Debut mladé a nedějné autorky, absolventky Literární akademie J. Škvoreckého. Zánik jedné rodiny, v níž vládne démon jménem alkohol, si kreativní autorka představila jako komorní kvartet, při kterém jednotlivé hlasy místo smyčců drží půllitrovky čtyřicetiprocentního lihu.

Magdaléna Platzová (1972) se psaním nezačíná. Její třetí kniha s názvem Aaronův skok je určitě jednou z literárních událostí sezóny.

Příběhy z malého městečka od autora Jana Antonína Pitínského, vlastním jménem Zdeňka Petrželky, z roku 2024.

13! (čti „třináct faktoriál“) je mozaika třinácti povídek, v nichž se postavy dostávají do neobvyklých situací, které ne vždy dopadnou úplně dobře. Ale ať už převládne smích nebo smutek, žádná tma není tak temná, aby ji neprozářil černý humor.

Důvody k sebevraždám jsou různé – stejně tak, jako způsoby jejich provedení. Sedm „minipříběhů“, šest ze současnosti, jeden z budoucnosti.

Tenká kniha je prozaickým debutem Jiřího Jelínka (nar. 1963), saxofonisty, který působil mimo jiné v kapelách Garáž a Psí vojáci. Komponovanou mozaiku motivicky provázaných črt a povídek lze číst i jako svéráznou variaci na autobiografický román.

Čtvrtá prozaická kniha historičky umění Mileny Slavické navazuje na její první dvě knížky (Povídky jamrtálské a Hagibor) a tvoří s nimi trilogii. Jde o knihy vzájemně propojené, které mají téměř stejné literární hrdiny (ve smyslu jejich základního charakteru) a hlavní postavy mají stejná jména.

Mickey Watts, dvaačtyřicetiletý obráběč z Maine ve Spojených státech amerických, který se dostal do Čech jako technik, je obyčejný chlapík. Zlom v jeho nevzrušivém životě nastane, když jednou v noci v zapomenutém koutě Slezska spatří dvojníka.

Přípravy na všechno jsou milostný příběh z malé země, kde se život mění v nouzový stav, válečný deník z doby příměří, autoportrét zaostřený na nejbližší okolí. Klíčová slova: bulvár, děti, kolaps, láska, nuda, porno, samota, slevy, vzpomínky, zbytky.

Patří, ba přímo se sluší, aby nám nejstarší vyprávěli, jací byli jejich prarodiče, co jako děti zažili ve svém dětství, jaké měli zvyky, úzkosti, ale i radosti, které nakonec formovaly jejich svět, protože tento „bezradný“ svět, ve vnucích, ob generaci, často jakoby znovu ožívá. A když máte mladický dar pěknou češtinou říznutou hanáckým nebo slezským nářečím (víte, co je na dachu?) předat své nejzazší

Skryli jsme své tváře pod roušku a své životy mezi čtyři stěny. Tak by se dal stručně charakterizovat sevřený povídkový soubor, který vznikal od půlky března do začátku června 2020.

Kniha zahrnuje vzájemnou korespondenci mezi Jaromírem Šavrdou a jeho manželkou Dolores z let 1978-1984, kdy byl Jaromír opakovaně vězněn za vydávání a rozšiřování samizdatové literatury. Dopisy představují dva jedince spojené neokoralým milostným vztahem, ale už i podstatnou životní zkušeností.

Román Největší tma pojednává o psychospirituální krizi, do které se jeho postavy dostávají při definování svého místa ve světě. Tato krize se může odehrávat jak na přízemnější rovině a souviset spíše s touhou po materiálním zajištění a po nápravě starých křivd, nebo na vyšší úrovni spojené se skutečným hledáním spirituality.

„Na klín si položila batoh a vytáhla knihu v tmavě hnědých deskách s nápisem „1985“ – matčin deník z toho roku, který vzala asi před měsícem z jejího trezoru na šperky. Byl mezi dalšími papíry hluboko na dně.

Postavy uvězněné ve svých životech jako jelení šíje ve zpuchřelé pneumatice.Jsou uvězněni ve svých životech jako jelení šíje ve zpuchřelé pneumatice, chřestí garnýžemi, rozkrajují hálky a budí žlabatky, sestrojují lapače času, a hlavně srdnatě pojídají nahnilá jablíčka pravdy. Ženy zaplavují muže tirádami a muži na ženy sesílají mlčení.

Svojrázny Valéria zdedí vidiecky statok, s ktorým si, vzhľadom k malej penzii, nevie poradiť. Aby zachránila statok, rozhodne sa pozvať na spoločnú dovolenku potomkov rodu Šafařových, ktorí žijú v Čechách i roztrúsení vo svete...

Četl jsem si Skotský deník Z. J. Pojmana se stoupajícím zájmem. Autor nás totiž uvádí do dosti nezvyklého prostředí.

První knihu v edici Slova napsala Iva Pekárková společně se Zdenkem Pavelkou. Otevřená výpověď známé spisovatelky evokovaná jasnými otázkami novináře Zdenka Pavelky zarazí nejen svou názorovou otevřeností, ale i odkrytím svého života.

Napínavý román o osobnej odvahe, sebeobetovaní pre druhých, svedomí, nenaplnenej láske, kamarátstve a odhaľovaní zmyslu života.

V jedné z bočních libeňských ulic, v předměstském činžáku, bydleli spolu v podnájmu dělník ve sběrně starého papíru Haňta a nástrojař z ČKD Vladimír. Dva samorostlí filozofové, kteří se o krásách skutečnosti vyjadřují různými uměleckými prostředky: jeden slovem, druhý graficky.