Kniha přináší původní soubor filosofických, estetických a literárněteoretických pokusů o výklad díla Samuela Becketta od českých i zahraničních autorů, mimo jiné od významného divadelníka a Beckettova spolupracovníka Stana Gontarského nebo od proslulé literární teoretičky z Berkeley Ann Banfieldové. Různorodost teoretických východisek (těžícíchz kontinentální i analytické myšlenkové tradice) a mezioborový

Publikácia (skriptum pre študentov) má slúžiť ako praktická príružka “pri zorientovaní sa v čítaní diel Jána Dunsa Scota”. Publikácia nepredstavuje osobný postoj autora k filozofii Dunsa Scota, ale len akoby z pohľadu “nestranného pozorovateľa” predstavuje Scotove myšlienky a postoje. Žiaľ, v skutočnosti nedáva ani orientáciu v Scotových dielach, ani ich nepredstavuje.

Předkládaný svazek shromažďuje několik esejů o české literatuře vzniklých za posledních 40 let. Střídají se v něm stati o jezuitské próze 17. století a Komenském, o české avantgardě, vždy nazírané v kontextu ostatních evropských avantgard oněch let, o Holanově tvorbě zkoumané z neobvyklého hlediska tematického (dopisy, pohlednice, telegramy…), či o několika Hrabalových románech ze sedmdesátých let,

Od 11. století se na Rusi vytvářelo vlastní mnohotvárné písemnictví, jehož vývoj zachycuje v reprezentativních ukázkách tato antologie. Čtenář v ní mimo jiné nalezne homilie metropolity kyjevského Ilariona, Kirila Turovského a Serapiona Vladimírského, legendy o sv.

Josef Kroutvor není jen vzdělaný uměnovědec a bystrý esejista, ale také sugestivní vypravěč příběhů. Bohumila Hrabala poprvé osobně poznal v polovině šedesátých let, koncem dalšího decennia se začali stýkat pravidelně a přátelsky.

Na analýzách korespondence významných osob české kultury jsou prezentovány možnosti metodických postupů z oblasti sociolingvistiky a pragmalingvistiky.

Monografie Kateriny Clarkové, zabývající se historií a vývojem románu jako protežovaného žánru socialistického realismu, představovala na počátku 80. let 20. století významný milník v analýze sovětské literatury. Autorka přiřkla na Západě zavrhovaným ideologickým dílům vlastní hlas a interpretovala je nikoli z perspektivy západního kánonu klasické literatury, ale z hlediska kontinuity a klíčových dichotomií,

Romanopisec, scenárista a dramatik, laureát Pulitzerovy ceny Cormac McCarthypatří bezesporu k nejvýznamnějším americkým autorům současnosti. Monografie Svět v hrsti prachu si klade za cíl představit některé stěžejní zahraniční interpretace McCarthyho tvorby a současně analyzovat jeho románová díla ve světle vybraných filozofických a náboženských koncepcí, jako je kupříkladu křesťanská mystika, negativní

Kniha je věnována literární tvorbě francouzských autorek Marie Noëlové, Suzanne Renaudové a Sylvie Germainové. Jejich tvorba se rozprostírá po celém 20. století - a dokonce ho přesahuje.

Dokumentární román Moskva-hranice narazil bezprostředně po svém vydání (1937) na dvojí neporozumění. Jeho styl záměrně překračoval hranice vytyčené pro tzv. vážnou literaturu tím, že přejímal prvky tzv. marginální literatury v míře tehdy neobvyklé.

Poetice postav jakožto jednomu z klíčových prvků literárních děl se věnují četné literárně-teoretické texty, ale zpravidla jde o dílčí sumarizující úseky v pracích zabývajících se uměleckým vyprávěním komplexněji. Monografie Juana Zamory nabízí odlišný pohled a literárním postavám a jejich utváření se věnuje na konkrétním materiálu prozaických textů Josefa Škvoreckého.

Svazek představuje překlady a adaptace, které Jiří Gruša připravil sám či ve spolupráci s Karlem Krausem a Josefem Balvínem. Tato zčásti známá, zčásti nově zpřístupňovaná zpracování děl Franze Kafky, R. M. Rilka, Paula Celana, Ericha Frieda, Sofokla, Emanuela Schikanedera a W. A. Mozarta, J. N. Nestroye, Petra Hackse a dalších autorů představují nejen pozoruhodnou kapitolu z dějin českého překladu

Studie se pokouší nastínit obraz představ o těle, jak se ukazuje v staroseverské literatuře, a to na základě analýzy dvou témat, jež se těchto představ úzce dotýkají: somatických projevů emocí a proměny podoby (hamr). Těžištěm knihy je sémantická analýza kořene ham, která umožňuje pochopit, co má společného přechod do stavu bojové extáze u berserků, mytologická proměna boha ve zvíře či transformace

Čítanka obsahuje základní literaturu o Jiřím Kolářovi z let 1956–1986. Jedná se o eseje a práce přehledové, snažící se uchopit básníkovu osobnost, jeho genetiku, typologii, stylizaci a vývoj – čili směřující k „portrétu a syntéze“. Přestože se výběr přidržuje chronologie, není jeho cílem postihnout vlastní kritickou recepci díla výrazně zasaženého cenzurou.

Kniha prozaika a literárneho kritika Jozefa Špačka (1950, Skalica) Od slova do SLOVA (Recenzie a príležitostné texty) svojím obsahom voľne nadväzuje na jeho publikáciu Nepovinné čítanie (2015). V prvej časti zahrňuje recenzie diel známych slovenských autorov a autoriek ako V. Mináč, L. Ballek, A. Hykisch, Ľ. Feldek, P. Vilikovský, P. Holka, J. Balco, S. Rakús, M. Kočan, J. Juráňová, V. Šikulová, I.

Svazek představí Grušovo literárně-esejistické a vědecké dílo před Sametovou revolucí v roce 1989 – a před autorovou diplomatickou a krátkodobě též politickou kariérou – která dále výrazně formovala ráz jeho textů. Eseje a studie o literatuře a kultuře s příspěvky z Plamenu, Literárních novin a Literárních listů, Tváře, Sešitů pro mladou literaturu a Zítřka a několika sborníků (Slyšet se navzájem,

Kniha literárneho historika M. Bauera sa skaldá z dvoch častí. V prvej nájdeme štúdiu Básnik tak známý, až je cizí... -o diele a interpretácii textov F. Halasa.

Zborník je svojho druhu prvým komplexnejším uchopením problematiky sna minimálne v slovenskom umenovednom priestore.

Ludevít Štúr - Nauka reči Slovenskej II - Komentáre, bibliografia.

Společná kniha dvou literárních vědců z předních bohemistických pracovišť nabízí sérii esejisticky psaných studií, jejichž tématem jsou různorodé projevy reprezentací v moderní literatuře a kultuře. Zatímco v původním kontextu anglo-amerického nového historismu byly reprezentace zkoumány především z hlediska jejich fungovánív jednotlivých literárních dílech, zde se od konkrétních děl směřuje k širším