Az antológia az 1980-as évek végétől napjainkig, a szerzők születési sorrendjében, így hosszmetszetében is megkísérli áttekinti a kortárs szlovák líra útját és fejlődését. Olyan költőktől is olvashatnak, akiknek a kor magyar költészetében nem volt és lényegében ma sincs pandanjuk, talán csak Stráľay és Hevier kivételével. A rendszerváltozás körül, illetve az 1990-es évektől indulókkal már felnőtt két-három

Az Egyasszony szerzőjének legújabb tárcanovellái a körülöttünk lévő világról szólnak: nőkről és férfiakról, anyákról és lányaikról, feleségekről és férjekről, gyerekekről és felnőttekről, Nagykörúton innen és túl. Péterfy-Novák Éva éles szemmel fedezi fel a repedéseket a kirakatüvegen, és szókimondóan, ám humorral és empátiával tárja azokat olvasói elé.

Sedm příběhů o důležitých změnách v ženském životě i těle. Sedm různých hrdinek postupně zažívá zmatky dospívání, první lásku, těhotenství, rozchod, zklamání, nenávist i lásku na sklonku života. Každá z nich je jiná, přesto dala autorka všem stejné jméno Ofélie, symbolizující archetyp ženské něhy, lásky, ale i tragiky. Všechny ženy jsou Ofélie a věk na tom nic nemění, říká Irena Obermannová.

\"Az ősz már rágyöngyözött a fákra. A reggeli eső maradéka csurranva csöppent. Ketten ültünk a szobában. - Írhatnál állatregényt, szereted az állatokat. - Elsősorban az ember érdekel, Pista bátyám! - Lehet azt is szeretni - mondta elgondolkozva - lehet! Hallgattunk. Gondolataink belehullottak a csendbe. Aztán előrehajot és rám nézett. - Adj egy cigarettát. Rágyújtott. Arcán elterült az öröm, s közben

A két kötet csak egyben kapható! „Egyszer egy többnapos pilisi kiránduláson, amikor sehol nem volt se vége, se hossza az útnak, csak mentünk és mentünk valahol Dömörkapu és Pilisszentkereszt között az erdőkben, nem lehetett felfogni ésszel, hogy minek megyünk, hová ereszkedünk, hová kapaszkodunk ezeken a hegyeken, és miért nem visznek, mért olyan csöndesek, hogy nekünk gyerekeknek már kiabálni se legyen

Román, či spíše soubor deseti povídek, Moje první sebevražda (2006) je kniha o touhách a přáních, o zapomenuté chuti dětství a mládí, o výchově, která má sílu ovlivnit celý život. Příběhy vypráví osamělý alkoholik, který vyrůstal v protestantské, provinční Wisle a nyní ve svých padesáti letech má pocit, že velkou část svého života promarnil. Zdánlivě komická próza se spoustou slovních hříček je ve

...úsmevné chasidské príbehy z biednych karpatských mestečiek a dedín.

Třetí posmrtně vydaná sbírka Kurta Vonneguta nám předkládá další originální povídky z počátku autorovy kariéry. S působivou jasnozřivostí v nich autor pitvá soudobou honbu za penězi, láskou a věhlasem, která svérázně formuje osudy jeho postav. Brilantní technik George se tak rozhodne pro dráhu obchodního cestujícího, která mu umožní žít se svou mluvící lednicí Jenny, mladá, idealistická sekretářka

Druhá kniha autora (1952) zahŕňa poviedky, ako Trpezlivý chlap, Vŕtačka nestačila, Človek nikdy nevie a iné.

Sočasná Čína nabízí nepřeberné množství překvapivě silných příběhů. Tento výbor sedmi různorodých, velice živých a humanistických povídek sestavil znalec čínské literatury 20. století, prof. Ma Bing. Kniha přináší vhled do toho nejlepšího z povídkové tvorby osobitých spisovatelů mladé a střední generace. Autoři: Li Hao, Yi Zhou, Zhang Chu, Ma Xiaotao, Zheng Xiaolü, Da Touma, Wang Suxin. Překladatelé:

Povídky o povedeném tatínkovi, mamince, bratrech, o dětství prožitém v těžké době války s židovskou hvězdou na kabátě, o rybách, přírodě, vzácných lidských vztazích. V útlém svazku nazvaném Jak jsem potkal ryby (1974) Ota Pavel vědomě navázal na úspěšnou sbírku Smrt krásných srnců (1972). Opustil definitivně svět sportovců a sportu a vrátil se opět do krajin svého dětství a mládí na Buštěhrad, na Berounku,

