Obidve prózy, zaradené do tohto zväzku, na seba časovo i tématicky nadväzujú. Prvá sa odohráva tesne po druhej svetovej vojne, druhá potom po roku 1948.

Na pozadí české politické scény 2012–2013 se odehrává příběh čtyř kamarádů, jejichž přátelský svazek se ještě donedávna zdál být neotřesitelný. Současná doba je však posouvá zcela jinam, nůžky se mezi nimi otevírají víc a víc, přátelství nabývá povážlivých trhlin až končí tragédií.

Nabízíme vám autentické zápisky mimořádných zážitků a obdivuhodných nápadů Rudolfa Kleknera, pacienta několika psychiatrických léčeben, které jsme získali z jeho pozůstalosti. Jeho myšlení se vymyká uznávané logice, tudíž podle všeobecných zvyklostí nepatří do normálního světa.

„Co teď? O čem mám zpívat, když o pár set kilometrů na východ bombardují paneláky, a dokonce i porodnice?

Bergen, Norsko, 1999. Světlo a tma; vědomí a nevědomí; vnitřní a vnější svět; nezlomná sebejistota a zdrcující pochybnost.

Zmrzlým lesem putuje tichá trojice – Prst, Malá a Dcera. Svět kolem nich je nepřátelský a nebezpečný.

Poznejte Francii z netradičního úhlu – očima jejího milovníka a znalce Jiřího Žáka. Ten svým nezaměnitelným způsobem vypráví o lidech, místech i literárních dílech, která jsou spjata se zemí galského kohouta.

Co se stane, když objevíte deník své matky? „Na klín si položila batoh a vytáhla knihu v tmavě hnědých deskách s nápisem „1985“ – matčin deník z toho roku, který vzala asi před měsícem z jejího trezoru na šperky.

Kastelánku zestátněného zámku dostihne v sedmdesátých letech dopis od bývalého majitele: Paní hraběnka Sofie zemřela a ráda by byla uložena v zámecké kapli. Přes smutnou dobu normalizační se někdejší služebnictvo rozhodne splnit poslední hraběnčino přání.

Všechno nejlepší (si) přeje Cabaret Calembour aneb Trio Šotek, Orozovič, Suchý. Ti se před deseti lety potkali na pražské DAMU a společně začali tvořit skeče a divadelní hry.

Drozdova novela, napsaná v době začínající normalizace a dostupná pouze jako samizdat, patří k vrcholům onoho typu prózy, který by se dal nazvat sebezáchovným. Smyslem pro detail, psychologickou drobnokresbou, schopností jemného odstínění drobných nuancí a pomalého pronikání pod povrch zdánlivě nepodstatných věcí působí tento text jako malý zázrak.

Sklepní práce (1973) je úplně první z řady Bondyho próz ze 70. a 80. let a společně s Lednem na vsi (1977) a s Bezejmennou (1986) tvoří soubor Bondyho autokonfesních textů. Jde o asambláž stylizovaných deníkových záznamů, filosofických či politických úvah, \\\"hospodských vypravování“, fiktivních příběhů i záznamů snů – vše v konkrétním časovém rámci zimy 1972–73 s \\\"dějem“ převážně na \\\"jevišti“

Někdejší bezdomovec Hobo si \"na pomezí života a věčnosti\", kde se ocitl po pádu na dno opuštěné šachty, v duchu přehrává setkání s neznámým mužem, který ho nedávno navštívil v jeho osamělém doupěti izolovaném od civilizace. Návštěvník mu vypráví o \"mimořádné události\", jež ho před časem donutila přehodnotit dosavadní život - jako úspěšný politický šíbr se sice po pádu československého komunistického

Lenka Sobotová v souboru povídek Suchý konce s pozoruhodným smyslem pro žánr a propracovaným stylem s jasnou autorskou perspektivou navazuje na svůj knižní debut. I protagonisté těchto povídek jsou vystavováni nečekaným zkouškám, které je nutí uvědomit si potřebu životního cíle.

Zatímco babičky vyšívaly Hradčany, děti u draní peří poslouchaly pohádky a slečinky z lepších rodin studovaly, jak se stát spořádanou ženuškou... v Café Groll zatáhli závěsy, aby mohl začít další z nespoutaných šantánových večírků. Legendární českobudějovický nevěstinec ožívá v příběhu o lásce a touze z počátku 20. století.

Kniha povídek ukazuje obyčejného člověka – Človíčka – v různých historických okamžicích od pravěku až téměř po současnost. Jednou je to muž, jindy žena.

Dramatický, hluboce lidsky pojatý a dojímavý životní příběh ženy, která ztrácí, trpí a znovu hledá. Autorka nevšedním způsobem a citlivým jazykem nahlíží do lidské duše a kreslí příběh, který se bezpochyby dotkne každého vnímavého čtenáře.

Básně a příběhy vedou děti k zamyšlení a rozvíjejí představivost.

Ve svém třetím románě vypráví spisovatelka Helena Němcová částečně autobiografický příběh, v němž se prolínají osudy členů několika generací nejbližší rodiny - ve válečném období narozených sester Kamily a Marty, Kamiliny dcery Bohunky a jejích dvou dnes již dospělých dětí. Příběh je rozplétán postupně a je zachycován z pohledu všech zúčastněných osob.

Na skládce najde postarší hlídač Nejedlý malou holčičku. Nikdo ji nehledá, nikdo neví, odkud se vzala ani kdo jsou její rodiče.