I když se dítě narodí do prostředí plného nejhrubší agrese, kde se samo stává obětí násilí a sexuálního zneužívání a kde musí denně řešit nedětské starosti, neznamená to, že se jeho životní dráha nemůže změnit. V případě autorky to byla všímavá sousedka, kdo zasáhl do jejího osudu: nabídla jí nový domov, stala se její pěstounkou, dokázala vlídnou důsledností a se srdcem na dlani překonat přízraky,

Příběh politického poradce a spin doctora Viktora Langa se odehrává v bludišti mocenských vztahů. Novela sleduje osudy několika aktérů, kteří se s odlišnou motivací pohybují v politické aréně. U někoho hrají hlavní roli peníze, jiný je nenapravitelný sukničkář, další prahne po moci, jako by to byla droga. Může být vůbec politika dlážděna dobrými úmysly? A jak vypadá anatomie moci? Investujte svůj čas

Jaké je to žít s krávou? Dojit ji každý den, chodit na pastvu, starat se o ni? Má to nějaký smysl, když v supermarketech na vás čekají hory jogurtů, tvarohů a mlék v dokonalých baleních? Tereza Říčanová žije život, do kterého se většině z nás nechce. Je nepohodlný a náročný, vstává se v něm za úsvitu, a když je to třeba, pracuje se do úmoru, dny získávají rytmus podle ročních období a krmení... Soužití

Prozaická prvotina Martina Ryšavého. Tematizací konfliktu mezi touhou hlavních postav po \"tulácké\" nezávislosti a osudovými následky, k nimž je dovádí spříznění volbou, i osobitě vyhraněným jazykem předznamenává tato próza jíž charakteristicky syžet a styl Ryšavého velkých románů - Cest na Sibiř (2008) a Vrače (2010), oceněných mj. v soutěži Magnesia litera. (Z literární a filmové tvorby Martina

Šílenec a Silence byli během normalizace přátelé na život a na smrt, po sametové revoluci se však jejich životní cesty začaly rozcházet, až se nakonec rozdělily zcela. Na pozadí neobvyklého přátelství hledá nový román Martina Fendrycha odpovědi na otázky, jež jsou příznačné pro naši současnost, i na ty, kolem kterých krouží literatura v podstatě od nepaměti. Kam až člověk dokáže zajít, aby dosáhl svého?

Prvotina, texty z let 2008-2017 jsou jakýmisi intimními dialogy z míst, kde se vnitrozemí hlučné, obsesivní každodennosti vzdává své gravitace a otevírá se prostor kontemplativnímu přešlapování, tápání a ponoru.

Příběhy zachráněných psů ze spolku pro opuštěná a týraná zvířata Dočasky De De psané s notnou dávkou ironie a humoru pohledem jejich dočaskářky Olgy. Dočaskář – to je uklízeč a analytik vyprazdňování někoho jiného, vypravěč věty „všechno už bude dobrý,“ pravidelný řidič na veterinu a ten, kdo to auto potom uklidí. Nosič, krmič, sdíleč postele, domova a vlastních nervů. Naklepávač polštářků po kastraci,

Když se dozvíš, že máš rakovinu, začneš se měnit, a to nejen fyzicky. Zaměříš se na sebe a to je správně. Musíš a chceš si roztřídit myšlenky a priority. Pak se ukáže, jaký jsi vlastně člověk, a jací jsou tví příbuzní. Začneš oddělovat zrno od plev, přestaneš se tolik všeho bát. Začneš vzpomínat, jaký byl tvůj život doteď. V mém případě tohle všechno vyústilo v potřebu napsat knihu – formou mírné humorné

Prozaický soubor Štěstí napodruhé se časovým i tematickým obloukem vrací o šedesát let zpět. Jednotlivé prózy totiž pocházejí z krabic náhodně nalezených ve sklepě pod schody, kam je kdysi ukryla Jitka Stránská, aby manželovy texty uchránila před příslušníky StB při domovních prohlídkách. Na základě těchto rukopisů vznikl pozoruhodně vrstevnatý text, kde se úsporný jazyk povídky Flašinet a zejména

Autorka zachycuje svět svýma očima a přenáší ho na papír přesně tak, jak ho sama z pohledu šestnáctiletého teenagera vidí. Někdy mluví přímo o sobě, jindy o druhých a empaticky se pokouší proniknout skrze řádky ke každému čtenáři a ujistit ho, že nikdy v ničem není sám. Ať už mluví přímo k němu, nebo ke smyšlené postavě v textu. Každičká z myšlenek představuje důležitou část emočně silného příběhu,