Darvasi László évtizedek óta az egyik legjobb elbeszélő, Az év légiutas-kísérője pedig igazi mesternovellákat tartalmaz. A történetek helyszíne legtöbbször a magyar vidék, ahova elköltözött, de elszakadni képtelen felnőttek térnek vissza újra és újra, ahol a különböző generációk nem értik meg egymást a legváltozatosabb módokon. Az írásokban mégis ott kísért mindig a humor, a komor helyzeteken is átüt

\"Legerősebben erre emlékszem vissza: erre a mámorra, ami elfogott lassan. Hogy beszélhetek. Senki nem látja az arcomat. Mindent elmondhatok. Ismeretlen, félig elfeledett szavak, fogalmak, nevek jutottak az eszembe. Mint aki börtönből jön, ahol egy életen át hallgatott. S berúg attól, hogy beszélhet. S valaki hallgatja. Soha nem tudtam, hogy ilyen csodálatos dolog a beszéd.\" (Bébi vagy az első szerelem)

V kulisách Itálie 16. století a na pozadí skutečných událostí se odehrávají osudy dvou žen stejného jména - Giulie Farnese. Příběh o věčném hledání krásy a smyslu života se naplní v tajemném parku Bomarzo u Viterba. Jeho zakladatel Vicino Orsini nám tímto zanechal poselství, které se do dnešních dnů nepodařilo spolehlivě rozluštit. Rodiny Farnesů a Orsiniů se v jednotlivých epizodách povídky setkávají

Tento výběr nesahá po autorech, kteří bývají přiřazováni k sociálně realistickému zaměření, zajímají ho kratší prózy s příběhem, a to zakotveným v domácím prostředí. Sedmadvacet příběhů, odehrávajících se na slovinské půdě a převážně po druhé světové válce, sedmadvacet rozličných stylotvorných postupů, svým způsobem poplatných tomu či onomu vývojovému období slovinské literatury, byť se tu zaroveň

\"Létezik ott egy Hold völgye nevű hely. Olaszul Valle della luna, micsoda név, muszáj odamenni, teljesen belelkesedtek az ötlettől. Nem ellenőriztem, van-e ilyen hely, biztos, mert mindketten emlegették, és mondom, elvarázsolódtak már a névtől. Eszembe jutott mindjárt, mert önkéntelenül is szoktam akadékoskodni, hogy ha van is, talán tényleg csak egy sima völgy. Hogy lehet ott praktizálni? Nem szóltam

Že chytat ryby je nuda? No to se teda, vážení, mýlíte. U vody je tak, jak si to zařídíte. S touto knihou nakouknete k vodě, do houští, do rákosí, na mělčiny i do hlubin, vyhřejete se na sluníčku, posedíte ve tmě, promoknete v dešti … ale nudit se nebudete. Přečtete si povídky o tvorech zdržujících se ve vodě a okolo ní, o radostech a strastech obyčejných človíčků, domnívajících se, že umějí chytat

Patnáct různých příběhů, patnáct různých hrdinek, které se často jeví jako jedna a tatáž osoba. Soukromá dramata na pozadí převratných společenských změn ve střední Evropě na konci 20. století. Krisztina Tóthová (1967), jedna z nejznámějších a nejuznávanějších maďarských autorek současnosti, zavádí čtenáře do důvěrně známého světa, jenž je stejně jako celé toto období plný nejistot, vášní, nadějí i

Povídkový soubor předního romantika, mistra mystifikací, hororu i hlubin lidské psychiky. Poe v něm uchvacuje mnohotvárností a nápaditostí svého talentu, jehož se čas ani v nejmenším nedotkl.

A szerkesztő anya és a tudósember apa másodszülött lánya a szavak szeretetét az anyatejjel szívta magába. Kiskamaszként egy-egy mozizás után az édesapja leültette, és kérte, mesélje el a látottakat. Az első három-négy kapkodó mondat után azonban leállította: ,,Na, most kezdd elölről, édes lányom, mert ebből egy kukkot sem értek! Öt összetett mondattal meséld el a száz percet!\" Ebből két dolog sülhetett