Zoufalý hrobník, jenž hledá ztracený řád, zoufalý komorník, jenž se rozhodne pootočit kolem osudu, zoufalý poeta, jenž touží napsat báseň, anebo zoufalý pracovník pohřební služby, jenž se chce alespoň jedinkrát v životě zviditelnit. Ti všichni by potřebovali Daidalova křídla z peří a vosku, aby mohli odletět tam, kde chtěli celý život být.

Současný přední znalec Haškova života a díla Sergej Solouch přichází ke čtenářům s knihou, která vznikla šťastným spojením různorodých literárních žánrů. Základem je mozaika soukromých, dosud nepublikovaných nebo málo známých dopisů Jaroslava Haška a Jarmily Mayerové.

Jak už podtitul Shrnutí napovídá, autor, Ivan Binar (1942), bilancuje své působení v literární oblasti a nabízí čtenáři průřez tvorbou kratších próz propojených poezií od sedmdesátých let až po rok 2019. Texty jsou řazeny chronologicky; vznikaly ve Vídni, Mnichově, v Praze a ve Vlkovicích (Slezsko). Některé byly publikovány v exilových časopisech, jiné v časopisech doma, většina však má v tomto svazku

Dílo Leonida Ivanoviče Dobyčina (1894–1936?) je v posledních letech (znovu)objevováno nejen v Rusku, ale i za jeho hranicemi. Za života autor vydal pouze tři útlé knihy: povídkové soubory Setkání s Liz (1927), Portrét (1931) a román Město En (1935). Nepřijímal většinové vzorce chování a v realitě carského Ruska i Sovětského svazu nacházel množství groteskních rysů, demaskujících oficiální ideologi

Jak se vyrovnat s životem, když se narodíte na prahu komunistického puče osmačtyřicátého roku a následujícího hororu totalitních padesátých let? Jak si vytvořit vztah k domovu, máte-li matku cizinku a otce, jenž se cítí jako Rakušan staré monarchie a svým židovským i buržoazním původem nese stigma třídního nepřítele?

Většina prozaického díla Vladimíra Mikeše (1927), loňského laureáta Státní ceny za překladatelské dílo, dosud zůstává v rukopise. Po prvotině Zmizení (Československý spisovatel 1969) stihl vydat už jen Zednickou novelu (Melantrich 1974). Psaní prózy se autor, zcela stranou vší pozornosti, věnoval během celých 70. a 80. let.

Pokud se první prozaický text básníka Daniela Hradeckého nazýval Trosky jednoho deníku, jeho nová próza by mohla směle navazovat podtitulem Trosky jednoho románu. Trojici jazykově vybroušených, kratších próz naplňuje svědectví o souboji jedince s existencí na okraji, a to nejen společenského vyloučení, ale i oné ontologické propasti.

Nárazový tón zvonu A1 Mileny Fucimanové se skládá ze sedmi vzájemně propojených příběhů, které spojuje jedno místo a podobný problém. Každá z postav prožívá své vlastní bolavé střetnutí s těmi, které miluje.

Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá.

Druhý svazek spisů přináší všechny povídky z prvního vydání knihy Nevěsta, v exilu vydanou povídkovou knihu Hlavou proti zdi, texty publikované pouze časopisecky a zejména dosud nevydané povídky z autorových rukopisů. Ve svých prózách se Grosman vrací na Slovensko doby meziválečné a válečné, zachycuje poválečnou všednodennost a evokuje život v Izraeli v letech sedmdesátých.

Groteska Bakšiš se původně měla jmenovat Báj. Jakoby spisovatel chtěl naznačit čtenáři, že příběh, který nám vypráví, je dílem anonymního vypravěče.

Který český román obsahuje milostný příběh rozepjatý od cynismu k osudovosti, přitom je humorný, ironický a posléze se promění v kriminální drama vrcholící odvěkou otázkou zrady a pomsty, mravního selhání a trestu? Jeho hrdinku obklopuje téměř neproniknutelné tajemství… Odpověď je jediná: jde o Škvoreckého Lvíče.

Kdo je lepší – Elán, nebo Jasná páka? Čemu víc obětovat – individuální svobodě, nebo domku v satelitu?

I když se vydáte po vlastních stopách, sami sebe nenajdete. Román o návratech a neshledáních Hlavní rovinu vyprávění tvoří melancholický příběh novináře Pavla Klimeše, který se na prahu středního věku rozvádí, ztrácí rodiče a ocitá se v situaci, která ho nutí hledat nové životní cesty i cíle.

Když jsme před časem anoncovali Aeskulapovu čtvrtou kapsu, která měla čtyřdílný soubor medicínských historek uzavírat, mýlili jsme se. Respektive mýlil se autor MUDr. Svatopluk Káš, který se domníval, že po posledním, čtvrtém dílu bude jeho archiv příběhů beznadějně vyčerpán.

Téma atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zpracovává Lubomír Kubík ve své knize románovými prostředky. Drží se všech dostupných historických faktů o dané události, avšak jak naznačuje sám název románu, nově se zamýšlí nejen nad společensko-politickými okolnostmi atentátu, ale i nad vnitřními pohnutkami jeho přímých aktérů.

Ve své knize autor zachycuje víc jak tři čtvrtě století života plného \"hopů\", řečeno jeho vlastními slovy. Života muže, kterého osud položil do zlaté kolébky bohaté, staropražské rodiny s německým personálem, aby se mu za to v dalším běhu času a společenských proměn náležitě pomstil.

Radima Kopáča a Jana Nejedlého spája literárna kritika, publicistika a editorská činnosť. V súčasnosti sa stretávajú na portáli českej literatúry www.czlit.cz.

Bílý klaun je sbírka fejetonů a jiných krátkých textů, z nichž mnohé spisovatelkaLenka Procházková (dcera prozaika a scénáristy Jana Procházky) publikovala v novinách a časopisech. Některé texty však vycházejí v tištěné podobě poprvé.