Publikace představuje úvod do staroegyptského náboženství, především s ohledem na problematiku pojetí božského a božských bytostí a jejich odrazu v přirozeném a lidském světě. Náboženství starého Egypta a jeho jednotlivé fenomény jsou tak nahlíženy v jejich provázanosti s místními přírodními podmínkami, přírodními jevy, lidskou existencí a uspořádáním společnosti. Všechny tyto roviny se v egyptské

Básnická sbírka.

O předchozí autorově sbírce Básník Trýzeň Kat napsal ve svém nominačním hlase pro anketu Lidových novin Kniha roku přední polský novinář Mariusz Szczygiel: \"Metafyzika a duchovnost, jež jsem po smrti Ladislava Klímy nečekal.\" V Hostiích pekla autor tuto polohu prohlubuje a svou metafyzickou cestu jako básník potvrzuje. Alexej Mikulášek ve svém doslovu napsal: \"Svět tu vystupuje jako pole pro vládu

Název debutní sbírky Tomáše Tomáška vyznačuje dvojí pohyb, dvojí způsob vzniku hornin, a to usazováním a vyvřením. Tento základní obraz – v jedné, druhé, či obou složkách pohybu – prostupuje komplementárně jak motivickou, tak stylovou stránkou této poezie. Děje (slovesa) jsou tu na jedné straně substancializovány („v prosátém světle / zajíkavý / ptačí zpěv // na vrcholu / osamělé místo / modliteb“),

Ptá se čtenář na pokrok učiněný od první sbírky? Pokrok, zrovna teď vyhřívá se ve výloze obchůdku s rozbitými psacími stroji. Malström věčného návratu víří ulicí prach a uschlé listí. Komíhavě tušené slunce. Vidíš ten mrak? To není mrak. Není to nafouklé břicho ani pouťový balónek. Vytrvalý vichr vzdouvá kyprostí škrobených nebes, nese ostrov, podobenství o společné lodi. Teď nějaká bouře. Dovnitř

Když básník nazve svou knihu \"Atlas\", je jisté, že vám nabídne itinerář pozoruhodného výletu. A čím bližší cestu vám takto předestře, tím zajímavější to putování bude. Platí to i v případě třetí sbírky hradeckého autora Rostislava Opršala. Knížku doplňují úchvatné ilustrace Egona Schieleho.

Paměť s námi hraje svoje hry – a má v nich vždycky navrch. Nabízí se otázka: nežijeme vlastně jiné životy, protože si minulost pamatujeme špatně? Stalo se to přece jinak – ale to už nevíme, přeznačila to paměť i všechno, co následovalo. A co někdy následovalo právě proto, že jsme si minulost zapamatovali špatně. Sbírka o pasti paměti, vzpomínce jako přibližné mapě času i o „zlaté lásce zkratek“ a období

Toto jsou básně, které kombinují civil(ist)ní poetiku se surreálnými obrazy; děje se tak prostřednictvím asociativních jazykových her a „samplování“ textových útržků nejrůznějšího původu. Přítomen je též jakýsi humor, nadlehčující existenciální úzkost ze světa přehlceného všeobecnou skepsí a únavou, zoufale přehlušovanou maniakální aktivitou a pseudokomunikací na sociálních sítích.

\"Je to tam holka - máš rakovinu.\" Prodala dům a vyrazila do světa s uzlíčkem buchet, živíce se tím, co našla v lese a na poli.

Jazyk, kterým se běžně mluví, je trapný a vtíravě nevypnutelný, jako nekonečný vstup komentátora Frekvence 1, ale z nějakého důvodu se za jeho doprovodu odehrávají všechny důležité věci v životě. Člověk je frázemi a klišé obklopen tak dokonale, že mu nezbývá než realizovat se skrze ně. A básník pak může být přistižen, jak při pohledu na sebe píše životopis tuningového paka a masochisticky jej přijímá

Básnická sbírka jednoho z nejčtenějších českých básníků přináší vedle citlivých evokací přírody, stárnutí a básní milostných též pozoruhodné epické \"svědecké\" básně, obohacující Jirousovu poetiku o nový rozměr. Doslov Vratislav Brabenec.

