Kniha „ROŽMBERKOVÉ, První po českém králi“ přibližuje historii a význam nejvýznamnějšího českého panského rodu. Od Vítka I. z Prčic, prvního známého předka rodu Vítkovců zmíněného již v roce 1169, až po vymření rodu Rožmberků v roce 1611, zaujímali páni z Rožmberka přední místa v zemských a dvorských úřadech. Členové rodu, jako byli Vok I., Oldřich II. či Vilém a Petr Vok z Rožmberka, se významně zapsali

Touha po dobrodružství a napetí je v lidské mentalite zakorenená hluboce a silne. Kramárské tisky, noviny, šestákové romány to všechno naši predkové hltali s chutí. Predstavivost a povedomí o dení v cizích zemích upoutávaly zprávy o válkách, povstáních ci hladomorech, z domácích událostí dominovaly ruzné mordy a tajemné historie. Publikace si však neklade za cíl zaujmout senzacními odhaleními. Predkládané

Osobnosť ruského spisovateľa a pravoslávneho kňaza Rarevského sprevádza veľký paradox česko-ruských vzťahov 19. storočia. Edícia prináša všetkú jeho dostupnú korešpondenciu.

Kniha mapuje dobu první světové války v oblasti jihozápadní Moravy. Zaměřuje se především na život ve vesnicích, ale zároveň si všímá i dopadů války na život na maloměstě.

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky.

Obsáhlá monografie se zabývá politicko­ náboženskými dějinami českých zemí v období první světové války, s důrazem na situaci domácího katolického tábora. Zasazuje náboženské poměry v zemi do kontextu válečných operací a poukazuje na jejich provázanost s vývojem v západní Evropě.

Kniha Návrat parlamentu je věnována poslednímu československému parlamentu v období od listopadu 1989 po zánik společného státu v roce 1992. Federální shromáždění vzniklo jako produkt Pražského jara 1968, avšak jeho aparát a pravidla se utvářely v normalizačním období.

V 50 statiach sa autor knihy vyrovnáva so súdobými snahami opäť prepisovať našu národnú minulosť, či skresľovať dejiny Slovenska a Slovákov. Kriticky reaguje na spoločenský vývoj, podriaďovanie sa a prispôsobovanie vládnucim politickým garnitúram a elitám.

Monografie, sepsaná k příležitosti 25. výročí sametové revoluce, sleduje fáze „komunistického experimentu“ na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v širším historickém kontextu. Na osudech generací studentů i pedagogů ukazuje turbulenci poměrů, vnichž se od roku 1948 střídala období závislosti na komunistické ideologii s obdobími, v nichž se mnozí dopracovali k sebereflexi a samostatnému

Osudy vědců perzekvovaných za nacistické okupace a během druhé světové války byly dosud české veřejnosti předkládány zpravidla výběrově a bez adekvátního historického zhodnocení. Tuto mezeru se dlouhodobě snaží zacelit systematický výzkum Centra dějin vědy Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, jehož výsledkem je i dvousvazkový slovník, který přináší první souborný biografický přehled přímých obětí z řad

V srpnu 1934 překonala Zdenka Koubková na Světových ženských hrách v Londýně světový rekord v běhu na 800 metrů. Tehdejší tisk ji oslavoval jako nejlepší běžkyni a možná i lehkou atletku světa.

Neobvykle koncipovaná kniha sestavená ze zpráv dobového tisku, policejních vyhlášek, výslechových protokolů gestapa a krátkých prozaických útvarů se touto kombinací snaží čtenáři přiblížit atmosféru protektorátu Čechy a Morava. Pro bližší vhled do atmosféry Prahy v těžkém roce 1942 je kniha doplněna bohatým obrazovým materiálem.

Nový, už 14. díl Toulek českou minulostí líčí složitou, avšak překvapivě úspěšnou cestu mladého českého společenství až k ustavení samostatného státu Čechů i Slováků. Kromě bolestných dramat první světové války na evropských frontách i v týlu rozkládající se habsburské říše věnují Toulky hlubší pozornost osobnosti a historické roli Tomáše G. Masaryka a jeho osvoboditelské zahraniční misi.

Druhý svazek čtvrtého dílu velké historiografické práce. Tento díl je věnován čtrnáctému století, které bychom mohli s jistou nadsázkou nazvat stoletím lucemburským, dobou vlády Jana Slepého, Karla I. (IV.) a první polovinu panování Václava IV.

Estetika, pojímaná jako obor kultivující vkus, mírnící vášně a upevňující mravnost, se stala důležitou součástí osvícenského programu rakouské státní výchovy (Nationalerziehung). Za císaře Josefa II. byla určena jako povinný předmět pro všechny posluchače třetího ročníku rakouských filozofických fakult. Přes zjevnou nobilitaci zároveň zůstala trvale vystavena útokům ze strany jak pragmatiků, požadujících

Strhující dokument o excesech, kterých se dopouštěly tzv. Rudé gardy při nezákonných pogromech vyhánění Němců po osvobození v roce 1945. Kniha je literárním ekvivalentem stejnojmenného televizního dokumentu uváděného v České televizi.

Texty z rokov 1967 až 1969 venované nacistickej okupácii a úsiliu českej kultúry o \'nájdenie nového národného povedomia\' tvárou v tvár nebezpečiu.

Kniha objavuje známe i menej známe osobnosti slovenských šľachtických rodov a osvetľuje ich nemalý zástoj v dejinách Uhorska. Autor polemizuje aj so zaužívaným názorom, že Slováci nemali svoju šľachtu, že sú \" plebejským národom \". Poznanie dejín slovenského národa nás presviedča o opaku a táto kniha je jasným svedectvom o tých, ktorí svojou činnosťou a významným postavením či službou vlasti sa zapísali

V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století bylo kvůli povrchové těžbě uhlí zlikvidováno jedno z nejcennějších historických měst severních Čech. Náhradou za starý vznikl nový Most, který vzbuzoval veliká očekávání, ale nakonec stal symbolem úpadku i bezohlednosti československého státního socialismu. Kniha Most do budoucnosti plasticky vypráví o životě ve starém Mostě v dekádách po druhé světové

Stolní společnost kolem Vladimíra Macury (v první fázi Petr Čornej, Jan Lukeš, Petr Kovařík a Vladimír Novotný, posléze rozšířená o Jasnu Hlouškovou, Pavla Janouška, Antonína Kostlána a další) začala v osmdesátých letech na Macurův popud psát „stolní paměti“. Pod názvem Dopijem a pudem postupně vznikala originální memoárová próza, kterou Vladimír Macura jako jediný ze stolní společnosti nadále doplňoval