Jan Ťapal je talentovaný a geniální tvůrce počítačových programů. Jako většina jeho kolegů „ajťáků“ žije z našeho pohledu mimo realitu, ve světě nepochopitelných znaků, kombinací čísel a symbolů. Tam se odehrává jeho zájem, jeho skutečný život, mimo obvyklé starosti všedního dne. Čtenář začne odkrývat dramatické události v okamžiku, kdy je jeho svět narušen žádostí manželky o rozvod. Důvodem je jeho

Ilustrovaný příběh o neplodnosti a všem, co s sebou přináší smutek, naději, bezmoc, vztek, černý humor, izolaci, předsudky i sblížení. O tom, jak se z nenormálního stává normální. Pro neplodné, aby se necítili sami. A pro plodné, aby si to dokázali alespoň trochu představit.

Co vše musí pejsci prožít, aby si našli svůj vysněný domov s měkkou pohovkou, stále plnou miskou, mořem lásky? Stačí podívat se do psích očí a zjistíte, že někdy může být taková výprava za štěstím pořádně složitá. Naštěstí jsou psi optimisté a vědí, že pokud se situace nevyvíjí dobře, tak to stále ještě není konec. Čtěte příběhy pejsků, kteří se museli o své místo na slunci porvat.

V povídce Čekání na Lucii zjistíte, že Kaplického knihovna je už postavena, lidé jí říkají něžně Kaplička, Praze to s ní docela sluší a prezident se nemusel kvůli tomu přivazovat k bagru. Petr dostal pěstí na pánském záchodě a stane se hlavní postavou pouliční komedie v povídce Zlatá řeka. Macek v návalu sexuální touhy odsouhlasí sjezd Labské soutěsky, netuší ale, kolik skutečně poteče vody a uvidí

Kde je hranice mezi nevědomostí a záměrnou lží? I v třetím pokračování románu se šestnáctiletá Elena vydá po stopách tragické noci, která změnila osud jedné rodiny. Nacházení odpovědí ale ne vždy znamená úlevu. Michael i Loretta o tom ví své. Vzpomínku na zimní únorovou noc před třinácti lety by Loretta nejraději vymazala z paměti. Po letech se znovu vrací do Itálie. Najde tam však mnohem víc, než

Prozaik Aleš Dostál (*1946) se narodil v Ostravě, vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoval u Lesů České republiky. Je členem Obce spisovatelů a spolupracoval s Československou televizí a Filmovým studiem Barrandov. Zážitky z role profesionálního lesníka a myslivce vtělil do povídkových příběhů, které jsou spjaty s konkrétními hrdiny a krajinou. Jeho nejnovější kniha se

Dva dlouholetí kamarádi a někdejší kolegové-učitelé se už pár let živí poněkud lukrativnějšími profesemi: jeden jako gigolo a druhý jako nájemný vrah. Aby si od svých náročných povolání na pár dní odpočali, vyrazí na řeku Sázavu. Jenomže muži jak známo nepřestávají pracovat ani na dovolené… Takový je náčrt filmového scénáře, pro nějž chce autor stůj co stůj získat otupělého producenta. Nabídne brutální

Příběh ze současnosti starý jako lidstvo samo Rybářská vesnice někde na konci světa, u jezera, které vysychá a zlověstně vyhrnuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic — jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak to všechno další. Raději na to nemyslet. Ale když život začne

Jak je to vlastně s těma zázračnýma pilulkama na hubnutí a byznysem, kterému se tak vznešeně říká wellnes? Připočítejme atraktivní kulisu automobilových rally, umístění některách epizod do exotických destinací a napínavý děj.

Stárnoucí novinář Petr Kříž, jehož posedlostí jsou výtvarná díla ztvárňující zimní výjevy, přiletí do Izraele, kam jej pozval jistý Hanuš Weigl, český Žid, o kterém ale Petr neví zhola nic. Hanuš Petra požádá, aby se vydal po stopách pokladu olomouckého arcibiskupa Theodora Kohna. Také mu sdělí, že Petr po jeho smrti zdědí jisté indicie, jimiž se má při pátrání řídit. Tím odstartuje Petrova cesta labyrintem

Román je zarámován do šestnácti kapitol-dní, během nichž v přítomném čase umírá a je pohřben starý muž, doprovázen a zaopatřen svými dospělými dětmi. Tato situace v každém ze zúčastněných oživuje jejich nedávné i dávno minulé jednání a paměť na činy jejich vrstevníků, potomků a předků (ať už příbuzných, přátel či lidí, s kterými jenom nakrátko zkřížili cestu), z nichž vyrostly současné životní vztahy.

