Fričovy litanické samomluvy jsou nejen svébytným pokračováním beatnické poezie, ale též originálním spirituálním gestem – trpělivým, hledajícím gestem, které s určitostí ví, že těžkosti a samoty převyšuje vždy krása, víra a snad i ta navždy už zprofanovaná láska.

Sbírka krátkých básní, útržků, myšlenek. Osobní zpověď. Střípky života. O tom, že zklamání chutná jak grapefruit a láska je ta nejlepší věc, kterou umíme.

Básníkova již desátá sbírka originálním způsobem prohlubuje a rozšiřuje jeho dosavadní tvorbu. Samotný název prozrazuje, že autor hledá různé možnosti, jak utvářet svou poetiku; vedle drobného epického útvaru napíše koláž, či básnický fragment vedle aforismu, a začlení inspirativní citát do osobních myšlenek. Základním tónem je zde téma času, ale uskutečňované mnoha způsoby a v mnoha dimenzích. Živé

Pravidelné verše a hravé rýmy jsou základní surovinou sbírky básní a básniček psaných jen tak, pro radost. Důležitými ingrediencemi jsou nadhled, (sebe)ironie a humor. Pro dochucení nechybí ani hrst lásky či špetka deprese. Autor není žádný avantgardní michelinský šéfkuchař, ale samouk, který co si (vy)sní, to si také uvaří. Výsledkem proto není těžce stravitelný gastronomický experiment, ale docela

Sbírka básní. David Růžička (1973); Narozen v Kolíně, vyrůstal v Cerhenicích. V letech 1987-1993 studoval v Plzni. Po několika životních epizodách, v nichž působil jako myč nádobí, učitel hudby, hudebník v orchestru, zaměstnaný nezaměstnaný, průzkumník veřejného mínění a příležitostný příživník a kytarista, nastoupil jako ošetřovatel v domově důchodců, kde pracuje dodnes. Žije v Praze. Knižně publikoval

Kolik dnes váží slova, která nechtějí být další solí do ran? Co dnes v poezii znamená „nešokovaná růže“? Marta Veselá Jirousová o sobě a světě kolem svědčí skrze „duchovní botaniku“. Inspiruje se Mými přáteli Jakuba Demla, šém pro každou z básní nachází v Písmu. Jistý východní mistr se prý chystal učit, ale místo toho ukázal květinu a pak už neřekl vůbec nic. Ti, kdo chtěli, pochopili. Básnířka (nar.

Ke svým nadcházejícím neuvěřitelným devadesátinám přichází známý básník a překladatel Václav Daněk s novou sbírkou veršů, nazvanou Pistole z písku. Autor zde čtenářům otvírá své temperamentní víno vyzrálé pocitovosti a celoživotních reflexí, vylepšované v osudovém sklípku lahvovým buketem, těmi v písku uloženými a z něj vytahovanými pistolemi. Ani pod tlakem času však nepropadá bilancování, s hravou

Svazek představuje Jiřího Grušu jako česko-německého básníka. Prvně v úplnosti, v originálech, resp. i překladu zahrnuje jeho šest za života vydaných českojazyčných básnických knih (Torna, Světlá lhůta, Právo útrpné, Cvičení mučení, Modlitba k Janince, Grušas Wacht am Rhein) a dvě sbírky německojazyčné (Der Babylonwald, Wandersteine). Mimoto českým čtenářům zpřístupňuje básně rukopisné, časopisecké,

Kapitoly této knihy spojuje zájem o vztah mezi řečí poezie a světem. Slovo kosmos v jejím názvu odkazuje k představě uspořádaného světa, který báseň předpokládá, zviditelňuje nebo utváří. Kosmos je podstatným předpokladem poetiky Gastona Bachelarda, jíž je věnována jedna z kapitol. Další kapitoly se zabývají texty o kamenech Rogera Cailloise, nebo se věnují Paulu Celanovi a Jiřímu Kolářovi a dalším

Sbírka Na slupi 8 je komponovaným cyklem básní, v němž konkrétní pražský dům se svou minulostí slouží jako projekční plocha. Autor se na ní – snad ve stylu vzdáleně podobném Spoonriverské antologii – snaží proniknout do mysteriózního prostoru, hlavně však zahlédnout obrazy a osudy lidí, jeho obyvatel. Vytváří tak jakýsi pestrý obraz soudobého světa a různých variant našich životů.

