Mezi publikacemi zabývajícími se židovskokřesťanským dialogem zaujímá tato kniha výjimečné místo: není totiž jen kompilací různých názorů, ale otevírá prostor pro skutečný dialog, přičemž ukazuje i názorovou rozmanitost, panující uvnitř obou

Tato kniha nizozemského lékaře Alberta Soesmana přináší zásadní a zároveň nesmírně živé rozpracování nauky Rudolfa Steinera o dvanácti smyslech. Jako je dvanáct znamení zvěrokruhu, má člověk také dvanáctero smyslů.

Riešitelia grantovej úlohy VEGA č. 1/0213/10, ktorej témou je Fenomén krásy v reflexii ruského a slovanského myslenia 20. storočia sa v prvej etape vedeckovýskumného riešenia sústredili na Slovanské motívy krásy v etike, estetike a morálnej filozofii. Cieľom bolo skúmať nielen inšpiratívnu tvorivosť, ale aj samotnú ašpiráciu „vidieť a rozpoznať krásu v kontexte dejín“. Živé kontinuálne úsilia Slovanov,

V knize Trvání a současnost, kterou dokončil v roce 1922, se Henri Bergson věnuje výhradně Einsteinově teorii relativity. Dospěl zde k závěru, že existuje pouze jediný skutečný čas a mnohé Einsteinovy časy jsou jen matematickými entitami.

Systematický a zásadný príspevok venovaný problematike filozofie umenia a estetiky. Preklad diela významného nemeckého filozofa Güntera Figala „Ercheinungsdinge. Ästhetik als Phänomenologie“ z roku 2010.

Pojem „obrazy filozofie“ označuje zvláštní okruh děl propojujících vizuální vyjádření a filozofické myšlení pomocí bohatého systému metafor a dalších prostředků podporujících imaginaci. Protože tyto obrazy a ilustrace vznikly v přímé reakci na konkrétní filozofické práce, lze jejich části spojovat s myšlenkami a úryvky zdrojového textu.

Mnoho současných knih o meditaci nevěnuje judaismu velkou pozornost. Ačkoli si většina autorů zřejmě uvědomuje, že v judaismu jsou i mystické prvky, jejich diskuse se obvykle omezují na kabalu a chasidské mistry.

Co vlastně znamená být cizí, cítit se cize, být vnímán jako cizí? Transdisciplinárně pojatá publikace vysvětluje různé přístupy k fenoménu alterity (jinakosti) v sociálních vědách, psychoanalýze a filozofii od Hegela až po postkolonialismus.

Kant upozornil na to, že sebevědomí představuje významný fenomén při zodpovězení otázky, co je člověk. Hegel v návaznosti na Fichta rozšiřuje výklad tohoto fenoménu o úvahy postihující jeho intersubjektivní dimenzi, jež se rozvíjí v rámci toho, co Hegel označuje jako „pohyb uznání“. Na začátku tohoto pohybu proti sobě stojí dvě individuální sebevědomí.

Studie je příspěvkem k vyjasnění Heideggerova pojetí metafysiky jako „dějin bytí“ (Geschichte des Seins), a to na základě jednoho z jeho „vůdčích“ slov (Leitworte), totiž prostřednictvím titulu „der Anfang“ – počátek. Heideggerovo určení počátek se snaží pochopit pomocí toho, co autor označuje jako „anfängliches Denken“, tedy cestou sledování počátečního uchopení bytí.

Dialog Asklépios bývá řazen mezi tzv. filosofická hermetika. Podobně jako texty tzv. Corpus Hermeticum, které autor prokazatelně znal, netvoří jednotný myšlenkový celek, ale shrnuje v podstatě všechny aspekty antického hermetismu.

Kniha obsahuje překlad tzv. osmé knihy Stromat, pozoruhodného filosofického textu, který se dochoval za sedmi knihami Stromat v byzantském rukopisu. Jedná se patrně o Klementovy výpisky z filosofického zdroje, jehož ústředním tématem je teorie vědeckého důkazu, rozpracovaná na aristotelském základě a na pozadí protiskeptické polemiky.

Dva roky, dva mesiace a dva dni strávil americký básnik a mysliteľ H. D. Thoreau na samote v prírode, vo vlastnoručne zhotovenej chatrči pri jazere Walden Pond. K životu bez civilizačných výdobytkov ho priviedla túžba porozumieť svetu, ktorého bol súčasťou, snaha nájsť v ňom svoje pravé miesto a rozlíšiť to, čo je dôležité od všetkého nepodstatného.

Mezi pozitivistickým filosofickým přístupem a Masarykovým realismem nacházíme mnoho shod, ovšem i mnoho zásadních odlišností, které nelze bez zevrubnějšího zkoumání jednotlivých etap vývoje Masarykova myšlení náležitě určit a zařadit. Důkazem toho jsou až extrémně odlišné výroky hodnotící Masarykovu filosofickou pozici z řad předních pozitivisticky i jinak filosoficky zaměřených myslitelů.

Rímska ríša sa na vrchole svojho rozmachu dostávala do čoraz búrlivejších pomerov, keď bola napádaná rôznymi kmeňmi spoza vonkajších hraníc ríše a zároveň v jej vnútri vznikali rozpory medzi samotnými Rimanmi. Marcus Aurelius sa stal cisárom práve v takýchto pohnutých časoch.

Text Paula Archambaulta (1883-1950) sleduje stručným avýstižným způsobem rozvoj filosofie Maurice Blondela (1861-1949) od jeho rané formy \"filosofie akce\" k jeho pozdní zralé podobě \"filosofie konkrétna\". Tím, že uvádí Blondelovo myšlení v souvislost s francouzskými klasiky a význačnými mysliteli i s Blondelovými učiteli, otevírá nám nepřímo přístup ke kultuře francouzského filosofování vůbec.

Publikace obsahuje příspěvky přednesené na francouzsko-česko-slovenském kolokviu, které na počest francouzského filosofa Jacquesa Derridy uspořádal v březnu 2005 Filosofický ústav AV ČR. Autoři příspěvků (M. Crépon, J. Fulka, M. Goldschmit, P. Lauret, M. Marcelli, J. Pechar, M. Škop, E. Tardivelová, P. Tůma, V. Umlauf) se zabývají Derridovým dílem v kontextu současného společenskovědního a právního

Aurelius Augustinus neboli svatý Augustin patří k jedněm z nejpozoruhod­nějších postav dějin lidstva. Na jedné straně byl a je uznáván katolickou církví jako jeden z největších světců a učitelů, na druhé straně se k němu hlásily i různé proudy opoziční či reformní, tedy z hlediska katolíků často kacířské.

Marcus Aurelius (121-180) je neobvyklým zjevem ve starověkém písemnictví. Proslul jako římský císař (161-180) a zároveň filozof.

Výber z prác Waltera Benjamina (1992 – 1940) prináša pohľad na neskoré obdobie tvorby tohto nemeckého filozofa a literárneho kritika a teoretika. Jeho kultúrno-spoločenské eseje o podstate moderny a jej princípoch inšpirovali odborníkov z oblasti filozofie, sociológie, estetiky, literárnej a mediálnej vedy.