Druhá kniha Milana Bukoveckého SAKO A KABÁT a MOST představuje další titul vycházející v edici Literatury katarze. Autorova, dnes již rozebraná prvotina, Bakelitové zvony představila jeho básnickou a povídkovou tvorbu několika desítiletí. Je svědectvím kontinuálně se vyvíjejícího názoru na svět, jeho hodnoty, osudy lidí a jejich životní postoje v komplexu společenského dění. Druhá kniha SAKO A KABÁT

Město lze vybudovat z jediného motivu, nebo může v průběhu života města jediný jev postupně ovládnout celý prostor a vyplnit ho téměř beze zbytku. Ngrank je tvořen mosty, dění v Eryxu se točí kolem propojené sítě výtahů, Lilát je městem oživlých obleků a

Co všechno unese na svých bedrech muž sotva dospělý? Roli otce? Bolest působenou okolím i sebetrýzněním, nikdy nekončící strach o něco nebo někoho? Křižovatky vedoucí k životu přinejmenším na hranici zákona? Pobyt v psychiatrické léčebně? Soustavné vyrovnávání se s tím, že právě on je ten, kdo konstantně přináší zklamání svým nejbližším? Rebel bez příčiny, nezodpovědný rozsévač svých genů, zamilovaný

Renáta chorobně žárlí. Zvítězit nad obsesemi, které ovládají celý její život, ale nedokáže. Když už si myslí, že se ocitla na dně, uslyší píseň zahranou na piano jejím tátou, nazpívanou neznámou ženou. Proč jí ten hlas způsobuje taková muka, stejně jako mámě? Renáta se konečně dozvídá, jaké drama se událo mezi rodiči před více než dvaceti lety i jak to souvisí s tím, co sama prožívá a jak se chová.

Když už vaši blízcí nezvládnou odečíst od stovky sedm. V televizních reklamách je stárnutí zobrazováno jako doba, kdy se vám tu a tam objevují šediny, ale pokud polykáte příslušné doplňky stravy, můžete zlézat Alpy a hrát si na honěnou s houfem růžolících vnoučat. Martin Skořepa zná jiné stárnutí. Próza Rituál Turínského koně ukazuje přízr/načné starosti padesátníků: odcházení rodičů i vlastní chátrání.

Próza Gottschalk (1988), která tvorí spolu s pripojenými prózami Kratés a Jao Li volnou historicko-alegorickou trilogii, byla posledním beletristickým textem, který Bondy vydal samizdatove, zatímco \"román v dopisech“ s prvky \"road novel“ Hatto byl již napsán a vydán až po roce 1989. Obe titulní prózy jsou situovány do \"temného stredoveku“, do doby beznadeje, nejistoty. Jejich protagonisty jsou duchovní

Ő olyan volt, mint az Ezeregyéjszaka. Mesélt, hogy éljen. Mesélt az ezeregy éjről, és aztán mesélt az ezerkettedikről is, amiről ezeregyszer hisszük, hogy nem, még nem most jön el.\" (Háy János) Az egykori grófi kastély hatalmas homlokzati óráján öt perc múlva fél nyolc. Reggel, délben, este, évek óta mindig. Szomorú mementó, a kastély ugyanis történetünk idején öregek otthona, és a legtöbb öregember

Hrdinka se vyrovnává s vlastností, kterou podle jejích zkušeností muži na ženách snášejí ze všeho nejhůř, s psaním knih. A rozhodne se, že se vyléčí psaním příručky. Jenomže výsledek je zdrcující. Její rady si buď vzájemně odporují, nebo jsou zcela nepřijatelné, není to žádná příručka, ale další román... Navíc román neposlušný, mluvící o věcech, které do románů nepatří, leda snad do nějakých příru

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, novela Zloději zelených koní a román Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být

Třiačtyřicetiletý nákupčí cestovní kanceláře Petr bilancuje své dlouholeté manželství, které právě prochází těžkou krizí. Útěchu hledá ve vzpomínkách na dětství dcery Miriam, s níž si přestává rozumět, i na své vlastní dospívání. Na služební cestě do Číny se sblíží s mladou hosteskou Kristýnou. Milostná avantýra však jeho problémy jen umocní. Životní vykolejenost a série zklamání přinášejí jediné pozitivum

