Jen málokterá kniha se zapsala do srdcí čtenářů tak hluboko jako právě Babička z pera známé české spisovatelky Boženy Němcové. V průběhu let se dočkala mnohých vydání a idylický život na vesnici, jehož středobodem je postava moudré, zbožné i pověrčivé staré ženy, lákal k uměleckému ztvárnění význačné české výtvarníky a ilustrátory. Jsou díla, u kterých čas a prostor nehrají roli. Babička je toho jasným

Šestý svazek vybraných spisů Vladimíra Macury představuje autorovy prozaické texty vyrůstající z autentické – a mnohdy i přiznaně autobiografické – zkušenosti se soudobou českou znormalizovanou přítomností, kterou nejen dokumentují, ale také rozkrývají a demaskují. Román Občan Monte Christo (1993) a povídkové sbírky Něžnými drápky (1983) a Hra na něco (1995) tematizují hrdiny, kteří se ze všech sil

Poetický cyklus Zápisky z garsonky je neskrývaně autobiografický garsonka, kterou obývá malý chlapec spolu se svou invalidní matkou, je plná knih, gramodesek a matčiných svobodomyslných přátel. Protipól bezpečného, avšak křehkého světa panelákového bytu na libereckém kopci představuje mocný, chladný řád v domě prarodičů pod kopcem. Jednoznačný a neproblematický vesmír dítěte se postupem času smršťuje;

Jako inspirace k napsání dvaceti osmi povídek knihy Zelené slzy posloužily autorovi nejen osobní zážitky, ale i některé příhody kamarádů myslivců a lesníků, se kterými ho pojila společná záliba v provozování myslivosti jako svého životního stylu. Ze všech je cítit autorova láska k přírodě, chuť pokorně od ní přijímat dary, které dovede nabízet každému, kdo o ně nezištně stojí. Po přečtení všech řádků

Jolana se nikdy nebála pojmenovat věci pravým jménem. Na jednu stranu to mělo své výhody, ale také nevýhody. Protože všichni v jejím okolí věděli, na čem jsou, ale ten, se kterým žila, se nakonec ukázal být někým úplně jiným. Člověk až po letech zjistí, vedle koho to vlastně utrácí čas. Úderem čtyřicítky se proto rozhodla, že se s ním rozejde a přestala se ohlížet na to, co od ní očekávají ostatní.

Román Dar naděje, stylisticky i jazykově mistrně zvládnutý v prostředí měst Vídně a Zlína, vypráví s mimořádnou empatií a intelektuální hloubkou subtilní příběh o vztahu Rakušana a mladší ženy českého původu, toužících po štěstí ve složité realitě dnešní Evropy.

Román o jednom z nejvýznamnějších a nejobávanějších novinářů 90. let v dobách Klondiku v Čechách a o jeho nekonečném boji s velkým mafiánem. A to v prostředí, kde jedinou autoritou jsou peníze a moc, všechny ostatní hodnoty jsou spíš vnímány jako projev slabosti. Odhaluje zázemí médií, jejich postupy a ukazuje, jak jsme neustále někým ovládáni. Nelítostná hra s lidskými životy ve střední Evropě se

Emma se úspěšně přiblížila svému cíli – sňatku bez lásky, ale pro zabezpečení. Ví totiž, že život je otázka priorit. Jenže teď na ní čeká ta největší zkouška – pobyt u Albertovo rodiny. A jako by nestačilo, že potenciální tchyně je fanatik přes detaily a spořádaný „život ženy v domácnosti“, objeví se i Filip, bratr nastávajícího. Kterého tedy Emma zná jako Toma, svého otravného, fakt moc otravného

Ja som Václava ľúbila. Vôbec som si nevedela predstaviť, že by som chodila s niekým iným, a keby som bola čo len trochu viac nábožensky vychovaná, tak by som každý večer zdvihla hlavu k nebesiam a ďakovala by som Bohu, že mi zoslal takého dokonalého muža. Dokonalý bol preto, že vôbec existoval! Že bol zdravý, meral viac ako meter osemdesiat, mal vlasy, zuby, nešušlal a chcel ma! To bolo najdôležitejšie

