Co mají společného některé budoucí události, kvantový mikrosvět a vágní jevy, jako je plynulý přechod mezi barvami? Všechny tyto oblasti sdílejí nějaký druh nevymezenosti, neurčitosti. Budoucnost není zcela dána. V kvantovém mikrosvětě nejsou přesně určeny hodnoty některých veličin. Přechod od červené barvy k oranžové není v barevném spektru přesně ohraničen. Uvedené neurčitosti čili neúplnost předmětné

Interpretace vybraných částí díla Jana Patočky, týkajících se základní otázky po vztahu života a světa, tak jak je kladena z hlediska fenomenologické filosofie, je v této knize konfrontována s některými poklasickými koncepcemi, jak z pera Patočkových současníků, tak jeho dnešních interpretů. Ve všech částech knihy přichází ke slovu zejména texty dochované v pozůstalosti, jejichž komentář provází a

Mezi pozitivistickým filosofickým přístupem a Masarykovým realismem nacházíme mnoho shod, ovšem i mnoho zásadních odlišností, které nelze bez zevrubnějšího zkoumání jednotlivých etap vývoje Masarykova myšlení náležitě určit a zařadit. Důkazem toho jsou až extrémně odlišné výroky hodnotící Masarykovu filosofickou pozici z řad předních pozitivisticky i jinak filosoficky zaměřených myslitelů. Po stručném

Nejzdařilejším a nejvlivnějším z Ficinových spisů se stal jeho Komentář k Platónově Hostině, O lásce. Formou nápodoby Platónova Symposia, přeneseného do prostředí medicejské Florencie, tu Ficino předkládá svou syntézu platonismu, inspirovanou pohanskými i křesťanskými autory pozdní antiky, zejména Plótínem, Augustinem a Dionysiem Areopagitou.

Slavs and Tatars (Slované a Tataři) mají tu čest představit v Moravské galerii v Brně u příležitosti Bienále Brno 2012 projekt Khhhhhhh. Jde o přehodnocení pedagogiky, pokroku a modernosti přes perspektivu jediného fonému - kh.

Publikace navazuje na Dějiny etických teorií od Kanta po pragmatismus (2020) a společně s Dějinami etických teorií I (od antiky po konec 18. století) (2004) postihuje vývoj evropského etického myšlení od antického Řecka po konec 20. století. Vlastním obsahem knihy jsou etické systémy těchto autorů: Bergson, Buber, Camus, Dilthey, Gadamer, Heidegger, Jaspers, Jonas, Lévinas, Lipovetsky, MacIntyre, Marcel,

Kniha předkládá filosofické rozbory krize životního prostředí. Upozorňuje, že už od šedesátých let minulého století analýzy stavu životního prostředí dosvědčují, že naše civilizace pustoší Zemi způsobem, jaký nemá v dějinách obdoby - ve stoupající míře ohrožuje přírodní systémy, na nichž závisí obyvatelnost Země.

Představa vzájemné metodologické provázanosti výzkumu a umění, která se objevila koncem minulého století, odkrývá nové možnosti bádání a umožňuje nám pojmově uchopit takový výzkum, který by byl na umění založený. Dieter Mersch, profesor Vysoké školy umělecké v Curychu, ve své pronikavé studii dekonstruuje terminologii spojenou s otázkami vztahu estetična a vědecké pravdy, přičemž jeho snahou je odkrýt

Rémi Brague nás přivádí k odmítnutí představy, podle níž moderní člověk žijící v „post-metafyzické“ době, která je kulturním dědictvím osvícenství, metafyziku nepotřebuje. Snaží se ukázat, že metafyzika není vágní „nadstavbou“ spočívající na jediném skutečném základu, dostupném ve formě vědami poznávané reality, nýbrž je nezbytná pro to, aby člověk pokládal život za dobro a chtěl ho nejen žít, ale

