U příležitosti 91. narozenin Lenky Reinerové vychází její nová, velmi osobně laděná próza. Z rukopisu německého originálu Das Geheimnis der nächsten Minuten přeložila Olga Walló.

Stali se v ten nešťastný zimní den účastníky hromadné havárie na dálnici D1, tak jako stovky dalších. Byli to zcelanáhodní lidé, kteří se vzájemně neznali.

Děj knihy se odehrává v období od konce 19. do poloviny 20. století. Líčí životní osudy rodiny Matěje Pokorného, vařiče piva a sklepmistra v někdejším knížecím pivovaru v České Skalici, kde se natrvalo usadil, po ztrátě své první ženy znovu oženil a prožil druhé, šťastné manželství s milovanou Fanynkou.

Ištván Jeseter se narodil jednoho zářijového odpoledne v tramvaji číslo 17 ze špatně vyrešeršovaného novinového článku – jeho otcem je nepokrytá lež a matkou mizerná novinářská práce. Jediné, co má, je rybí šupina pro štěstí a doklad o tom, že je duševním dědictvím jistého Metoděje H., který ovšem tvrdí, že je to celé nějaký omyl.

Strašidla a mytické bytosti, objevující se pověstech a v pohádkách většinou vyvolávají děs a hrůzu. Zjevují se na nejrůznějších místech a v různé době a podle svého charakteru straší, některá konají dobro, jiná škodí.

Nové vydání dnes už téměř legendární prozaické prvotiny, která odstartovala mimořádně úspěšnou spisovatelskou dráhu Radky Denemarkové Jeden zločin. Jedna hra.

Takhle o dějinách střední Evropy ještě nikdo nevyprávěl. Cesta vlakem zmizelou zemí po stopách osudové lásky.

Nejosobnější kniha autora. Přestože není primárně o něm, ale o jeho blízkých, věcech mezi nebem i zemí a tichu.

Krajina a příroda vypadaly na internetu nedotčeně, průzračně, nádherně, mimo veškeré kategorie. Ihned jsem zatoužila ještě jednou, naposledy, překonat sebe sama, své strachy z létání, výšek, z neznámého, ze své kondice a věku – a jet.

Svou poslední fiktivně autobiografickou knihu nabízí Škvorecký jako zábavný „Entrtejnment na stará témata o životě, ženách, osudu, snění, dělnické třídě, fízlech, lásce a smrti“. Psal ji s humorným nadhledem a sebeironií v exilovém bezčasí a jako by v kaleidoskopu absurdních mi-nipříběhů z mládí v protektorátu a z živoření za stalinismu – jež se prolínají s komickými debatami při krajanských setkáních

Z esejistického díla Jana Vladislava dosud vyšlo tiskem jen překvapivě málo: Malé morality, Portréty a autoportréty a Pařížský zápisník I. (1981/1989). Jan Vladislav psal své eseje od padesátých let a v sedmdesátých letech je shrnul do čtyř samizdatových svazků Tajného čtenáře. Od roku 1981, v pařížském exilu, psal své eseje dále, Pařížský zápisník I. z nich přinesl podstatný výbor.

Nový román známého publicisty a spisovatele Aleše Palána zavádí čtenáře do prostředí domácího hospice. Jeho hlavní hrdinka, mladá žena pečující o umírající, řeší své „běžné“ vztahové a životní problémy, jen se často nachází tváří v tvář smrti v emočně náročných situacích.

Pátý román Heleny Němcové vypráví opět o hledání štěstí a střetávání lidského snění s realitou. Mladá učitelka pražské základní školy Hanka odjíždí v časném létě osmašedesátého roku na školení pedagogů do Písku.

Kdo je lepší – Elán, nebo Jasná páka? Čemu víc obětovat – individuální svobodě, nebo domku v satelitu?

Život v Sudetech, v údolí mezi Šumavou a Novohradskými horami, nebyl nikdy snadný. Autor vede čtenáře do světa ohraničeného ostnatým drátem, odkud museli původní obyvatelé po 2. světové válce odejít a kde noví přistěhovalci nezapustili kořeny dost hluboko.

V léčebně dlouhodobě nemocných literárních armatur mívá noční službu šílený Hölderlin. Kašle na svoje povinnosti, nebloudí po chodbách, pořád jen mlátí svým pyjem do kláves odloženého klavíru minimalistické nokturno s matoucím názvem Hyperion.

Myslíte si, že každý okolo vás má lepší život? Prožíváte trápení ? Nebo máte jenom špatnou náladu ?Nechte na sebe působit vtipné a sebeironické sloupky Haliny Pawlowské.

Súbor vtipných poviedok známej feministickej spisovateľky.

Jádrem knihy Vladimíra Syrovátky jsou dopisy, které adresoval významným úřadům a institucím (patří mezi ně Kancelářprezidenta republiky, Magistrát hlavního města Prahy či Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Divadla Spejbla a Hurvínka, Vojenský historický ústav Praha a další). Autor v nich předkládá s naprosto vážnou tváří nejrůznější kuriózní stížnosti, žádá odpovědina paradoxní otázky či navrhuje

Autorka žije na Korfu přes deset let se svým řeckým manželem a dvěma dětmi. Její postřehy jsou prodchnuty láskou a obdivem k novému domovu, což jí umožňuje vnímat jak krásu a poezii celého ostrova či vlídnost a pohostinnost jeho obyvatel, tak i méně příjemné stránky zdejšího života.