Životní příběh mladé ženy a láska ve všech jejich podobách: láska k manželovi, k rodině, dětem, a také láska z pohledu muže; láska k penězům, k sexu, k ženám, ale i k sobě samému… Kniha je plná vyznání, která nikdo z nás nevysloví, protože nemá odvahu. Často je touží říct, ale než se odhodlá, bývá pozdě…

Po knihách povídek O času a ohni a Zase zvednout hlavu přichází liberecký spisovatel Otto Hejnic tentokrát s románem. V něm opouští své dosud tak časté hrdiny ženoucí se za nesmyslnými cíli a soustřeďuje se na dvojici kamarádů-loserů, kteří zůstali na ocet. Těmito protagonisty jsou hezoun Petr, zvaný Sifon, synek z česko-německého manželství, a věčně usměvavý Venda, opožděný plod pozdní lásky. Jejich

Sbírka deseti povídek z let 2002 až 2006, obsahující vedle klasické Smrtečky nebo Bělorusky i méně známé a novější drobné texty Miloše Urbana. Ilustrované vydání s ilustracemi Pavla Růta.

Vlídný pohled na rodinné patálie ve stylu knih Vejce a já a Co život dal a vzal oblíbené americké autorky Betty Macdonaldové, jejíž inspiraci Daniela Kovářová nezakrývá, ale naopak otevřeně přiznává. S nadsázkou a s vtipem sobě vlastním popisuje trampoty se svou matkou, s dětmi, s manželem, se zvířaty a dalšími rodinnými příslušníky a jednotlivé pasáže doplňuje recepty na rodinná jídla, na cukroví

Když se řekne Lékaři bez hranic, mnozí si představí chirurga ve stanové nemocnici se skalpelem v ruce. Spousta krve, šití. Když to jde dobře, za pár týdnů je pacient zase na nohou, žije svůj obvyklý život. Na mise ale naši spolupracovníci jezdí pracovat i s něčím mnohem méně hmatatelným - s lidskou psychikou. A ta vyžaduje mnohem delší čas, aby se zhojila. Děti, o kterých autorka píše, prožily pro

Tento román významné české spisovatelky je na rozdíl od mnoha jejích knih s historickou tematikou inspirován současností... V jisté západní zemi byl dokončen genetický výzkum: pouze profesor Severin zná výsledky posledních pokusů a uvědomuje si, že by jejich předáním mohl způsobit zvrat v přirozeném vývoji lidstva. Ve vzrušeném, téměř kriminálním přiběhu do děje vstupuje nejen mladá novinářka Agnes

Sepekovský rodák Pius Josef Peterka se stal knězem v roce 1954, tedy v době, kdy komunistický totalitní režim dokončoval své běsnící tažení proti církvi. Po dvouleté vojenské službě působil více než tři desetiletí na novostrašecké faře. Za ta dlouhá léta dokázal na Novostrašecku zachránit doslova vlastníma rukama řadu místních kostelů a kapliček. Svou obětavostí a vstřícností se zapsal do srdcí mnoha

Próza Nocleh na letišti Gatwick je souborem krátkých textů, které spojuje zejména téma náhlé ztráty partnerského života a vyrovnávání se s pozvolna přicházejícím starším věkem. Autor trefně ukazuje, že snaha mužů chytit v takovém případě druhý dech mnohdy vyznívá spíše jako lapání po dechu. Povídky o vnitřním, rozporuplném světě mužů a jejich uvažování o ženách jsou psány vtipně, s ironií a nadhledem.

Staré pověsti české patří ke klasice české mytologie. Příběhy známe z Kosmovy kroniky i z Jiráskova zpracování. Kniha nám přiblíží legendu z pohledu nezapomenutelného loutkového filmu Jiřího Trnky.