Esej Ralpha Walda Emersona Príroda vychádza prvýkrát v slovenčine. Hipsterská nostalgia milovníka veľkomesta za úprimnosťou a tradíciami vidieka, komunitné záhrady uprostred veľkomiest, silnejúce hlasy za spomalenie života, dôraz na ekologické hospodárstvo a biokvalitu potravín či nadšenie pre zdravý životný štýl, prenikajúce zo subkultúrnych okrajov do mainstreamu, sú aktuálne dôkazom, že putá s prírodou

Kniha Proust a znaky dobre ilustruje Deleuzovu definíciu filozofie ako tvorenia pojmov. Deleuze v nej vytvára pojmy filozofické a súčasne proustovské.

Text Paula Archambaulta (1883-1950) sleduje stručným avýstižným způsobem rozvoj filosofie Maurice Blondela (1861-1949) od jeho rané formy \"filosofie akce\" k jeho pozdní zralé podobě \"filosofie konkrétna\". Tím, že uvádí Blondelovo myšlení v souvislost s francouzskými klasiky a význačnými mysliteli i s Blondelovými učiteli, otevírá nám nepřímo přístup ke kultuře francouzského filosofování vůbec.

Spal som a snil o tom, že život je radosť. Zobudil som sa a zbadal, že život je povinnosť.Pracoval som – a spoznal: povinnosť je radosťou.“ /Rabindranath Tagore/. Už z uvedeného výroku vyplýva, že autor sa v diele zaoberá zmyslom života človeka, čo je vyjadrené Franklovým hlavným pojmom „Wille zum Sinn.“ Zaoberá sa otázkami slobody, svedomia, zodpovednosti, schizofrénie, eutanázie, psychochirurgie,

Jeronýmova vzdělanost byla i mezi církevními otci výjimečná. Kromě řečtiny a latiny ovládal i hebrejštinu a výborně se orientoval v antické literární tradici.

Mořští mniši, Obluda piser, Sirény nebo Zydrach, to jsou jen některá z mořských zvířat, o kterých pojednává středověký kazatel. Nešlo jen o poučení, ale i o to pobavit a překvapit.

Ve své knize profesor Jiří Krupička načrtává svou představu stavu dnešního světa a perspektivy, kterou má lidský rod před sebou. Lidstvo, směřující stále rychleji do pasti neomezeného růstu, by se mělo zamyslet nad další cestou. Mysl člověka je unášena vpřed, aniž by se zajímala o širší souvislosti. Ačkoli dnes žijeme v mnoha směrech „lidštěji“ a solidárněji než kdy v minulosti, je posledních sto let

Gilbert Durand, jeden z nejvýznamnějších Bachelardových žáků a autor mnoha knih věnovaných imaginaci a symbolice (mezi ty nejznámější patří Antropologické struktury imaginace. Úvod do obecné archetypologie a Symbolická imaginace), se v tomto souboru statí s bachelardovským podtitulem zabývá hermovským a hermetickým návratem ve vědách o člověku a ohledává cesty vedoucí ze slepé uličky scientisticky

Tvůrci publikace Humanitní vědy dnes a zítra, významní představitelé našich současných humanitních věd, se snaží z úhlů pohledu svých konkrétních oborů zodpovědět otázku, jaký je smysl věd o člověku a jejich budoucnost. Autoři své příspěvky věnovali odkazu nedávno zemřelé nestorky kritického humanitněvědního diskursu, filosofce, paní profesorce Jaroslavě Peškové.

Prvý preklad textov svetoznámeho filozofa a kritika umenia Arthura C. Danta do slovenčiny. Autor v knihe vychádza z pojmu krásy, ktorý je pevne zakotvený v estetickej teórii a filozofii umenia a pýta sa na jeho relevantnosť vo vzťahu k dianiu na poli súčasného výtvarného umenia. Je možné vnímať ho a definovať ako krásne alebo sú potrebné iné formy prístupu? Erudované úvahy Danto ilustruje príkladmi