Kniha shrnuje takřka padesátileté zkušenosti prof. Evy Stehlíkové s inscenacemi antiky na dnešní scéně a zabýváse tím, jak se antickému dramatu v našich zemích dařilo a daří.

Autor další publikace z řady Katedry výchovné dramatiky DAMU se již více než 15 let věnuje mapování dětského loutkového divadla. Ve svých „chrudimských kapitolách loutkového divadla“ se zblízka dívá na počátky loutkářské větve moderní české dramatické výchovy.

Edward Gordon Craig patří k velkým divadelním vizionářům 20. století. Mezinárodně významná výstava divadelního umění Theaterkunst-Ausstellung 1914 v curyšském Kunstgewerbemuseum představila Angličana Gordona Craiga – a spolu s ním Švýcara Adolpha Appiu – jako významného jevištního reformátora své doby.

Jednotlivé studie téo monografie zachycují nejvýznamnější herecké virtuosy ve francouzském, italském, anglickém, německém, polském a ruském divadle a snažií se blíž prozkoumat typ herectví charakteristický pro období pozitivismu, který předcházel divadelní reformy 20. století: Bernhardtová a Duseová Mounet-Sully, Coquelin a Salvini, Irving a Terryová, ale také Kainz a Komissarževská…

\"Autorka práce Divadlo a výchova (úvahy o oboru) souhrnně zpracovává problematiku historického vývoje a současnosti oboru Divadlo a výchova. Zásadní z mého hlediska je, že práce rekapituluje historii existence Ateliéru Divadlo a výchova na DIFA JAMU v Brně a současně zachycuje genezi oboru Divadlo a výchova.

Tento sborník je první z cyklu knih o nejstarší české soukromé síni. Věnuje se výstavníma divadelním aktivitám pořádaných v Topičově salonu v těžkém období protektorátu a poválečných let stejně jako nakladatelské činnosti.

Publikace pojednává o současné situaci loutkového divadla v České republice. Pojmenovává a definuje, co může dnes znamenat loutka jako objekt, a jak se na ni dívá odborná i laická veřejnost.

Stavovské divadlo, otevřené 21. dubna 1783 je jedinouzachovanou divadelní budovou v Praze, jež je přímo spojena se začátky novodobého českého divadelnictví. Především proto mu byla vždy věnována pozornost.

Kniha sestává ze třinácti studií o vybraných osobnostech Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. Zahrnuje pedagogy herecké výchovy (Vlasta Fialová, Zdeňka Grafová, Josef Karlík, Rudolf Krátký, Ladislav Lakomý, Jarmila Lázničková, Lola Skrbková a Marie Waltrová), dramatické výchovy (Alexej Pernica, Dana Svozilová), pohybové výchovy (Marie Mrázková, Jiřina Ryšánková) a uměleckého přednesu

Ukončením niekoľkoročnej práce kolektívu renomovaných slovenských teoretikov a historikov v oblasti divadla pod vedením Vladimíra Štefka sú dlho očakávané Dejiny slovenského divadla Divadelného ústavu. Prvý zväzok, Dejiny slovenského divadla I., poskytuje koncentrovaný a prehľadný obraz o vývinových tendenciách slovenskej divadelnej tvorby na profesionálnych javiskách do roku 1948, zachytený na primerane

Umělecká kniha je o životě a tvorbě předního českého herce, pedagoga a recitátora, jenž celý svůj život spojil sBrnem: Ladislav Lakomý je český herec a divadelní pedagog, jenž svůj profesionální herecký život strávil v Brně. Od roku 1965 působí jakožto člen činohry Národního divadla v Brně.

Někdejší ředitel Divadla J. K. Tyla v Plzni Mojmír Weimann vzpomíná na své působení ve městě na soutoku čtyř řek. Čtenář se může vrátit do první poloviny 90. let, kdy ve společnosti zavládlo opojení z nečekaně nabyté svobody.

Životné osudy významného národného dejateľa, politika, historika, jazykovedca a básnika Ľudovíta Štúra inšpirovali mnohých slovenských dramatikov a jeho osobnosť sa stala predmetom záujmu profesionálnych divadelníkov.

Monografie scénografa a architekta Vladimíra Soukenky sleduje jeho divadelní tvorbu od raných činoherních inscenací v 80. letech 20. století v Divadle pracujících v Gottwaldově (dnes Městské divadlo Zlín) do současnosti. Významnými předěly jeho tvorby bylo angažmá v Laterně magice, kam jej v r. 1983 přizval jeho pedagog z Vysoké školy uměleckoprůmyslové prof.

České drama očima mladých divadelníků. V situaci, kdy se zdá, že současné české divadlo obecně podceňuje působivost slova, dokazují mladí režiséři, dramaturgyně a kritička, že alespoň část nastupující generace divadelních profesionálů vyhledává díla, kde se básnické kvality textu stávají základem scénické poezie i nedílnou součástí jevištního obrazu.

Přehledný exkurz do proměn scénického a vizuálního umění od \'klasických\' představení postmoderních režisérů k performerům zaměřených na experimenty, od performance a performančních umění k instalaci a odtud až k novým médiím.

Profil vynikajúceho divadelného režiséra a jeho nekonvenčnej tvorby.

Soubor dvaadvaceti převážně původních textů od domácích i zahraničních odborníků. Je rozdělen do třech samostatných tematických oddílů.

Peter Uher absolvoval štúdium bábkarskej réžie adramaturgie na DAMU v Prahe. Pôsobil ako režisér v KBD Banská Bystrica a v ŠBD Bratislava, externe pracoval v STV, kde autorsky a režijne pripravil niekoľko inscenácií a seriálov pre deti (Neporaziteľná Vilma, bližšie než najďalej, Stalo sa pozajtra), od roku 1984 pracoval v Schwarzes Theater Zürich, neskôr v Schwarzlicht Theater Augsburg ako režisér,

Kolektívne dielo Dejiny slovenskej drámy 20. storočia prináša v prierezovom vnímaní a vo vývinových súvislostiach ucelený pohľad na vývin a stav slovenskej drámy v 20. storočí s presahom do storočia nasledujúceho. Kontextové kapitoly podávajú komplexný obraz o spoločenskom, politickom a divadelnom kontexte a takisto o stave javiskovej tvorby v jednotlivých obdobiach, medzinárodný kontext nevynímaj