O egyptském pobytu Ježíše moc statistik nenapíšeme: a přece tam žil naplno. Kolekce básní chce stát na straně těch, kteří vnitřní zkušenost nepodřizují přehledným výkazům. Že báseň odpovídá životnímu stylu a není omnibus, který cokoliv sbírá a všechno bez rozlišení porozdává, souvisí se zápasem o krásné slovo.

Měsíc tak pošetile modrý navazuje na nedávnou autorčinu sbírku Děravý testament. Vnitřně propojené verše procházejí různými krajinami a dramaty života – jako by básnířka šla znovu svou cestou a přitom výrazně prohlubovala vlastní stopy. Pokračuje odcházení, které však neznamená sestup, ale vzestup. Objevují se nové vnitřní krajiny, zas plné otázek – a jsme už o krok dál, tentokrát se dostává i odpovědí.

Na křídlech melancholie pluje každý z nás. I když jsou naše cesty nevyzpytatelné, nakonec můžeme objevit světlo ve tmě. To světlo totiž máme všichni v sobě a je jen na nás, jestli se nám ho podaří rozzářit. Autorka se zamýšlí nad životem, smrtí a obdivuje přírodu, která je všude kolem nás. Vydáním knihy otevírá svou duši všem, kteří se v životě trápí a mají strach požádat o pomoc.

Dvousvazkové souborné kritické vydání básnických sbírek. První obsahuje prvních deset sbírek, počínaje Refrigeriem (1947) a konče Sedmi písněmi (1976), celkem 293 básní. Druhý svazek obsahuje dalších třináct sbírek, od Malých hór (1977) po Malé hóry (II) (1995), celkem 253 básní. Sbírky jsou řazeny podle roku prvního vydání. Oddíl Dodatky na konci druhého svazku (od s. 851) přináší výběr z knižně nepublikovaných

Básnická sbírka.

Jsem náruživý „kavárenský povaleč“. Dokonce jsem si před pár roky na to téma napsal sonet. Kavárny si ovšem zaslouží ne jeden sonet, ale celou knížku básní. Atmosféru kavárny utváří mnoho faktorů, vedle číšníků a hostů třeba i počasí, politická situace, sportovní výsledky Sparty a Slavie, výskyt či nevýskyt dívčích půvabů uvnitř kavárny a leckteré další okolnosti. Kdyby kavárny nebyly, chodil bych

Nová básnická sbírka Sylvy Fischerové není knihou na jedno přečtení. A není ani další položkou v řadě titulů s názvem „Básníci na cestách“, jak by se mohlo zdát z jejího názvu. Jedná se o sumu životní i básnické zkušenosti, čteme tu zřetelný osobní místopis, ve kterém se konkrétní místa jeví jako průměty dějin a jejich událostí (i pastí). Také zde hrají podstatnou roli lidé autorce nejbližší — zejména

I ve své šesté knize, sdružující verše z let 2011 až 2016, básník předkládá nenápadné, ale silné svědectví; plody osobní (i lyrické) zralosti. Jak sám píše, jeho básně představují jakési „štíty proti prázdnotě“. Tíhu existence vyjadřuje vždy jemnými, ale přesnými tahy a obrazy, bez zbytečné expresivity. Stěžejní situace zachycená v názvu sbírky se tak stává metaforou pro celé dílo. Neběží zde ale pouze

Jan Schnieder patří mezi nejvýraznější autory poetických textů z období \"zlatých šedesátých let\". K tvorbě se pak vrací i v devadesátých letech, kdy píše recitál pro Martu Kubišovou \"Vítej lásko

Anotácia, žiaľ, nie je k dispozícii.

Rty na sněhu Vladimíra Binara (* 1941) svým titulem ostře kontrastují s předchozí knihou básní Hlava žáru (2010), jež byla výrazně poznamenána šedesátými léty, jejich celkovou atmosférou, dějinnými proměnami a básnicko-uměleckými výboji. Sbírka Rty na sněhu, rozčleněná do oddílů (1969; 1970; Rty na sněhu) a dovršená polyfonním Rekviem, je vymezena léty 1969–1972, tedy obdobím po ruské okupaci: prostupuje

Výbor z poesie 1955 - 2022

Třicet pět básní a třicet pět obrazů básnířky a malířky Květy Monhartové, která touto knihou volně navazuje na titul Obrazně řečeno, v němž její tvorba doprovází verše Jaromíra Komorouse. Květa Monhartová má za sebou mnoho samostatných výstav, desítky výstav skupinových a několik básnických sbírek, které doprovodila vlastními ilustracemi.

Básnická sbírka jednoho z nejzajímavějších českých autorů střední generace. Ilustrace Václav Švankmajer.

Václav Hons (*1938) vydal přes 30 básnických sbírek, z nichž posledních 18 vyšlo v nakladatelství Radix. Kromě básní napsal také několik stovek písňových textů – nejznámější jsou asi jeho Neposlušné tenisky pro Lucii Bílou, ale i další texty pro H. Zagorovou, V. Špinarovou, K. Gotta aj. Jeho básně oscilují mezi lyrikou i epikou, lze v nich najít ohlasy autorovy hudbymilovnosti, vzpomínek z dětství

Jiří Šotola coby autor veršů je v současnosti spíše relativizován, ne-li úplně přehlížen. Přitom jeho básnická tvorba provokuje i tím, co o ní dodnes vlastně spíš jen tušíme a co v ní na nás ještě čeká k objevení. Strach, úzkost i sarkastická nota jsou narovnávány a doplňovány ideálem, snem, budoucností. Kontrast i polemika (mnohdy se sebou samým) vede básníka pomalu, ale jistě k výraznému teatrálnímu

Básnická sbírka Dionýsovo ucho je rozsahem nevelké dílo o dvou částech, které usiluje o reflexi současné doby, jež je postižena různými „patogeny“ (pandemie, dezinformace, štěpící se společnost). Každá z částí na danou problematiku pohlíží z jiného úhlu. Poprvé je to niterné introspektivní ohledávání strachu, podruhé je to duchovní prisma vztahu dvou postav, respektive život v omezeném mikrokosmu;

Sbírka básní Situace je knížka o různých situacích, o lásce a o vás. Také o andělech a o tom, po čem opravdu ženy touží. Prý je to punková poezie. To nechť posoudí laskavý čtenář, včetně toho, zda autor ženské tužby skutečně odhalil.

Jedna z nejkrásnějších básnických sbírek dvacátého století od jednoho z nejvýznamnějších českých básníků, jehož knihy byly přeloženy do mnoha jazyků.

Osmdesát let od narození a třicet let po smrti Karla Kryla vydává nakladatelství Torst úplný soubor všech jeho básnických sbírek, jak si je sám uspořádal a připravil k vydání. Vedle sbírek básní milostných (7 básniček na zrcadlo, 17 kryptogramů na dívčí jména, Amoresky) ve svazku najdeme jeho vrcholné sbírky Slovíčka a Zbraně pro Erato, poezii satirickou a ohlasovou (/Zpod stolu/ Sebrané spisy, Z mého