Třicátník Viktor míří do Beskyd za vysněnou prací a čerstvým vzduchem. Místo toho na něj čeká všudypřítomný smrad a tetřevna, kde ho terorizuje důchodce Johan, praštěná brigádnice Adéla i její strýc, který útočiště pro ohrožené ptactvo využívá ke svým záletům. V tomto kraji to není vůbec jednoduché – zábavu obstarává opuštěné fotbalové hřiště, zaplivaná putyka nebo domácí hazardní večírky. A jen vyvolený

Titul se sám o sobě protimluvem. Ve své podstatě shrnuje životní situace, kterými prochází každý z nás. Naše činy a plány vždycky narážejí na fakt, že nežijeme na pustém ostrově, ale jsme obklopeni množstvím lidí, kteří se m rovněž ze všech sil snaží uskutečnit své úmysly. Nevyhnutelně přitom dochází k malým vítězstvím, zklamáním, ale i drobným katastrofám. Sbírka vtipných povídek je deníkem událostí,

Hlavní hrdinka, které sama sebe (a svou sestru) stylizuje do role lišky, opatrné a střežící svůj pelíšek – své soukromí, musí překonávat dvojí handicap. Kromě své povahy, nejistoty, nedostatku sebedůvěry a nedůvěřivosti, stejně jako určitého bolestínství, je to komplex z periferie, „dalekého Západu“ tehdejšího Československa. Perifernost jejího rodného kraje symbolicky vyjadřuje popis zemětřesení,

Alice svým odchodem převrátila život nejen své rodině, ale i přátelům z jejího okolí. Zasaženi její ztrátou se postupně vyrovnávají s faktem, že každý z nich nese na jejím rozhodnutí svůj podíl viny. Cesta k novým začátkům vede často skrze bolestný proces, ve kterém hledají odpuštění nejen pro sebe, ale také navzájem mezi sebou. Podaří se Mileně a Honzovi začít znovu? Nebo už je příliš pozdě? Ustojí

Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody,

Kniha čtenáře seznamuje s příběhem soudce Viléma Šustra. Děj románu se rozehrává od počátku 90. let minulého století. Na pozadí společenských poměrů autor s důvěrnou znalostí soudcovského prostředí líčí atmosféru, charaktery soudců i zapisovatelek i jazyk, jímž spolu hovoří. Vzniká tak výpověď příslušníka generace hledajícího nové pevné body. Doktor Šustr alias Vilda se představuje i lidsky - sice

Čtvrtá kniha s názvem ASANTE, spisovatelky Zory Castillo, která právě vychází, je příběhem českých podnikatelů, bláznů, kteří se vydali vykopat zlato a drahé kameny na Africký kontinent do Tanzánie. Hlavní hrdinka Sofie, jediná žena v tomto mužském kolektivu, vás provede částí svého života, kde se odehrává stejně tak láska a nenávist, jako věrnost a zrada, ale hlavně upřímnost, víra v přátelství a

Román autora kultovní knihy \"... a bude hůř\" o šmírování a lidských osudech v temných dobách.

Barvitý román ze současnosti vypráví příběhy dvou žen, které se dělí o jednoho muže. Cyril je známý novinář, který má milující manželku Emu a dvě dcery. Přesto si pořídí syna se svou milenkou Růženkou. Snaží se dělit svůj čas mezi obě rodiny a s určitou nadsázkou se dá říci, že ho jeho ženy mají ve střídavé péči. I když, jak už to v životě bývá, manželka je ta poslední, která se to dozví. Cyril je

Matky a dcery. Jejich těla, jejich pouto, jejich rozepře, jejich strachy. Ovdovělá šedesátnice Marie, která žije v nájmu a přivydělává si hlídáním dětí, vdává svou dospělou dceru Rózu. Ve chvíli, kdy ji po obřadu popřeje hodně štěstí, cítí, že o ni nadobro přišla. Důchodový věk, nedostatek peněz a pocit, že se stává neviditelnou, ji nutí hledat cesty, jak brát samu sebe zase vážně. Róza se připravuje

Román Klenba chleba Mileny Fucimanové odráží ožehavou zkušenost současnosti. Na pozadí důležitého vědeckého výzkumu v oblasti asistované reprodukce se dává do pohybu svět těch, kteří počítají s temnějšími stránkami lidského ega. Ženský a mužský princip je nahlížen z neobvyklého úhlu pohledu. Věčný svár viny a trestu vyústí v nečekané rozřešení.

