Potkat místa jako jelena na cestách je vzácné, ale podaří-li se to, otevře se nám jemný svět. Jak chodec-básník jde, ožívá před ním sama krajina i krajina vzpomínek. Vyjeví v drobnokresbě, a přesto jasným básnickým gestem, že je důležité se zastavit, abychom cosi dohledali, a než se vydáme dál, pochopili smysl svého spočinutí. Je to kniha o putování - do sebe, s rozhlížením se a upamatováním. Chodec

Básnická sbírka českého básníka, muzeologa, překladatele, výtvarného kritika a historika umění. V poválečném období se objevilo jen málo temnějších autorů, než byl Antonín Bartušek. Skutečné se zde s neskutečným potkává zcela přirozeně, život musí být stále silněji konfrontován se smrtí, ale ne ve výbušném a heroickém gestu. Spíše v tichosti, v neustálém a trvajícím zápasu, budícím otázky. Konečný

Kniha ze všech období Žáčkovy lyrické básnické tvorby otevírá cesty do hlubokého vesmíru, který se rozpíná v lidské duši. Zde se odehrávají zázračné proměny všedního světa a jeho splynutí s poezií. Krása a láska se potkávají s rozumem, fantazie s myšlenkami o smyslu lidského života a básnickou řečí je vysloveno i to, co oči nevidí. Být srozumitelný je výsadou básníků, kteří to umějí.

Zná všechny řeky na světě, jejich délky a počty přítoků. Zná města, kterými tečou, pamatuje si množství oblouků jejich mostů...

Návrat Anežky Přemyslovny psal Josef Tomáš v Melbourne v letech 1996 až 1999 pod dojmem jedné ze svých návštěv Prahy, když více než dvacet let nebyl ve své vlasti vítán. Při pohledu na město si uvědomil jeho stále živou historickou kontinuitu se všemi hrůzami i krásami. Svou roli zde možná sehrálo i svatořečení Anežky Přemyslovny, k němuž došlo nedlouho předtím (12. 11. 1989). Ve dvojí dějové linii

Osmá sbírka bytostného milostného civilisty a nejstaršího básníka Dauphinu (ročník 1934)

Ve své druhé básnické knize se Jan Škrob zabývá napětím mezi skutečností a fikcí, rozbíjí stěny mezi různými světy skutečnými a neskutečnými až tam, kde toto rozdělení přestává dávat smysl. A někdy právě mýtus, psychedelická vize, počítačová hra proniká nejpřesvědčivěji a nejjasněji k podstatným otázkám a bolestem světa. Škrob odmítá poezii jako psaní \"o něčem\", sama poezie se mu stává realitou,

Existují okamžiky, kdy se člověku zhroutí svět. Do jeho života vstoupí utrpení a věci už nikdy nejsou takové, jako předtím. Otázky bez odpovědí ovládnou jeho mysl, dosavadní jistoty mizí, člověk všechno ztrácí, ničemu nerozumí a ptá se: proč? Přesne o těchto okamžicích je biblická kniha Jób. Hlavní hrdina ztělesňuje nejhorší katastrofy, jež mohou lidskou bytost postihnout. Starověký text hledá jejich

Málokdo z české literatury se dokázal hlídat tak důsledně, aby nepsal zbytečně. A málokdo do svého psaní investoval tolik ze svého života jako Zuzana Brabcová. Dokladem je i její finální kniha Voliéry — intimní deníková výpověď o neuroticky přecitlivělém vnímání světa kolem nás. Jako v jejích předchozích dílech, i zde uhrančivě působí práce s jazykem, pulzujícím od strohého záznamu po výsostnou metaforičnost,

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný fi lozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho

Kniha Týdenní předčasnosti je průhledem do soukromě vnímaných událostí jednoho roku, který se lišil od ostatních tím, že byl předznamenán předpovědí konce světa. Autor tuto zvláštnost rozehrává do obecnějších dějinných perspektiv, z jejichž nadhledu prochází běžnými životními situacemi. V jeho pravidelných záznamech se tak tyto situace dotýkají něčeho, co zaměstnává lidskou mysl bez ohledu na senzační