Sbírka poezie plzeňského básníka. Druhé vydání autorovy prvotiny, která poprvé vyšla jako samizdat v roce 1979. Nyní vychází v edici Radbuza.

Sonety školníka mateřské školy jsou o přírodě, ročních obdobích, o světě a o vesmíru, inspirované vzpomínkami na intenzivně prožité události, o lásce a touze, o mládí a také o odchodu z tohoto světa a o tom, že i v mateřské škole se mohou udát i neobyčejné příběhy.

Jakou poezii píší básníci a básnířky ze Zlína? Na tuto otázku přináší odpověď první číslo almanachu Terasa Zlínské literární tržnice. Vychází k prvnímu výročí existence webu Zlínská literární tržnice (zlinska-literarni-trznice.cz), který mapuje zdejší literární scénu. V almanachu čtenář najde ukázky z tvorby etablovaných básníků jako je Pavel Petr či Jaroslav Kovanda, ale i dosud málo publikujících

Básnické sbírky Ladislava Zedníka nejsou určeny k jednorázové konzumaci. Je potřeba pročíst se k nim opakovaným vstupováním do řádků: koncentrované a mnohovrstevnaté básně ostatně formálně ztvárňují to, na co se tematicky zaměřují: jsou to řezy časoprostorovými vrstvami osobní i nadosobní historie. Nezřetelnost hranic, tekutá proměnlivost iluzorní jevovosti, odrazy a zrcadlení jako podstata skutečnosti.

Sbírka básní.

Sbírka Klíček od azuru je již devatenáctou básnickou sbírkou, kterou autor (*1938) vydal v nakladatelství Radix po své několikaleté tvůrčí odmlce. Před ní napsal také několik stovek písňových textů – nejznámější jsou asi jeho Neposlušné tenisky pro Lucii Bílou, ale i další texty pro H. Zagorovou, V. Špinarovou, K. Gotta aj. Tematický rozsah básní Václava Honse je nesmírně široký – od milostné lyriky

Západočeský básník, fotograf, malíř a tvůrce objektů Pavel Štýbr v této knize bilancuje svou literární tvorbu. Zůstává ve všech svých uměleckých výbojích věrný svému životnímu krédu: chodit s hlavou v oblacích s nohama pevně na zemi. Vidí poezii všude kolem sebe, popouští uzdu imaginaci a žije jí naplno, ať už maluje, fotografuje nebo píše verše. Jeho tvorba je intenzivně prožívaná, reflektuje všední

V rámci sedmisvazkového souborného vydání díla básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (19311984) vychází po svazcích Nápěvy a Básně třetí rozsáhlý svazek jeho poezie, jímž se vydávání Zábranových básní uzavírá. Obsáhlá kniha shrnuje dosud netištěné Zábranovy básně z let 1954 až 1970, rukopisnou sbírku Jeviště jednoho jara, dosud jako celek nevydaný cyklus osmi monotónních básní, nedokončenou

V době jazykového diletantství a upadajícího zájmu o kulturu slova jsou pro mě verše Jiřího Svatopluka Novotného oblažujícím čtenářským zážitkem. I radostným zjištěním, že dobří básníci žijí stále mezi námi. Jakkoli jsou jeho básně po formální stránce jednoduché, blížící se až k prostotě a zpěvnosti lidových písní, jsou zároveň i chytré a sofistikované.

Nová básnická sbírka Jana Buriana přináší v šesti oddílech (Předjaří, České myšlenky, Zkrouceniny, Můj les, Honza a Jenda, Tenistovy sny) básně, v nichž poznáváme jejich autora tak, jak ho dobře známe (nápaditého, hravého, vtipného), současně ale vidíme i to, jak zde posunul svůj výraz ke stručnosti a k drobnějšímu pointovanému veršovému útvaru. Je to ten nejlepší Burian z dřívější doby, ale současně