Serafína je šestnáctiletá holka se sluchátky v uších a hlavou plnou snů o návratu do jižní Itálie, kde se narodila a kde zůstal její tatínek, babička i moře a sad plný olivovníků. Od svých sedmi let žije v Praze s mladší sestrou a matkou, se kterou se v jednom kuse hádají a která oběma svým dcerám zakazuje jakoukoliv návštěvu jejich rodné země. Co Serafíně v životě chybí, snaží se hledat v knihách

„Je až neuvěřitelné, kolik může žít v malém městečku bizarních postaviček...“ podivuje se v úvodu jedné ze svých mikropovídek kunsthistorik a kurátor Jiří Machalický. Pochopení pro lidskou výstřednost a podivínství se promítá do souboru krátkých próz, které ve svém celku tvoří osobitý depozitář kuriózních zážitků a vzpomínek. Úsporně načrtnuté obrázky lidí a situací, které autorovi od mládí utkvěly

Autor knihy povídek Tady a tam vypráví zvláštní příběhy, který zachycují svět i s jeho logikou nerozumění... Na pozadí často záměrně nedopovězených příběhů vstupují na scénu metafyzické stroje, které vnášejí do děje nepředvídatelné zvraty. Proti tradičnímu prostoru jednotné zkušenosti, kde jako nástroj srozumění slouží archetypy a univerzální symboly, stojí skrytě segmentarizovaný prostor globální

Příběh Saši, bývalé novinářky, dnes profesorky na vysoké škole, a Roberta, německého lékaře se soukromou praxí, se odehrává střídavě v Čechách, Německu a Chorvatsku. Společnou láskou obou je Robertova dvanáctiletá dcera Kate, která žije se svou matkou v nové rodině. Silný a vášnivý vztah mezi Sašou a Robertem, jenž je i v jejich pozdním věku plný zvláštností a sexu, však nekončí happy endem. Časem

Příběhů o závislostech bylo napsáno již hodně. Tato kniha je výjimečná tím, že pojednává nejen o drogově závislých, ale i o tom, jak může drogově závislý člověk zničit sebe i své nejbližší. Jak můžeme být závislí na drogách i na jiných lidech. Jak s námi druzí mohou manipulovat, aniž si to uvědomujeme. Proč nám mohou ubližovat a my si to necháváme líbit? Protože si nedůvěřujeme. Chceme být milováni.

Další kniha Aleny Vitáskové nás nevšedním způsobem vtáhne do světa zhýralých mladých lidí z bohatých rodin, jejichž jedinou zábavou je likvidace úspěšných osob prostřednictvím otce jednoho z nich – Jájinka. Ten přesvědčí svého otce, jak by se dal vyměnit celý státní aparát. Uvede tak do chodu celý sled událostí, který přivede jeho rodinu do vězení. Jen on sám se uklidí do bezpečí… V pozadí celého příběhu

Na malém městě, jako jsou Vlčice, ví skoro každý, kde se co šustne, ale sestry, dvojčata Klára a Gábina, to vědí do puntíku. A strašně rády do všeho strkají nos, což nelibě nese soukromé očko David Holzman, který si v nedalekém okresním městě založil výnosnou detektivní kancelář. Všetečné sestry tentokrát znepokojí záhadná blondýna, která se jednoho dne objeví ve Vlčicích. Je jí okolo třicítky, nastěhuje

Petr Borkovec vypráví pěkným jazykem, přitom obyčejně a jednoduše k pochopení. Má bohatou slovní zásobu a žádná věta se neopakuje. Ačkoli některé povídky obsahují mnohem zajímavější příběh než jiné, atmosféra je cítit z každé stránky. Čtete - a i když máte sto chutí četbu prokládat jinými knihami, nakonec to ani jednou neuděláte. Právě v tom spočívá tajemství Borkovcových próz. Jak píše kritik Jan

Ludmila, Amálie, Věra. Tři ženy, které kromě samotářství spojuje i rodinné tajemství, z něhož zná každá jenom střípek. Nejmladší Věra se snaží hádanku rozluštit: Proč její babička Ludmila nikdy nevychází z bytu? Proč se její matka Amálie schovává v rozpadlé usedlosti? A kdo je vlastně stará Škrlandová – přízrak, nebo skutečná osoba? Hledání odpovědí vede až k jednomu dávnému létu, kdy se spustil řetězec