Jen málokterá kniha se zapsala do srdcí čtenářů tak hluboko jako Babička z pera známé spisovatelky Boženy Němcové. Dočkala se mnohých vydání a idylický život na vesnici, jehož středobodem je postava moudré staré ženy, lákal k uměleckému ztvárnění význačné české výtvarníky a ilustrátory. Jsou díla, u kterých čas a prostor nehrají roli. Babička je toho jasným důkazem. V tomto vydání se stírají hranice

Autor ve své knize uvádí své zážitky a zkušenosti získané během padesáti let své aktivní myslivecké i lesnické činnosti. Většina popisovaných příhod a zážitků se odehrála v blízkosti Hory Sv. Šebestiána a jejího okolí. Díky kontaktům se spolužáky měl možnost lovit nejen na různých místech naší republiky, ale i ve Švýcarsku, které si zamiloval.

Veselé i smutné je vyprávění o událostech, které v roce 2000 proměnily život tří kamarádek. Ač je jedna vdaná, druhá rozvedená a třetí svobodná, všechny se domnívají, že právě ony našly ten nejlepší recept na štěstí. Dramatické rodinné zvraty je ale přivedou k poznání, že ne všechno, co vypadá jako pravda dnes, zůstane pravdou i později. Tragické se mísí s nepravděpodobným, komické se zoufalým, deprese

Směje se. Měří sto sedmdesát centimetrů. Jmenuje se Anna. Už vůbec není, už dávno neexistuje. Je někdo úplně jiný, jenom to jméno a vlasy má pořád stejné. Její současný život není život, až na těch pár chvilek, kdy bývá ráda. Sama sebe předstírá. Blaho lásky trvá jen okamžik. Smutek lásky celý život. Chce, neví co, jde, neví kam. Teď jí musíš říct, že zůstaneš. Teď jí musíš říct, že odejdeš. Nikdo

Žena, která se nedokáže smířit s rozchodem a chodí na tajné návštěvy do bytu bývalého partnera. Setkání dávných kamarádek porovnávajících svá dětská přání s realitou, v níž žijí. Nevšední přátelství desetileté Angeliny s Idou, která o samotě tráví dovolenou, jež měla být svatební cestou. Nebo rande naslepo, co nedopadne podle představ ani jednoho ze zúčastněných. Osamělé povídky jsou citlivými příběhy

Autor ve své knížce upřímně a bez přikrašlování, s naprostou syrovou otevřeností, hovoří o skutečném lázeňském životě, takovým jaký opravdu je a jak ho měl možnost za svých více jak padesáti lázeňských pobytů poznat. Příběhy, které psal sám život plný napětí, očekávání, touhy, smyslnosti a erotického náboje. Zároveň v plné nahotě ukazuje i negativní charakterové vlastnosti některých lázeňských hostů,

Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové

Bylo, nebylo. Panna Maria zemřela ve Varšavě, pytláci párali tetřevům břicha, ze lvích tlap šily se maškarní holiny, v Persii zavřeli brány karavanám, úplněk půjčoval zajícům na kožich a nad Prahou kokrhal kouzelník Žito. Smrt staré Maši, sbírka šesti alegorických povídek, je pokusem vyprávět o současnosti tak, jako by se už dávno stala a zbyla z ní jenom torza mýtů nebo přesně naopak, je to pokus

A když jahody opět dozrávaly, chystali se u Lorenců na svatbu. Anička si nevybrala nikoho z mnoha ženichů, vyvolila si toho, k němuž se její srdce nevědomky klonilo už dřív, a Štěpán ji matce uvedl opravdu jako dceru. Za povolení sňatku bratrance se sestřenicí věnovali bohatí snoubenci do kostelíčka nové obrazy křížové cesty. Panímáma Lorencová se radovala z toho, že to tak dopadlo a že sestřina dcerka

Trochu humorný a trochu i smutný příběh fotografa Adama Pokorného, muže středních let, který se zakouká do Natálie, mladé studentky architektury. To mu přinese víc nesnází než potěšení. Je to příběh, který může potkat kohokoliv z mužů. Potom už jde častokrát jen o to, aby dotyčný vyváznul se zdravou kůží, trochou důstojnosti a s co nejméně pošramocenou duší.