Třiačtyřicetiletý nákupčí cestovní kanceláře Petr bilancuje své dlouholeté manželství, které právě prochází těžkou krizí. Útěchu hledá ve vzpomínkách na dětství dcery Miriam, s níž si přestává rozumět, i na své vlastní dospívání. Na služební cestě do Číny se sblíží s mladou hosteskou Kristýnou. Milostná avantýra však jeho problémy jen umocní. Životní vykolejenost a série zklamání přinášejí jediné pozitivum

Jeden rok v životě člověka pohledem svérázného lidského parazita Píše se rok 1994 a spisovatel Vladimír, původem z Československa, žije se svou ženou Ester, synem Hugem a bíglem Charliem v Amsterdamu. V jeho těle už od narození přebývá i někdo jiný – parazit, který se rozhodne zachytit celý rok v životě „své“ rodiny den po dni prostřednictvím deníkových záznamů. Postřehy z lidského života střídá diplomatické

Prozaik Vladimír Raffel (1898–1967) nepatří mezi spisovatele, jejichž jméno se v literární historii skloňuje příliš často. Tento bytostný intelektuál, jakkoliv plodný a nesporně tvůrčí, v zásadě celé své dílo vychrlil ve dvacátých letech minulého století, aby se pak již nadosmrti umělecky odmlčel a věnoval se „pouze“ své psychiatrické praxi. Přesto zanechal v dějinách české literatury nesmazatelný

Jak žít, když člověk dostane do vínku danajský dar? Dlouho neobývaná stará vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra navrch. Pětatřicetiletý Jaroslav Havlát se vrací do domu svého dětství ve chvíli vážného životního zlomu. Po zpackané „církevní kariéře“ hodlá začít nový život, poprvé konečně sám za sebe. Snad také s trochou naděje, ale především s nákladem vyhoření, samoty, s pocitem

Je možné být žena a chovat se úplně nezávisle? A lze mít partnerský vztah plně pod kontrolou? Hlavní hrdinka románu Panna Ema Dolejšová se o něco takového pokouší desítky let. Její zvláštní příběh se odehrává v Příbrami v době, kdy v ní zuří duchovní boj. Komunisté zásadně mění sociální profil města při těžbě uranu a přitom zápasí s pověstí Svaté Hory – poutního místa se zázračnou soškou Panny Marie.

Autor ve své knížce upřímně a bez přikrašlování, s naprostou syrovou otevřeností, hovoří o skutečném lázeňském životě, takovým jaký opravdu je a jak ho měl možnost za svých více jak padesáti lázeňských pobytů poznat. Příběhy, které psal sám život plný napětí, očekávání, touhy, smyslnosti a erotického náboje. Zároveň v plné nahotě ukazuje i negativní charakterové vlastnosti některých lázeňských hostů,

Rozsáhlý román zlínského básníka zachycuje rodinnou historii, ale je současně i venkovským románem, experimentální prózou, skládačkou osudů, obrazem doby a syrovou, pravdivou výpovědí o životě několika generací žijících ve Zlíně a jeho okolí. Je to kniha velice konkrétní, pravdivá, nelaskavá i soucitná. Román je psán s mimořádným citem pro češtinu, zejména její moravské dialekty. Jaroslav Kovanda (*

Jorika Jonášová je vyhlášená blatenská advokátka. A je také už víc než třicet let manželkou vytíženého gynekologa Tibora, primáře v nemocnici. Jednoho dne jí manžel zavolá, že se musí zdržet v práci, a poprosí ji, aby mu v zásuvce stolu vyhledala pas a podívala se, kdy končí jeho platnost. Jorika při té příležitosti narazí na obálku, v níž najde dopis, kde jakýsi Jan oznamuje jejímu manželovi, že je

Román Dopisy od babičky není jen klasickým romantickým příběhem. Je náhledem do nitra dvou mladých žen, které se snaží najít si svoje místo v životě. Janě táhne na třicet. Vykonává práci, která ji nebaví a žije v nefunkčním vztahu. A aby toho nebylo málo, právě zdědila starý dům po své babičce. A zatímco se snaží vymyslet, co s domem udělá, začnou jí prostřednictvím notářky chodit záhadné dopisy. Dopisy,