der Tschechischen und Wiener Moderne (Praha – Vídeň 2011), která v interpretaci a dokumentech přinesla syntetický pohled na spolupráci představitelů české literární a politické moderny s redakčním okruhem vídeňského týdeníku Die Zeit. V tomto svazku je prvotní česko-vídeňské zaměření rozšířeno o

Kniha Autorské tváře v knižních zrcadlech. Obrazy autorů současné české literaturyv kulturním transferu se zaměřuje na nezanedbatelný fenomén současného literárního a mediálního provozu, jakým je obraz autora.