Josef Kroutvor není jen vzdělaný uměnovědec a bystrý esejista, ale také sugestivní vypravěč příběhů. Bohumila Hrabala poprvé osobně poznal v polovině šedesátých let, koncem dalšího decennia se začali stýkat pravidelně a přátelsky.

Na počátku všech velkých příběhů je zárodek myšlenky, embryonální něco. Tato knížka může pomoci začínajícím autorům rozvinout prvotní originální nápad- ať už je jím letmá vzpomínka, která nám vytanula na mysli při procházce, hádka ve vlaku, k níž jsme se nachomýtli, nebo fantazie, která se nám zdála ve snu - do dobře strukturovaného díla.

První svazek publicistiky Jiřího Weila představuje práce od autorových počátků až po odjezd do Moskvy v létě 1933, kam byl Weil v pověření Komunistické strany Československa vyslán, aby tam pracoval jako překladatel a lektor základních děl marxismu-leninismu. Ve Spisech Jiřího Weila, které tímto svazkem zahajujeme, jsou publicistice vyhrazeny tři svazky.

Jakým způsobem se odrážela komunistická totalita v science fiction osmdesátých let? Jak viděli sami sebe básníci za první republiky?

Autor se v knize zabývá dílem Vladimíra Raffela, spisovatele-lékaře, který dal nakonec před literaturou definitivně přednost lékařskému povolání. Jeho dílo je ohraničeno lety 1927 a 1930 (nepočítáme-li povídkové a fejetonové texty v časopisech a drobný spisek Ideál harmonického člověka, vydaný pod pseudonymem Karel Nešeda), jež nepředstavují období nijak rozsáhlé.

Monografie „Kritika v pohybu. Literární kritika a metakritika 90. let 20. století“ vychází z autorovy stejnojmenné dizertační práce obhájené v r. 2018 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity: zabývá se českou literární kritikou 90. let 20. století, zejména v té podobě, v jaké se projevovala v literárních a kulturních časopisech dané doby.

V prípade osamelého bežca i rytiera stredovekej dvornej epiky je rozhodujúca cesta - vytrvalostný beh \"po dlhej trati\" i putovanie - v prenesenom význame. Obaja zdolávajú trasu svojej premeny a bytostného napĺňania a zdokonaľovania.

Kniha přináší interpretace básní jedné z Rilkových stěžejních sbírek, česky známé jako „Sonety Orfeovi“. Po německém znění každého sonetu následuje doslovný překlad, poté komentář autora a résumé komentáře německého rilkologa Hermanna Mörchena (orientovaného heideggerovsky) a Ernsta Leisiho (orientovaného na sémantický strukturalismus); porovnávány jsou přitom též interpretace v českých překladech

Odysseus v básni Josefa Lederera doznává: „Nad vesly druzi mluví o domovu / Já vymyslel jim Ithaku“. Tento verš předznamenává téma celé knihy, kterým je recepce antické mytologie v českém prostředí od středověku až po 20. století. Autoři jednotlivých kapitol na příkladech z historiografické, krásné či překladové literatury, výtvarného umění, divadla nebo školství ukazují, že antické mýty v české kultuře

Almanach shrnuje čtyřiadvacet příspěvků z konference a čtenářského setkání v tasovské sokolovně 16. a 17. září 2016 a tři přednášky zahraničních slavistů Xaviera Galmiche, Josepha Normona Rostinského a Alexandera Wölla, kteří se poetikou Demlova díla zabývají dlouhodobě a na jaře 2017 vystoupili na toto téma v Ústavu pro českou literaturu v Praze. Kniha se neobrací pouze k odbornému publiku.

Monografie přináší explicitní popis staročeské apelativní deklinace, který může sloužit jako základ pro automatické vygenerování tvarů spojených s morfologickými charakteristikami a lemmatem. Tyto tvary mohou být poté využity pro přiřazování morfologických kategorií (rodu, čísla a pádu) a lemmatu k tvarům vyskytujícím se v elektronizovaných staročeských textech.

Speciálním tématem knihy je Čapkova literární tvorba umělecká i publicistická, a nejen sama o sobě, nýbrž také ve svých vazbách na autorovo primární dílo výtvarné, na paralelní tvorbu slavného bratra Karla a samozřejmě na běh autorova života. A jak prozrazuje její jmenný rejstřík, nevnímá tato kniha svůj objekt jen v úzkých domácích hranicích, nýbrž vidí jej ve vztazích k paralelnímu umění evropskému,

Titul knižky znamená nielen návrat k žánru, ale aj k viacerým slovenským autorom, s ktorými autor pred rokmi uverejnil interview. Sú to spisovatelia Milan Augustín, Anton Baláž, Ladislav Ballek, Jozef Banáš, Dezider Banga, Jaroslava Blažková, Ján Buzássy, Jozef Bžoch, Ján Čomaj, Rudolf Dobiáš, Pavel Dvořák, Etela Farkašová, Ľubomír Feldek, Oľga Feldeková, Daniel Hevier, Anton Hykisch, Rudolf Chmel,

Matěj Lukšů (1868-1931) patřil bezesporu k nejbližším přátelům Otokara Březiny (1868-1929). Jejich vztah trval od studentských let do smrti velkého symbolistického básníka. Za tu dobu přerostly jejich kontakty ve výsostné přátelství, v němž byl Lukšů Březinovi nejen společníkem, ale též rádcem a pomocníkem a nakonec, spolu s Emanuelem Chalupným, také básníkovým dědicem a vykonavatelem závěti.

Súborná personálna bibliografia slovenských slovakistov a slavistov (2001-2005).

Dějiny rozhovoru a další texty o médiích 2008–2011 Kniha se věnuje především dějinám rozhovoru, protože takový text u nás doposud chyběl. Dále nastiňuje stručnější dějiny rešerše a dějiny cenzury a zabývá se i esejem, který srovnává paměti zakladatele časopisu Der Spiegel Rudolfa Augsteina se zakladatelem Reportéra, Stanislavem Budínem.

Monografia prináša do slovenskej rusistiky bádateľsky významnú a dôležitú časť korpusu ruskej literatúry 20. storočia.

Kniha je druhým společným textem obou autorů, jakousi odbočkou mezi dvěma velkými spisy - AntiOidipem a Tisíci plošinami. Text vznikl na pozadí konceptů rozvinutých v AntiOidipovi (kterého lze s jistým posunem nazvat antipsychoanalytickým traktátem), hlavním tématem je však Kafka sám a problémy imanentní jeho dílu.

Krátky slovník slovenského jazyka je typom výkladového slovníka, určeného pre širokú verejnosť.

Výbor z českých i zahraničních studií o díle Jáchyma Topola představuje celou škálumožných přístupů k tomuto dílu – od pohledů jazykovědných, přes studie stylistické až k úvahám kulturně-historickým. Svazek ukazuje, jak mnohotvárné a významově bohaté Topolovo dílo je a kolik je v něm při pozorném čtení možno nalézt.