Už název svazku napovídá, že jde o básně, které tíhnou k příběhovosti, k epice. První oddíl přináší tři básně (dost výstižné je označení básnické povídky) psané v pravidelných rýmovaných strofách z válečných let: První testament, Terezka Planetová, Cesta mraku. Druhý oddíl je souborem jedenácti dramatických příběhů psaných ve volném verši. Některé jsou autobiografické: Návrat, Prostě, Sbohem, Smrt

M. Bartoňová, specialistka na indické jazyky a kulturu, se věnuje především józe a jejím duchovním aspektům. I její poezie vychází ze stejného pramene. Není jen poetickým vyjádřením stavu duše, ale zároveň cestou poznání směřující ke konečnému a harmonickému stavu Jednoty.

Tento špalíček veršů a báchorek z imaginativního pera Anatola Svahilce, předního pábitele a životabudiče české slam poetry, obsahuje jeho majstrštyky z let 2016 a 2017, která strávil jak jinak než rozesmíváním posluchačů od Aše po Košice. Motiv cesty se prolíná všemi básněmi, byť jde třeba o putování tetovací jehly po kůži či karambol na eskalátoru. Anatol táhne s ptáky, prchá z Golgoty, ztrácí se

Unikátní trojvydání Máchovy básně Máj, které obsahuje reprodukci rukopisu Karla Hynka Máchy, fotografickou reprodukci knihy s prvním vydáním z roku 1836 a text básně dle kritického vydání z roku 1959 aktualizovaný podle současných jazykových norem. Knihu rozsáhlou ediční poznámkou doplnil významný literární kritik a historik PhDr. Miloš Pohorský CSc.

Prózu Vězeň č. 1260 napsal Jaromír Šavrda mezi zářím a listopadem 1982 během svého druhého věznění v Ostravě (1982-84). V knize popisuje poměry v komunistických kriminálech, ale i nejrůznější osudy muklů či absurdní historky, které bylo možné zažít jen v zemi, kde vládli straničtí pitomci spolu s tajnou policií. Kniha poprvé vyšla v autorově samizdatové edici Libri prohibiti (1985) v deseti kusech.

Třetí díl dobrodružných vzpomínek legendárního polárníka Jana Welzla. Kniha nás přivádí na Novosibiřské ostrovy mezi autorově srdci tolik blízké Eskymáky, lovce kožešin a hrdinné mořeplavce.

Česká poezie – hra se slovy Vyšší plevel je sbírka básní a stíracích glos, které autor shromažďoval od roku 2013. Jedná se již o jeho třetí knihu. Navazuje na styl humoru, kterým je již známý, avšak je to zatím jeho nejotevřenější a nejpunkovější počin.

Publikace přináší latinský překlad úplného básnického díla českého symbolisty Otokara Březiny (1868–1929). Autorem překladu je klasický filolog a knihovník Jan Šprincl (1917–1989). Ten se kromě svého pedagogického a vědeckého působení léta věnoval především překladům z antických jazyků. Znám byl jako znalec jazyka řecké sborové lyriky s převažujícím zájmem o řeckou a latinskou stylistiku, překladatel

Ve sbírce Michala Matzenauera nazvané Po kameni cesta se setkáváme s poetikou pro autora již charakteristických rysů. Motiv bloudění jako by se posunul konkrétnějším směrem lyrický subjekt se nachází na dané cestě, dávno již vmíšen spolu se všemi živly světa do obeznámenosti o jejích mnohých krásách i nástrahách. Na své pouti tak kráčí osamoceně, ačkoliv v kontextu osobních zpovědí i společenských