Leden se šklebil jak Lenin, právě jsme směřovali do podzemí, odkud je nejlepší výhled do kraje, když se přišlo na to, že život je nesmysl, a basta, museli jsme si o tom vážně promluvit, museli jsme se s tím naučit žít a pracovat, psaní ovšem v nesmyslnosti překonává všechno, psaní zkrátka a dobře korunuje vola, už neandrtálcům to bylo jasné, neandrtálci zkrátka spálili všechny knihy v dělohách svých

Sbírka básní o tom, co MÁMY denně zažívají a jak si (ne)umí se vším poradit. Básně, které pobaví, pohladí i ukonejší. Svět MÁM je různorodý a pestrý. MÁMÁM jsme všichni vděční za život a právě především ten tato sbírka oslavuje! A to nejméně tak, jak MÁMY oslavují každé kafe a hlídání svých potomků. Co si budeme namlouvat… Pohromy i štěstím nabité chvíle, eskapády i vzlety! MÁMY, tak na zdraví!

Sbírka Bořivoje Petráka obsahuje 58 básní, které jsou doprovázeny fotografiemi soch a plastik Radka Andrleho. Autor o své básnické sbírce píše: „První opravdovou báseň jsem napsal, když mi bylo šestnáct. Ještě v ní bydlel Rimbaud, ale byla už moje. Byla o lásce a touze – o lásce, co proklouzla mezi prsty. Můj otec měl velkou knihovnu a v ní měla poezie významné místo. Někteří básníci mi byli blízcí

Nová třívětá lyrická kompozice básníka, hudebníka a rovněž příležitostného výtvarníka přináší na rozdíl od předchozích, \"utěšených, vláčně plynoucích básnických obrazů\" (Petr Andreas), známých z Lorencových sbírek Bezdomovci duše, Jízlivosti aj., verše deziluzivní a současně výrazně se vztahující k rozkolísané přítomnosti, která vytěsňuje poetické principy a etos krásy na okraj pozornosti.

Jiří Šotola coby autor veršů je v současnosti spíše relativizován, ne-li úplně přehlížen. Přitom jeho básnická tvorba provokuje i tím, co o ní dodnes vlastně spíš jen tušíme a co v ní na nás ještě čeká k objevení. Strach, úzkost i sarkastická nota jsou narovnávány a doplňovány ideálem, snem, budoucností. Kontrast i polemika (mnohdy se sebou samým) vede básníka pomalu, ale jistě k výraznému teatrálnímu

Tato sbírka básní je o temných dobách se světlými chvilkami a o naději v lepší zítřky. O emocích, které prožívá více a více lidí. O pocitech jako osamění, smutek, prázdnota, deprese, úzkost, sebevražedné myšlenky nebo existenční krize, které zažil snad každý a je důležité o nich mluvit. Sbírka je prokládána milostnými verši. V neposlední řadě jsou v ní i básně o kruté realitě života, falešných a nepřejících

Dárková fotografická publikace, která spojuje vynikající a často lehce erotické fotografie Jana Šroubka s verši Jana Velíška. Předmluvu ke knize napsal Jiří Suchý.

Každý z nás má nějaké jméno. Jsme zvyklí vídat ho v určitý den v kalendáři a rádi našim milým a přátelům v den jejich svátku přejeme. Když se Vlastimil Šantroch, zvaný Shaana, rozhodl napsat na každé jméno v kalendáři báseň, uvalil na sebe velkou řeholi. Tím spíš, že básně – limeriky – psal na aktuální jméno každý den po probuzení. Mnozí by časem podobný projekt vzdali, ale Shaana vytrval. Díky tomu

Třetí kniha autorské dvojice Jiří Weinberger (texty), Petr Wohl (ilustrace). Jejími předchůdci jsou Jak stalagnát! a Anebo jen nezvyk? V knize jsou na rozdíl od předchozích ilustrace z větší části barevné – předlohami k nim byly olejomalby Petra Wohla.