Kniha shrnuje takřka padesátileté zkušenosti prof. Evy Stehlíkové s inscenacemi antiky na dnešní scéně a zabýváse tím, jak se antickému dramatu v našich zemích dařilo a daří.

Autorský kolektiv: Jana Soprová, Michal Zahálka, Karel Král, Jan Vedral, Walter Nagy, Vít Pokorný, Petra Hanušková, Klára Fleyberková, Petra Lásková, Eva Kyselová, Zuzana Augustová, Daniela Jobertová (ed.), Jan Jiřík, Eva Daníčková, Marcela Magdová, Vladimír Fekar, Martina Schlegelová, Marie Špalová, Jana Špalová, Tomáš Kobr. Fenomén scénického čtení, jemuž je věnována monografie s výmluvným názvem

Úvahy a štúdie Pavla Uhra pod názvom Zo života bábok sa zaoberajú témou umelého človeka, jeho archetypmi od antiky až po súčastnosť s uvedením zdrojov z literatúry, divadla, filozofie a výtvatného umenia. Autor v texte zachováva členenie a historickú postupnosť i hierarchiu pri charakterizáciach Homukulov, humanoidov, androidov a bábok.

Novinka nakladatelství divadelní literatury Pražská scéna vychází jako 14. svazek edice Režie, která se stala jakousi galerií současné české divadelní režie. Nabízí pohled týmu autorů pod vedením Marty Ljubkové na novou nastupující generaci výrazných divadelníků, kteří jsou spojeni s Katedrou alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, neboli tzv. „alternou“. Kniha přináší vlastní studie tvůrců

Publikace České loutkářství – Tradice a kontinuita je výsledkem dvouletého týmového výzkumu (2021–2022), jehož hlavní inspirací se stal zápis českého loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO v roce 2016. Ke zkoumání české loutkářské tradice a jejích fascinujících a dodnes inspirativních proměn se připojily dvě desítky osobností z tuzemského loutkářského světa, jak teoretici a historici,

PRÍBEHY TELA je kniha, ktorá môže upútať bežného čitateľa, ako aj študenta anatómie. Informácie v nej môžu využiť tanečníci, umelci, športovci, terapeuti, ktorí sa venujú práci s telom, maséri, učitelia aj jednotlivci so zraneniami alebo s osobitným záujmom o spoznávanie svojho tela.

Kniha představuje tři Handkeho divadelní texty z různých období tvorby, jejichž spojníkem je svět mezi samotou a láskou, ostychem z lidí a slávychtivostí, jazykem, filozofií a politikou, mezi snem a světem.

Ukončením niekoľkoročnej práce kolektívu renomovaných slovenských teoretikov a historikov v oblasti divadla pod vedením Vladimíra Štefka sú dlho očakávané Dejiny slovenského divadla Divadelného ústavu. Prvý zväzok, Dejiny slovenského divadla I., poskytuje koncentrovaný a prehľadný obraz o vývinových tendenciách slovenskej divadelnej tvorby na profesionálnych javiskách do roku 1948, zachytený na primerane

Jak se dívat na svět, na život, na události, na situace a na lidské konání? – Jako na divadlo.

Otakar Roubínek (1934–1992) byl významný český herec a především dramaturg, divadelní vědec a učitel. Jako herec působil v Beskydském divadle v Novém Jičíně, v tehdy gottwaldovském Divadle pracujících a v Nedivadle Ivana Vyskočila.

„Dramaturgie je činnost na pomezí.“ Výrok J. Císaře, jednoho ze svých učitelů na DAMU, vzal autor této knihy, dramatik a dramaturg Jan Vedral, doslova. Na pomezí mezi scénou a literaturou balancuje po celých téměř čtyřicet let svého působení v českém divadle.

Gérard de Nerval, dramatik, prozaik a básník, jedna z nejvýraznějších osobností francouzského romantismu, se jako správný romantik vzpírá rigidnímu zařazení: z představy sympatického, dobráckého a výstředního básníka pařížské frenetické bohémy se rozvinul v obraz nepřehlédnutelné osobnosti, již je třeba vnímat jako integrální součást umělecké Paříže. Skrze prohloubenou reflexi Nervalova psaní pro divadlo

Ideológia „gréckeho divadla, pôvodného divadla a pôvodu divadla“ je mimoriadne ironická k súčasnému západnému etnocentrizmu, ktorý spája vágnu sociológiu opojnosti, demokratický humanizmus a zdrapy diskurzu o literatúre všeobecne. Vznáša sa vo vymyslenej európskej pseudointelektuálnej hmlovine, kde sa vznášajú bok po boku tancujúci Dionýzos a satyrovia zababraní vínnym kalom, improvizujúc nadávky v

Kniha věnovaná dramaturgickým rozborům pěti her Karla Čapka (Loupežník, RUR, Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka) vznikla ze dvou podnětů, které spolu úzce souvisejí. Tím prvním je autorčino přesvědčení o vrcholné kvalitě, kterou má české divadlo ukryto v dramatické tvorbě Karla Čapka – a ze které přitom netěží, ze které se netěší, kterou se nepyšní.

Autorka charakterizuje svou knížku jako „pokus o využití francouzské zkušenosti po český přednes a jeho pedagogiku“. Od konfrontace českého a francouzského přístupu k uměleckému přednesu přechází k mystickým i zcela technickým souvislostem básnické tvorby a interpretace, přičemž své osobní herecké zkušenosti poměřuje se zkušenostmi jiných, reflexemi básníků nad vlastním dílem, svědectvími překladatelů,

Autor sa podujal popísať dva prístupy k nácviku konkrétneho tanca v dvoch rôznych prostrediach. V ôsmich kapitolách zoznamuje čitateľa s charakteristikou skúmanej oblasti, robí exkurz do oblasti psychológie, dôraz kladie na improvizáciu, zoznamuje nás s východiskovým materiálom a popisuje rozdielne metodiky nácviku v rôznych prostrediach.

SkriptumAlexeje Pernici, zabývající se fenoménem hry, je rozděleno do dvou rozdílných částí. V první, která je zaměřena hlavně na oblast víceoborového hledání kořenů tří základních herních prvků, má hlavní postavení antropologický přístup ke hře, který postihuje hru v postavení jedné ze sociokulturních univerzálií.

Pri charakteristike alternatívneho divadla sa neraz príliš jednostranne zdôrazňuje iba jeho ideovo či politicky zafarbený charakter umeleckej práce i výpovede nasmerovanej voči oficiálnej dobovej kultúrnej politiky. Nedoceňujeme pritom, že celá jedna línia alternatívneho divadla, predovšetkým vysokoškolské študentské divadlo, demonštrovalo svoj kritický postoj voči oficiálnej - masovej štátnej divadelnej

Česko-anglická dvojjazyčná kniha, ktorá rozoberá predstavenie Kráľa Ubu v Grossmanovej réžii z roku 1964, slávnu inscenáciu, ktorá v osobe Tatka Ubu mýticky symbolizovala \'byrokratického blba\' socialistickej éry.

V knihe sa približujú rozličné techniky a teórie hereckej tvorby, ktoré boli známe v divadle 20. storočia. Analyzujú sa herecké prístupy k interpretácii divadelných postáv, filozofické koncepty, psycho-fyzické cvičenia.