State o scénografii.

Přestože většina z esejí již byla dříve publikována (a to vesměs na stránkách časopisu Svět a divadlo), jejich seřazení do jednoho svazku ukazuje autorovo konzistentní myšlení v širších, filozoficko-politických souvislostech, a současně dává obraz o divadle a společnosti v této době. Při souborném čtení také vynikne jedinečný autorův styl kombinující formulační preciznost se specifickým (anglosasky

Většina pozornosti při výchově tanečníka je zaměřena na fyzické atributy tance. Zanedbáním psychických aspektů však může dojít k negativnímu ovlivnění tanečních výsledků – tedy k horším výkonům.

Studie o novodobém vypravěčství, která se opírá o teorie orální kultury, autorského herectví a psychosomatické kondice. Základním inspiračním zdrojem jsou především učení J. Waltera Onga a Ivana Vyskočila, varšavský mezinárodní festival vyprávění a činnost polského souboru Studnia O. Součástí studie jsou také portréty reprezentativního výběru současných evropských vypravěčů.

Je skutečně s podivem, že české prostředí prozatím dílo a působení Antoina Viteze do značné míry ignorovalo. Estetika jeho inscenací a jeho myšlení o divadle přitom přesahují ryze francouzský kontext a rozvíjejí otázky spjaté s evropskou činohrou a její tradicí obecně: podvojnost divadla dramatu a divadla hereckého mimování a tzv. velké a malé činohry; divadlo jako umění konvence a stylizace, které

Revolučná herecká teória, ktorú vypracoval Stanislavskij a rozvinul Strasberg , významnou mierou ovplyvnila súčasné herecké umenie. Svojej knihe zasvätil Strasberg posledných desať rokov života, aby v nej raz a navždy vysvetlil, v čom Metóda vlastne spočíva a ako funguje, a aby rozpovedal príbeh jej vzniku a ľudí, ktorí sú s ňou spätí.

Aká je umelecká spolupráca a nadväznosť po definitívnom rozdelení Československej republiky? Akým spôsobom sa udržiavajú vzájomné väzby a do akej miery nachádzajú dnes umelci uplatnenie v krajine, ktorá bola kedysi ich spoločnou vlasťou?

V pořadí již třetí sborník ukázek prací studentů katedry scenáristiky a dramaturgie FAMU je mnohočetnou pozvánkou ke společnému snění o budoucích filmech. Tyto fragmenty snů však již mají svůj řád, jsou pokusem o jejich výklad, jsou již dovedně a poučeně psány jazykem srozumitelným nejen zasvěcencům z řad filmařů, ale i všem, kteří se zajímají o proces, který předchází vzniku filmového díla.

Kniha je věnována památkám na osobnosti českého divadla ze sbírek Národního muzea. Po úvodní historické stati přináší obrazový katalog vybraných sbírkových předmětů, dále soupis všech památek na osobnosti spjaté s českým divadlem a medailony těchto osobností.

Choreograf a pedagog Daniel Wiesner přibližuje v této knize tvůrčí proces při hledání ideálního tvaru inscenace Macbeth. Autor nepovažuje tento proces za jedinou a zaručenou metodu, jak realizovat projekty tanečního divadla, ale skrze svou knihu se pokouší předat mladším kolegům zkušenosti, které při tvorbě celovečerních projektů tanečního divadla získal.

Autorka charakterizuje svou knížku jako „pokus o využití francouzské zkušenosti po český přednes a jeho pedagogiku“. Od konfrontace českého a francouzského přístupu k uměleckému přednesu přechází k mystickým i zcela technickým souvislostem básnické tvorby a interpretace, přičemž své osobní herecké zkušenosti poměřuje se zkušenostmi jiných, reflexemi básníků nad vlastním dílem, svědectvími překladatelů,

Zkušený psycholog při zkoumání scénické - a především herecké - tvorby - využívá nástrojů vlastní profese, aby mohl z pozice scénologie zaměřené na scénické projevy v umění i v každodenním životě analyzovat klíčové problémy: spoluprožívání okolního dění za pomoci empatie, uchopování dění přes vlastní tělesné prožitky, tedy vnitřně hmatově, psychologickou distanci od předmětu naší pozornosti (tedy např.

Kniha zahŕňa väčšinu textov, ktoré Jan Schmidt napísal o divadle alebo o témach, ktoré sa divadlatýkajú.

Zborník príspevkov prednesených na sympóziu \'Josef Kajetán Tyl a česká (divadelní kultura)\', které se konalo v septembri 2006 pri príležitosti stopäťdesiateho výročia smrti veľkého českého divadelníka.

Kniha o českých loutkách inspirovaná uměním Josefa Skupy, Vojtěcha Suchardy, Františka Tvrdíka, Jiřího Trnky, Vojtěcha Cinybulka, Václava Havlíčka, Bohumíra Koubka aj. V krátkém textu se autor rozpovídal o loutkařských souborech, o jejich zakladatelích, dramaturgiích, režisérech, vodičích loutek, recitátorech i skladatelích scénické hudby.

História medzinárodnej výstavy scénofrafie a divadelnej architektúry. Formou kroniky sú tuchronologicky zachytené udalosti, ktoré jednotlivé ročníky sprevádzali od roku 1967 do roku 2003.

Známá autorská dvojice Slávka Kopecká a Jiřina Bohdalová sepsaly knihu textů s názvem Fenomen Bohdalka k životnímu jubileu skvělé herečky a moderátorky Jiřiny Bohdalové. FENOMEN BOHDALKA.

Knihu tvoří analýzy vybraných inscenací polských režisérů převážně z období posledního desetiletí. Je rozdělena do čtyř kapitol, sledujících různé podoby a proměny identity a jejího divadelního zobrazování, které autor považuje za vlastní současnému pohybu v polské činoherní divadelní kultuře.

Peter Uher absolvoval štúdium bábkarskej réžie adramaturgie na DAMU v Prahe. Pôsobil ako režisér v KBD Banská Bystrica a v ŠBD Bratislava, externe pracoval v STV, kde autorsky a režijne pripravil niekoľko inscenácií a seriálov pre deti (Neporaziteľná Vilma, bližšie než najďalej, Stalo sa pozajtra), od roku 1984 pracoval v Schwarzes Theater Zürich, neskôr v Schwarzlicht Theater Augsburg ako režisér,

Autobiografický text významného českého herce - ve formě autentického dopisu - představuje autorovo stylistické mistrovství.Životní zkušenosti, sebeironie, působivá vnímavost, osobitý humor a nadsázka ukazují na hluboký cit, humanitu a myšlenkové bohatství Miloše Kopeckého. Své zakotvení ve společenském kontextu dokládá neotřelým pohledem na dobovou situaci, originálními úvahami, srozumitelnou kri