Dielo F. M. Dostojevského je nepochybne úprimným výrazom citlivej osobnosti, ktorá musela všetko prežiť a pretrpieť, než bola schopná to vysloviť. Ale Dostojevskij nehovoril len za seba.

Bieloruská literatúra patrí medzi najmenej prebádané slovanské literatúry. Preklady takmer neexistujú a všeobecné povedomie o tejto krajine sa blíži k nule.

V centru vyprávění o tom, co se děje v korutanské katolické vesnici, když někdo zemře, stojí postava sběrače kostí, jenž zkostí zabitých zvířat vyráběl mazadlo odpuzující od tažných koní mouchy a komáry. Jeho konání přejímá v metaforickém smyslu hlavní vyprávěcí postava smutečních příběhů, devadesátiletý stařík, jenž skládá do pomyslného milíře ostatky zemřelých v průběhu minulého století a skládá

Manželé Belhadžovi, Maročan Amin a Francouzka Mathilda, si splnili sen. Po letech tvrdé dřiny proměnili své hospodářství v prosperující a vzkvétající podnik.

Opakované setkání dvou významných osobností, strýce a synovce Čonga Tasana a Čonga Hasanga, tvoří rámec vrstevnatého románu dnes již zesnulé spisovatelky Han Musuk, zasazeného do období počátku 19. století. Debata slavného konfuciánského literáta s pozdějším nejznámějším korejským křesťanským mučedníkem jako by přesně kopírovala tehdejší názorový vývoj celé korejské společnosti: začíná strýcovým odporem

Maria Florkowská, vězeňkyně číslo 16671 a vášnivá hráčka šachů. Po vpádu německých vojsk do Polska se s rodiči a sourozenci ocitla zavřená ve varšavském ghettu, kde se zapojila do protinacistického odboje.

Duševní choroba – schizofrenie – propukla u Gérarda de Nerval v únoru 1841 a projevovala se pak ve zrychlujícím se tempu stále novými záchvaty. Paradoxně však právě v tomto pochmurném období, jež skončilo 26. ledna 1855 Nervalovou sebevraždou v ulici de la Vieille Laterne, připravil básník k tisku ony knihy, které v očích budoucnosti vytvoří jádro jeho díla, knihy, v nichž se stále zřetelněji otevírají

Uličky pamäti. Uličky vo favele.

V románe Prirodzené svetlo sa spisovateľ Pál Závada opäť vracia k svojim maďarsko-slovenským koreňom do Slovenského Komlóša v Békéšskej župe. Postavami v jeho rozprávaní sú obyčajní ľudia, muži a ženy, Maďari, maďarskí Slováci aj Židia, autor rozvíja ich osudy pred druhou svetovou vojnou, počas vojny a v povojnových rokoch.

„Všeho nech a přijeď za mnou!“ Právě tohle napsal své mladé ženě její manžel, který se v té době živil jako lovec kožešin na Západním Špicberku. A Christiane, vzdělaná mladá umělkyně ze zámožné rodiny, skutečně opustila klidný život u rodičů i malou dcerku a vydala se na nehostinný Sever.

Nová séria o vojne ruží od obľúbenej autorky historických románov Katarína Aragónska - večná princezná, Druhá Boleynová a Dedičstvo Boleynovcov. Jacquetta Luxemburská, vojvodkyňa z Bedfordu a grófka z Rivers, rozpráva svoj neobyčajný životný príbeh od stretnutia s Janou z Arcu, ktorú väznili na hrade jej strýka cez sobáš s vojvodom z Bedfordu, synom anglického kráľa Henricha IV., až po manželstvo s

Kdo byl a jaké vztahy navazoval s lidmi Ježíš – člověk a zároveň Bůh vtělený do lidských dějin? V knížce Jeana Merciera nám před očima ožívá biblický svět, v němž si lidé kladou úplně stejné otázky jako my dnes.

Ásta, ktorej meno – ak si odmyslíme posledné písmeno – po islandsky znamená láska, sa narodí koncom päťdesiatych rokov mladému zaľúbenému páru, Sigvaldimu a Helge. Idyla rodinného života však netrvá dlho.

Román Tereza filozof z roku 1748, za jehož autora je nejčastěji považován Boyer d’Argens, patří k nejznámějším a zároveň nejvíce pronásledovaným textům 18. století. Byl šířen ilegálně, přičemž důvodem nebyly jen jeho silně erotické pasáže, ale zejména „libertinství“ v původním slova smyslu, to jest ideje, které šířil – problematičnost křesťanské morálky, náboženství jako lidský výtvor apod.

Jedinečné líčení atmosféry tajemství a hrůzy z událostí, které se zprvu vzpírají logickému chápání, činí z Baskervillského psa nejslavnější Doylův detektivní román. Detektiv Sherlock Holmes se svým přítelem a pomocníkem doktorem Watsonem vyšetřují případy záhadných úmrtí na venkovském panství v pochmurné krajině vřesovišť.

Bizarní experimentální román Zero vyšel poprvé v italském překladu v roce 1974 a ihned přilákal velkou pozornost, zejména díky krutému realismu a syrovému sarkasmu, se kterým popisuje život ve vojenské diktatuře. V Brazílii mohlo Zero vyjít až rok poté, jenže krátce po jeho vydání byla kniha opět cenzurou stažena z oběhu.

Román bengálského spisovatele Bibhútibhúšana Bandjopádhjáje (1894 - 1950) \'Píseň o cestě\' figuruje v dějinách světového kulturního dědictví pod svým původním bengálským názvem Pather páňčálí, pod nímž jej v padesátých letech natočil slavný indický režisér Satjadžit Ráj a s nímž tehdy dobyl prestižní hlavní cenu filmového festivalu v Cannes. Dějištěm románu je bengálská vesnice z přelomu devatenáctého

Historická novela nás zavádí na dvůr španělského krále Filipa II. (druhá polovina 16. století). Byla to překotná doba, v níž spolu španělský, francouzský a anglický dvůr uzavíraly strategicky výhodné manželské svazky.Avšak Lieskeho vypravěč, Marnix de Veer, se o politiku až tak nezajímá.

Ve své útlé prvotině Giuseppe Culicchia (1965) čtivě a s nadsázkou dokonale vykreslil psychickou stránku postav a hrdinův střet s anonymním velkoměstem a citovou prázdnotou lidí v něm. O čtyři roky později podle tohoto díla natočil režisér Davide Ferrario stejnojmenný film, který se u nás promítal pod názvem Na každýho jednou dojde.

Bohato fabulovaný románový príbeh kapucína Medarda. Strhujúco vyrozprávaný E.T.A. Hoffmannom, klasikom nemeckej literatúry.