Ráj kreténů pod Řípem, nevržem a neskřípem Ještě hlt nechutné pálenky a ve dveřích do sklepa zastaví vlak, který ji vysvobodí, ale jen na chvíli. Vesmír je bez boha, kuchyň prázdná a v krabici čeká flagelantské náčiní. Ze všech tragédií se nakonec stane jen průvod maškar kráčejících do zapomnění. A život právě teď? Ochotnický kus, cirkus, starý nebo nový, a není nikdo, kdo by dnes večer nebyl přizván.

„Bylo nás pět? Ne, dva,“ vzpomíná Domek pana Stilburyho na dětství žité s mladší sestrou v rodině herečky a spisovatele. Zčásti stylem Škvoreckého humoristické knihy Ze života lepší společnosti si hoch vede deník, což je první částí Domku. Teprve druhá osvětlí, co idylu umožnilo. Kdo osaměle, oddaně a právě uvnitř magického domku píše naše životy. Ano, pan Stilbury... Ivo Fencl pracoval jako učitel

Vzpomínky popisují, jak drsný život měl František Tureček v mládí, během začátku a v průběhu 1. světové války. Zahrnují jeho školní léta v obecné škole, následuje měšťanka, kterou ukončil ve čtrnácti letech. Vzhledem k povolávání dospělých mužů do armády, vykonává na vesnici, kde žije, funkci tajemníka a zároveň obecního bubeníka. Následují jeho učednická léta u německy hovořícího zahradníka. Zlom

\"Díky autismu nejste zákonitě ani sexy, ani geniální matematik, to je jen klišé z filmů,\" vysvětloval Martin Selner ve své prvotině Autismus & Chardonnay. Nyní pokračuje třeba tím, co autismus dovede naučit. \"Začal jsem si uvědomovat, že co se zdá být snazší, nemusí být zároveň správné. Někdy je ve světě autismu prostě správné rajčata ze salátu vyndat, až když je salát hotový, než je tam vůbec nedávat.\"

...a tak zkouším z paluby zamávat či poslat znamení, že zde jsem. Volám ze svého plavidla po někom, kdo by rozuměl, nakláním se přes palubu a odhazuji do moře lahve se zprávami, ale zdá se, že celý nekonečný svět je pustým oceánem, že zde není nikdo, ke komu by zprávy mohly doputovat. Ostatní lodi planet a flotily galaxií nejsou než bludnými Holanďany, vory bez života, nahodile plovoucí vesmírem. Já,

Na okraji vesnice v srdci zapomenutých Rychlebských hor už po generace stojí kamenný dům obklopený alejí vzácných jeřábů, podle kterých se mu přezdívá Jeřabinový dům. Právě do něj se vrací Lucie. Na léto, nebo napořád. Starý dům pro ni v dětství představoval bezpečné útočiště a teď, když se jí život drolí mezi prsty, tu hledá úkryt znovu. Svým návratem Lucie naruší křehkou rovnováhu života místních

Na Šumavu, do Itálie, Kalifornie nebo na Warnemünde. Autem, vlakem, lodí nebo letadlem. S rodinou, čerstvou známostí, zaměstnavateli, ale i sama, jen tak s batohem. Míst, kam se vydat na dovolenou, způsobů, jak se tam dost, a možností, s kým onen čas strávit, je skoro nepřeberně. Co ale mají společného hrdinové povídek deseti soudobých českých autorů, je fakt, že si svůj výlet představovali úplně jinak,

Ve svém čtyřiadevadesátém roce se autor několika desítek divadelních her, románů, memoárománů a filmových scénářů Pavel Kohout rozhodne pod „anonymním pseudonymem“ Pako naskočit znovu do nekončícího štafetového závodu – už se čtvrtou generací literátů a čtenářů doma i ve světě. Zvolí k tomu náročnou „svěrací kazajku“ dramatických i anekdotických monologů, které se vážou ke každému z roků jeho života,

Román Dopisy od babičky není jen klasickým romantickým příběhem. Je náhledem do nitra dvou mladých žen, které se snaží najít si svoje místo v životě. Janě táhne na třicet. Vykonává práci, která ji nebaví a žije v nefunkčním vztahu. A aby toho nebylo málo, právě zdědila starý dům po své babičce. A zatímco se snaží vymyslet, co s domem udělá, začnou jí prostřednictvím notářky chodit záhadné dopisy. Dopisy,