MUDr. S. Grof (*1. 7. 1931), proslulý psychiatr českého původu žijící v USA a jeden ze zakladatelů transpersonální psychologie, mj. autor metody holotropního dýchání, se v knize věnuje nejznámějším památkám pojednávajícím o umírání, které vznikly v rámci světových náboženství (tzv. knihám mrtvých z oblasti starého Egypta, Tibetu, křesťanské Evropy a mayské a aztécké kultury). Stěžejní prvky jejich

Kniha J. Pauera je nezvyčajným vkladom do premýšľania o médiách nielen v slovenskom kontexte. V trojici nosných esejí knihy predstavuje fenomén médií celkom inak, ako by to urobila učebnica o médiách alebo ňou z cesty zvedená filozofická reflexia. Mediálne sa vpisuje do pokladu prepracovaného antropologického či ontologického základu. Latentne znepokojujúca plachosť a banálnosť zvyčajných premýšĺaní

Kniha přináší u příležitosti 50. výročí úmrtí Karla Jasperse syntetický výklad jeho myšlení a působení prostřednictvím jeho političnosti. Jaspers se stal jedním z nejvlivnějších moderních německých filozofů nejprve jako zakladatel filozofie existence, po druhé světové válce jako iniciátor jejího obratu k historické a politické rovině lidského bytí, která se nově ukázala jako nevytěsnitelná. Předložená

Reflexe moci bezpochyby jeden z klíčových pojmů politického myšlení se stala výzvou pro autory jednotlivých kapitol předkládané kolektivní monografie. Jejich cílem nebylo dobrat se konečného a nezpochybnitelného výměru moci, neboť takové ambice by nevedly než ke snaze se pojmu zmocnit a využít ho jako nástroje k hodnocení, či přímo k ovládání skutečnosti. Autorským vkladem proto není instrumentalizace

Dielom Rétorika završuje Aristoteles skúmanie spoločenských javov, politického systému, vzťahov vytvárajúcich sa v obci, štáte. Väzby v obci, štáte sa prejavujú navonok medzi jednotlivcami individuálnym konaním, ktorého najvýraznejším vonkajším pr ejavom je ľudská reč. A práve spôsob reči, komunikácie je predmetom skúmania tohto Aristotelovho diela. Jeho Rétorika je najvýznamnejším dielom mysliteľov,

Soubor studií českých a slovenských autorů, který zde předkládáme, vznikl na základě příspěvků přednesených na odborném semináři věnovaném myšlení francouzského historika a teoretika umění Henriho Focillona (1881-1943). Seminář se uskutečnil 4. května 2017 na půdě Katedry filozofie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Uspořádáním tohoto semináře i publikací tohoto souboru článků chceme

Kniha se zabývá aktuálním sporem o náboženství a sekularitu ve veřejném prostoru. Analýzy tohoto tématu se přitom odehrávají na pozadí často dramatických mediálních a politických debat a událostí, jež souvisí se vztahem mezi mocenskými zájmy a hodnotami v různých západních a muslimských zemích. Týkají se však také dalších kulturních a náboženských okruhů. Idea sekulární veřejnosti je zde vystavena

Audiobook ‘600 Quotations from the Great Writers of the 17th Century’ features the wit and wisdom of some of the 17th century’s greatest-ever writers, including Miguel de Cervantes, novelist and scientist Johann Wolfgang von Goethe, French playwright Jean Racine, and English playwright William Shakespeare, one of the most quoted people in the world.

Předložená studie ukazuje a promýšlí imanentní meze Heideggerovy fundamentální ontologie a z nich interpretuje nezbytnost a směr následné transformace otázky po bytí. Studie vykázala tři takovéto meze, jež se vzájemně podmiňují. Jde o meze metodicko-formální, strukturně-existenciální a faktické. Dosažení těchto imanentních mezí fundamentální ontologie vede ke ztroskotání celého tohoto projektu. Avšak

Ernst Bloch je klasickým filosofem 20. století, kterého proslavila především práce Princip naděje. Jeho myšlení mělo zásadní vliv na tradici neortodoxního marxismu, ale také např. na československý marxisticko-křesťanský dialog. V češtině dosud nebyly dostupné žádné překlady Blochových textů, proto chce výbor tuto mezeru zaplnit. Cílem je zprostředkovat autorovy myšlenky ze zásadních oblastí jeho zájmu,

Filozofia je odkázaná na myslenie. A myslieť znamená žiť ľudský život.

Pierre Teilhard de Chardin (1881–1955) byl francouzský jezuita, přírodovědec a filozof, který ve svém díle vytvořil teorii evoluce založenou na křesťanském myšlení. Protože jako kněz nesměl bojovat, účastnil se první světové války po celé čtyři roky jako nosič raněných.

Thomas Berry (1913-2009) je jeden z nejvýznamnějších kulturních historiků naší doby; katolický kněz, historik a „ekoteolog“ patří mezi nejinspirativnější ekologické myslitele 20. století. Podrobně analyzoval povahu odcizení kultury a spirituality Západu.

Ludwig Wittgenstein (1889–1951) je jednou z klíčových osobností filosofie 20. století a jeho dílo jedním z hlavních pramenů moderní analytické filosofie. Svým myšlením naplnil univerzální nárok filosofie a svou teorií významu inspiroval mj. i etnology či lingvisty.

Významný nizozemský historik první poloviny 20. století vydal monografii o Erasmu Rotterdamském roku 1924. Tato práce o životě adíle slavného humanistického myslitele se opírá o část Erasmovy korespondence zpracovanou do roku 1524.

Rámec \"totalitní hospody\" autorovi posloužil nejen jako připomínka života doby minulé, ale i jako východisko k vyjádření řady originálních a hlubokých myšlenek určených pro naši současnost. Neobyčejně podnětné, živě psané a myšlenkově dramatické dialogy tak potěší každého, kdo dokáže prožít radost z poznávání.

Cieľom štúdie je analýza ekstatickej temporality (náhlosti), tzn. nemetafyzicky chápaného času, a to vprotiklade k metafyzickému chápaniu, v ktorom je ekstatická temporalita prístupná iba ako bytie a čas.

Autor svým typickým, nekompromisním a čtivým stylem postupně ve čtyřech kapitolách zkoumá sebevraždu z pohledu psychologického, eticko-náboženského, filozofického, sociologického či právního. Přitom, jak uvádí Jindřich Štyrský, při myšlení a tvorbě vede Brouka jeho \\\\odvaha domysliti vše do konce, odvaha zpřetrhati společenské předsudky, nebáti se brutality ani cynismu, neboť teprve naprosto svobodný,

Esej je prvým dielom, ktorým sa autor a popredný znalec islamskej filozofie a mystiky predstavuje českému čitateľovi.

Aká filozofia je pragmatizmus? U nás stále predovšetkým neznáma, nepochopená, ignorovaná, dezinterpretovaná, „cudzia“ či odmietaná, „podozrivá“ alebo údajne nedostatočne „vznešená“ – pre niektorých dokonca ani nie filozofia, keďže meno „pragmatizmus“ je vari jedno z najhoršie znejúcich mien, aké môže niesť taká vysoká intelektuálna aktivita, ako je filozofia... Napriek tomu sa túto filozofiu autor